pátek 19. prosince 2014
Povidlové koláče
pondělí 15. prosince 2014
Perníkové cupcakes
pátek 5. prosince 2014
Rozhovor: Lucky Bastard

Když začal Jan Grmela před třemi lety vařit doma s kamarády pivo, asi netušil, že za pár let úplně opustí svojí profesi v IT a otevře s kolegy vlastní pivovar. Jeho Lucky Bastard byl prvním novodobým pivovarem, který se věnoval čistě svrchnímu kvašení piva, a už po roce od otevření má tolik zakázek, že bude rozšiřovat výrobu.
úterý 25. listopadu 2014
Rozhovor: Sergio Bellini

Ital, který si zamiloval Brno. Takový
je Sergio Bellini, majitel dvou italských restaurací a lektor kurzů
italské kuchyně. Po dvaceti letech práce v jiném oboru se
rozhodl splnit si svůj sen a začal otevírat restaurace
s autentickou kuchyní jeho domoviny.
pondělí 10. listopadu 2014
Asia trip: 6 týdnů na cestách - rady od nezkušené trubky

Už pár týdnů zpět jsem slibovala, že napíšu nějaké to resumé mé asijské cesty a vy jste právě teď svědky toho, jak se sliby mění v činy! Tak tedy trocha dramatu na úvod a můžeme jít na to. Proč, kdy a jak jsem se rozhodla, že pro jednou opustím prázdniny trávené v hotelových resortech s all inclusive a vyměním je za studenou vodu ve sprše a nothing inclusive, jste se mohli dočíst tady, tenhle článek bych proto koncipovala spíše jako tipy a triky pro nezkušené cestovatele a zajímavosti, co se nikam nevešly. Předesílám, že tohle nemá suplovat žádnou hedvábnou stezku ani lonely planet, (které se ale určitě vyplatí pročíst!), jsou to jen a pouze zkušenosti cupcake princess v divočině.
Jak se sbalit?
Záležitost, kterou jsem řešila skutečně velmi intenzivně, protože nejsem zrovna mistrem v balení věcí na cesty. Mám nacvičených několik různých triků, jak se dostat do letadla bez placení poplatku za příliš těžké zavazadlo (prvním z nich je dobře zvolit pohlaví pracovníka na přepážce) a řeším, zda si na týden vzít pět nebo šest párů bot. Nějakým zázrakem se mi ale povedlo nakonec sbalit krosnu pod 10 kilo. Na 6 týdnů. Jak tedy na to?
úterý 14. října 2014
Asia trip: Thajsko
sobota 13. září 2014
Asia trip: Kambodža
sobota 6. září 2014
Asia trip: Vzhůru na jih!

úterý 2. září 2014
Asia trip: Cooking class
zástěře included. Jak pozorní čtenáři ví, město Hoi An ve středním Vietnamu je centrum gastronomie, kde se soutřeďují haute cuisine restaurace, které představují vietnamský street food v sexy kabatě. Tedy, pokud kachní embryo může mít sexy kabát. Na každém rohu Hoi Anu tedy natrefíte na nabídky cooking classes, tedy jednodenních kurzů vaření. Je jich tam tolik, že na místě nevíte kterou dřív vybrat, tak se vyplatí zapátrat předem na internetu a přečíst si reakce předešlých vařících cestovatelů. Já jsem to měla snazší, protože mi můj Sir předem doporučil restauraci Morning Glory, kterou jsem si navíc pamatovala i z Gordona na cestách, jakožto highlight jeho vietnamské tour. A jak už jsem psala na Facebooku, co je dobrý pro Gordona, je dobrý i pro mě a s tímto mottem jsem se vydala zaplatit kurz za 675 korun. Když přijdete do restaurace, hned vidíte, že nejste jediní s tímto nápadem. Pobíhá tam několik servírek s rezervačními knihami, je tam příjemný organizovaný chaos a už teď tušíte, že kurz by mohl opravdu stát za to. Podobné, zhruba pětihodinové kurzy v Česku stojí kolem 3 až 4 tisíc, takže ač se 675 korun může na vietnamské poměry zdát moc, není tomu tak.
pátek 29. srpna 2014
Asia trip: Ze severu do středu
pátek 22. srpna 2014
Asia trip: OMG, I'm in Vietnam!
Asia trip: Jedu do Asie!

neděle 3. srpna 2014
My tasty England V. : London over and over again!

Parky jsou věc, kterou na Anglii miluju skoro nejvíc ze všeho. Jsou všude, dokonce i uprostřed centra si můžete koupit v Sainsbury´s chocolate chip cookies a jít si lehnout do trávy. Bussinesmani v dokonale padnoucích oblecích si skočí koupit streetfood do vedlejší ulice a taky se jdou rozvalit do parku. Protože jsme s holkama věděly, že v Brně ani v Praze si asi meníčko na trávu nikam nedonesem, parkovaly a piknikovaly jsme o sto šest, co nám síly stačily.
úterý 15. července 2014
My tasty England IV. London again
pátek 4. července 2014
Zase v televizi
Tak jsem zase byla v televizi. Já vím, už je to fakt
nudný, taková rutina, člověk už je z toho skoro otrávenej, když ho pozvou.
Dělám si srandu! Být pozvaná to televize do živého vysílání
je super vždycky, protože je to sranda, protože vstáváte tak brzo, že venku ještě nikdo není, protože můžete přemýšlet nad tím, jak
si uvázat zástěru, abyste nevypadali stejně jako minule, vybírat šaty podle
názvu tématu, protože tam všude blikají kamery a říká se „Deset!“ což znamená
deset vteřin do začátku, protože si dáte high five s moderátorem Ondrou ve
vašem vstupu a smějete se tomu, když zapomenete polovinu toho, co jste chtěli
říct a vůbec vám to nevadí.
Měla jsem před zkouškou z Klinické psychologie II a učila
se něco o účincích jednotlivých drog (protože to je aspoň praktický), když mi
opět zavolala Klára z produkce. Že mají téma Modrá krev (Yes, myslí si, že jsem ze šlechtickýho
rodu!)… a že by potřebovali připravit nějaká jídla aristokratického původu. Neměla
jsem sice tušení, co by to tak mělo být, cupcake asi ne, ale pozvání do
televize se prostě neodmítá. Zvlášť když máte po zkouškách a adrenalin
potřebujete doplňovat jinde a jinak
pondělí 9. června 2014
Pistáciový koláč
pondělí 2. června 2014
Rozhovor: Bar, který neexistuje
Tak tu zase máme jeden rozhovor, který mi vyšel v Instinktu. Honzu a Andreje, majitele Baru, který neexistuje, jsem měla na mém to interview listu už pěkně dlouho. Pro většinu Brňáků je BKN důvěrně známé místo, i když vzpomínky na večery v něm strávené, jsou často trochu rozostřené. (Alespoň ty moje.) Bar, který neexistuje je zkrátka jiný. Protože toho sympatičtí majitelé pořád nemají dost a zanedlouho v Brně otevřou druhý bar, byla to ideální příležitost si popovídat právě teď. Honza i Andrej Barem skutečně žijí, takže jsme se v rozhovoru dostali k tolika různým detailům, že sestavit pak rozhovor tak, aby z něj nebyla tlustá kniha, byla docela fuška. Ale nakonec se to snad celkem povedlo. Tak enjoy! Za fotky díky Áje.
čtvrtek 22. května 2014
Veronicus pózuje

Tenhle článek nebude recept na další skvělé cupcakes, ani poutavý rozhovor, dokonce ani akcí nabitá reportáž. Budou to prostě jenom moje fotky. Jo, slyšíte správně. Protože se mnou občas někdo chce udělat nějaký ten rozhovor, už mi bylo trošku trapné posílat jim svoje rozmazané fotky z webkamery, popřípadě fotky od nás z kuchyně. Vyvrcholilo to tím, když jsem měla dělat rozhovor do Cinnamonu, který je vizuálně tak krásný, že jsem ho fakt svoji webkovou fotkou nechtěla zneuctít. Chtěla jsem fotky, které budou vystihovat mě, můj styl a hlavně Z ghetta blog. Zvolila jsem skvěle sehraný tým fotografky Terezy Pallové a vizážistky Ester Tesaříkové, neboli Zapózuj Si. Chtěla jsem focení se vším všudy, takže profi make-up, vlasy, ateliér, světla, odrazný desky a další srandy. Jela jsem tam s kufrem jako na dvoutýdenní dovolenou s šatama, mašlema do vlasů a všema cupcake-related věcma, co doma mám a konečně jsem je mohla využít. V líčení jsem měla od začátku jasno, chtěla jsem totální retro - výrazné černé linky, pořádné řasy a rudou pusu. Jednak to zkrátka miluju a jednak tak chodím normálně, i když v trošku snesitelnější verzi. Ester podle mě odvedla super práci a ne nadarmo vyhrává kdejakou soutěž pro vizážisty. Vlasy jsem původně chtěla trochu méně vlnité, aby byly delší, ale nakonec si myslím, že celkem sedí ke zbytku a vypadám jak cukrle z ghetta, což byl samozřejmě účel.
pondělí 19. května 2014
Kukuřičná polévka

středa 7. května 2014
Street Food Fest Holešovice alias Sraz českých foodies

čtvrtek 1. května 2014
Rozhovor: Naše Kaše
Tak tady máme další rozhovor z Instinktu, který vyšel asi před dvěma týdny a o kterém jsme s editorem pracovně mluvili jako o "veselé kaši". Já sama jsem si Jany a Davida z Naše Kaše všimla už loni na Apetit pikniku, hlavně kvůli jejich sloganu Chutná líp, než vypadá. Lajkla jsem si je na Facebooku, napsala na to interview list a záviděla Pražákům, že si můžou kupovat kaše. Pak jsme pořádala cupcake cup, přemýšlela o sponzorech a uvědomila si, že mě samotnou by výhra kaší dost nadchla. Tak jsem zkusila napsat mail. Asi za minutu mi došla odpověď. David měl pro mě zrovna taky rozepsaný mail, ve kterém mi dával vědět, že se s Janou chystají do Brna a zvou mě na oběd a chtějí mi předat na ochutnávku jejich kaše! Tak jsme u toho sfoukli i ten rozhovor a tady je. Byl to pro mě jeden z nejmilejších rozhovorů vůbec, který pak byla radost psát. Z Davida, Jany i kaší totiž sálá tolik pozitivní energie, že jsem ji měla po našem setkání na rozdávání. A kaše jsou skvělé! Můj favotrit je Kokočokosen a těším se, až ochutnám i nové slané verze.
pondělí 21. dubna 2014
Jak jsem v Brně pořádala Cupcake Cup

úterý 8. dubna 2014
Rozhovor: Romana - makrónky REPUBLIKA

Po čase pro vás mám zase jeden rozhovor z mého z ghetta pera, který vyšel před pár týdny v Instinktu. Tentokrát je s Romanou Zubalovou, která stojí za makrónkami Republika. Každý z brněnských milovníků dobrého jídla a sladkosti, co chodí třeba nakupovat do Sklizena Josefská, nebo na občas zajde na oběd do Bistra Franz má jasno, o co jde. Skoro každá makronka, kterou v Brně koupíte je od Romany, tedy od Republiky. (Pokud není od Martiňáka.) Romana je navíc strašně fajn, jako ostatně většina mých super respondentů, mám na ty milé lidi zkrátka štěstí! A k tomu všemu mi donesla krabičku makrónek, takže jsem byla na vrcholu blaha. Tady si tedy můžete v původní a nezkrácené verzi přečíst rozhovor, který vyšel asi před třemi týdny v Instinktu. Makrónkám zdar!
úterý 1. dubna 2014
Velikonoční cupcakes
(Ale ten mazanec udělejte samozřejmě taky!)
středa 26. března 2014
Banánové cupcakes s burákovým máslem
Na těsto jsem se inspirovala v receptu na banana bread, který na cupcakes využila i Elen na pražském cupcake cupu a dala ho ostatním k dispozici. (Díky!).Protože mě tyhle cupcakes tehdy nadchly asi ze všech nejvíce, tak jsem nemusela dál pátrat po vhodném banánovém recepisu.
BANÁNOVÉ CUPCAKES S BURÁKOVÝM MÁSLEM
Těsto:
75 g másla
150 g třtinového cukru
2 menší vejce
2 zralé banány
185 g hladké mouky
60 ml mléka
1 lžička jedlé sody
1 lžička vanilkového extraktu
Krém:
250 g tvarohu
125 g Philadephie
4 lžíce cukru moučka
170 g burákového másla
125 g Philadephie
4 lžíce cukru moučka
170 g burákového másla
Postup:
Troubu předehřejeme na 180 stupňů s roštem uprostřed. Změklé máslo vyšleháme do pěny (cca 3 minuty na vysoké otáčky), přidáme cukr a opět šleháme další 2-3 minuty do světlé pěny. Mezitím budeme muset stěrkou párkrát setřít z okrajů přilepené máslo, abychom měli celou směs pěkně kompaktní. Po jednom přidáme vejce, vanilkový extrakt a rozmačkané banány. Musí být opravdu zralé, klidně i s hnědou slupkou. Odvážíme si mouku a smícháme ji s jedlou sodou. Odměříme mléko a do těsta na nízké otáčky postupně přidáme polovinu mouky, mléko a další polovinu mouky. Šleháme jen, než se vše dobře smísí dohromady. Nachystáme si 12 košíčků a rovnoměrně do nich rozdělíme těsto. Pečeme cca 20 minut, ale bedlivě cupcakes sledujeme. Jakmile vidíme, že se dostatečně zvedly a těsto na povrchu vypadá pevně, zkusíme zapíchnout špejli. Pokud vyjde čistá máme hotovo.
Krém:
Krém vytvoříme prostým prošleháním veškerých ingrediencí, cukr přidáváme až na konec, ochutnáváme a dosladíme dle potřeby. Tento recept není nijak striktní, můžete klidně použít na celý krém jen philadelphii, nebo jen tvaroh, popřípadě mascarpone, podle toho, co máte nejradši. S množstvím cukru a burákového másla si můžete také vyhrát, takhle to zkrátka chutná mně, ale vy můžete mít jiné preference :)
Cupcakes zdobíme až vychladlé. Já osobně mám nejradši crunchy tipy burákových másel, takže jsme ho dala i do krému. Musíte ale potom dávat pozor, kterou zdobící špičku zvolíte, aby vám kousky ořechů neucpávali zdobičku. Volte tedy ty, které mají větší průměr a jsou jednodušší, bez různých ozdobných vroubků. Nakonec můžeme posypat třeba nasekanými ořechy, nebo nechat jen tak.
Tyhle cupcakes jsou zkrátka můj nový hit a navíc je to skvělý způsob, jak zužitkovat banány, které byste nakonec museli vyhodit. Pokud vás neláká burákové máslo, tak udělejte jakýkoliv jiný krém. Skvěle budou fungovat s čokoládovými krémy všeho druhu.
Zajímá vás něco o cupcakes, surovinách, nebo pekařském náčiní. Klidně se zeptejte, ale napřed zkuste kouknout sem.
pondělí 17. března 2014
Sandwich match
Máme v Brně takovou skupinku bláznů. Říkáme si teda foodies, ale blázni sedí o něco víc, protože kdo jiný by byl ochoten připravovat maso týden před podáváním, nebo se dobrovolně přecpat sendviči k prasknutí. S touhle šílenou skupinou, se kterou nás navzájem spojuje láska k dobrému jídlu a jeho přípravě, občas pořádáme foodies večírky, party a všelijaké akce. Je nás dost, tak se všichni ani osobně neznáme, a pak se představujeme našimi twitterovými a instagramovými přezdívkami. Já to mám dobré, protože mně stačí říct jen I am Veronicus a ani nemusím nic dodávat. (Kecám, obvykle se představuju jenom jako Veronika. Nebo Veronika Z ghetta, aby bylo jasno). No a poslední akce byla natolik super, že si zaslouží i samostatný článek na blogu, protože jenom na hashtagy je jí škoda - sandwichmatch!
čtvrtek 13. března 2014
Jak jsem byla v telce

"No do háje, hele co mi přišlo?"
"Hustýýýý"
"Tam nejdu!"
A tak jsem Kláře z produkce odepsala, že samozřejmě ráda přijdu. Takový je začátek pohádky o tom, jak Veronika Z ghetta rozdávala rozumy o cupcakes a vanilkovém extraktu v přímém přenosu.
úterý 11. března 2014
Spousta cupcakes a jedny narozeniny
Stejně jako loni, i letos krátce po blogových narozkách, následuje i můj narozeninový den. Mám hrozně ráda oslavy, párty a svoje super kamarády na jednom místě. Miluju, když vidím, jak se všichni dobře baví a zůstávají až do ranních hodin. Taky mám ráda cupcakes a dresscody. A proto se vždycky tolik těším na plánování mé narozeninové oslavy. Baví mě dohadovat akční drinky a udělat si plán na celodenní pečení cupcakes a zkoušení nových těst a krémů, které bude jíst někdo jiný než já. Tenhle článek tedy berte jako takový úvod do toho, jaké recepty vás v brzké době čekají, jako návod na to, jak péct ve větším množství, pokud na to nejste zvyklí a nakonec jako tipy na dárky pro vaše kamarád(k)y, co jsou stejní blázni jako já. A možná jako vy. Ano, hodně dárků se týkalo cupcakes, pečení a blogu.
neděle 9. března 2014
The Daring Bakers Challenge 2014 February - Beautiful bread
Our February host was Sawsan from Chef in Disguise and our task was to make at least one beautiful bread with any filling - sweet or savory. Sawsan was inspired by Valentina Zurkan's creations. I only have some troubles to use term bread for this goody, I think, it's a cake.
pátek 28. února 2014
Druhé narozeniny

Je to tady, Z ghetta blog se z kojence přesunul do
batolecího období a slaví druhé narozeniny! Když si dobu existence blogu
přepočítám na dny, zdá se to jako mega dlouhá
doba. Na druhou stranu mám pocit, že blog píšu vlastně odjakživa.Loňské, tedy první narozeniny, jsem s vámi slavila
spíše v komorním duchu, zato teď si připadám jako docela solidní
exhibicionista. K dnešnímu dni je vás 1657 na Facebooku, 344 z vás mě
sleduje přes Blogger, 165 na Bloglovinu a 610 na Instagramu. Připadám si krutě.
Za minulý rok zde přibylo 25 receptových článků a 36 textů z kategorie
ostatní, což vypadá, že víc kecám, než peču a asi to tak i bude. Nejčtenějším
článkem se k mému překvapení staly krémy na cupcakes, které jsem jednou
sepsala jen proto, že jsem měla pocit, že už jsem dlouho nic nepřidala a někdo
kvůli tomu třeba pláče v koutě. Nejkomentovanějším článkem stále zůstává 50 odstínů trapnosti, což už asi nikdy nic nepřekoná, sex prostě táhne i na
foodblozích. Zvlášť když jsem takový vtipálek, že ano.
čtvrtek 20. února 2014
Rozhovor: David Kukla - zakladatel Sklizeno

Opět je tu další z mých rozhovorů, které vyšly v Instinktu, tentokrát s Davidem Kuklou, který stojí za
oblíbenými farmářskými obchody Sklizeno. Díky všem, kteří mi na Facebooku dávali tipy na otázky, které je zajímaly, některé jsem skutečně použila. Tady tedy máte původní, nezkrácenou verzi se vším všudy!
Když se vám něco nelíbí, změňte to. Takové by mohlo být motto Davida Kukly, zakladatele farmářských obchodů Sklizeno. Z původně malého obchůdku v Brně, který znalo jen pár lidí z okolí, se za méně než dva roky stala vyhledávaná značka. Dnes už má Sklizeno čtyři kmenové a šest franšízových prodejen v Brně, Praze a Olomouci.
sobota 15. února 2014
My tasty England III: London
O tom, jak miluji Anglii a co tam tak často dělám, jste se už dozvěděli tady a tady. Tentokrát jsem si tam ale zajela jen tak, protože se mi povedlo brzo udělat všechny zkoušky a nebudu přece sedět doma, že jo. Protože se moje kamarádka Míša přestěhovala do Londýna, tak jsem měla o ubytování postaráno, čímž mi odpadl zásadní výdaj a o to víc jsem mohla jíst. Jela jsem tam totiž hlavně jíst. Nebyla jsem u Big Benu, ani u London Eye, ani jsem nešla fotit lvy na Traflagar square. Zato jsem byla třikrát v Japan centre, prošla jsem Soho křížem krážem a viděla Bídníky v Queens theatre. Ne, že bych byla úplně sight-seeing ignorant, ale protože jsem v Londýně byla snad podesáté a v létě tam strávím celý měsíc, tak už jsem se bez toho celkem obešla.
sobota 1. února 2014
Levandulová panna cotta s čokoládovou pěnou
pondělí 27. ledna 2014
#instafood #foodporn #ilovefood
Instagram hýbe světem a ať už jste hipsteři, nebo ne, tak
vlastnictví chytrého telefonu vás předurčuje k používání Instagramu a
hashtagování jako o život. Několik pravd na začátek o mých zvyklostech jakožto
uživatele Instagramu:
1) Nikdy bych doopravdy nepoužila hashtag foodporn. Přijde mi
to nechutný.
2) Jednou jsem neznámému svalovci, který v každém svém příspěvku
použije jedno z hesel #malemodel #gymselfie #workhard, do komentáře napsala #willyoumarryme. Odpověděl lol.
3) Abych měla klidný spánek, je potřeba olajkovat instafotky.
4) Ve skutečnosti nesnáším focení jídel v restauraci.
Připadám si trapně. Ale většinou musím kvůli recenzím, nebo chci, abych dala
mým milým followerům vědět o něčem super, a to většinou převáží. I am too weak.
pátek 24. ledna 2014
Makrónková story: Macarons s burákovým máslem
Makrónky. Každý správný foodblogger, foodie, aspirující cukrář, nadšený pekař a všichni jim příbuzní musí umět upéct makrónky. Nebo je umět chtějí. Nebo se o ně aspoň pokouší. Jednou, dvakrát, pětadevadesátkrát…Už ani nevím, kde jsem makrónku ochutnala poprvé, každopádně
bezpečně vím, že mě nijak zvlášť neuchvátila. Mám to s nimi ale podobně
jako s písničkami v rádiu. Když něco hrají poprvé, skoro si to ani
nezapamatuju, nebo mi to dokonce přijde hrozný. Pak to ale slyším znovu a
znovu a nakonec si to prozpěvuju ve sprše. Podobně je to makrónkami, ne že bych je jedla ve sprše, ale ochutnala jsem je pak ještě několikrát (protože jsou barevné a trendy a všude je mají, no vyhněte se tomu!), až mi
začaly chutnat a někdy si je i za těch nekřesťanských 25 korun koupím. Nikdy ale nebyly úplně na vrcholu mého bakelistu, tam byl samozřejmě croquembouche, ale potom, co jsem ho pokořila, jsem potřebovala nějakou další výzvu. A co má pověst náročnější dobroty než právě makrónky?
středa 22. ledna 2014
Veronika ve FOODU!
Ano, už jste to nejspíš slyšeli a viděli stokrát a asi si říkáte, že jsem trochu otravná, ale pořád existuje šance, že někdo nemá Facebook nebo Instagram, takže je potřeba to hodit i sem. No a taky proto, že na Facebooku to někde zapadne a co pak budu ukazovat vnoučatům, že ano. Takže se můžete kochat mou slávou v únorovém FOODu i zde, společně s recptem na panna cottu. Teda pardon, panna cottu plnou touhy! O tom, že to byla ve skutečnosti panna cotta plná hrůzy si můžete přečíst zde. Díky všem, že sem chodíte, že mě čtete, že podle mě pečete, protože jenom kvůli tomu chce někdo fotit mě a moji roztřepanou panna cottu do časáku!
čtvrtek 16. ledna 2014
Rozhovor: Yuhi Che z Ebisu

Nově otevřený japonský podnik Ebisu je teď v Brně velký hit. Otevřela si ho mladá Japonka, původem vlastně Korejka Yuhi, a během pár dnů se ve food kruzích jméno Ebisu skloňovalo častěji než fine dining. A to i přesto, že neměla jediný transparent a najít Ebisu, i když jste měli adresu, byl úkol hodný zkušeného majitele kompasu. Včera v Mladé frontě, v tištěném vydání i v onlinu, vyšel s Yuhi rozhovor a mně začaly chodit dotazy, jestli Ebisu znám a jestli už jsem tam byla. Tak určitě -ne jednou a o dost dřív! Dost mě těší, že můj rozhovor s Yuhi vyšel v Instinktu už před dvěma měsíci a kolegové z MF Dnes si Ebisu všimli až teď, jsem prostě asi trend setter, nedá se nic dělat. Takže tady ho máte!
středa 8. ledna 2014
České buchty
Abyste si nemysleli, že už budu psát jenom rozhovory a články o tom, jak se mi ve food světě daří, tak hnedka přidávám jeden super recept, než mě úplně zatratíte! Nebyla jsem si moc jistá, jak ho nazvat, samotné "buchty" mi znělo až moc stroze, "Honzovy buchty" se možná neříká všude a "Tvarohové buchty" to taky nemusí být, protože si je každý může naplnit čím chce. Já jsem ale velký milovník tvarohu a když jsem pekla tyhle krasavice, tak jsem navíc použila tvaroh z farmy a to je jiná liga než vanička z Tesca, takže vám dávám k dispozici i recept na tvarohovou náplň.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)