Veronika švadlenka vol.4

Pokud by si někdo myslel, že mi ke spokojenosti budou stačit švadlenkovské základy, tak se dost spletl, protože mám za sebou i pokročilý kurz šití v Rebelionu! Honzu Smejkala za krejčovským metrem vyměnil Tomáš Dočkal a jeho cílem bylo naučit nás něco o konstrukci střihu a šití oblečení celkově. Nutno říct, že se už jednalo o náročnější záležitosti jak na pozornost, tak na pochopení, protože kreslení vlastního střihu už je fakt vyšší dívčí a upřímně řečeno si úplně nedělám naděje, že se o to budu sama pokoušet. V sedmi dvouhodinových lekcích jsme si mohli ušít kalhoty, šaty a mikinu, ale všechny tři kousky zvládnou asi jen ti nadanější, mezi které se úplně neřadím. Všechny jsme začínaly šitím kalhot, rozuměj tepláků. Látku v khaki barvě jsem si zase koupila přímo v Rebelionu, protože je mají super a za dobrou cenu. 

Veronika švadlenka vol.3

Tak a je to tady, kurz je u konce a já mám doma vlastnoručně ušitý potah na polštář, kosmetickou taštičku, batůžek a triko! A k tomu ještě další dobrou taštičku, pak jednu hnusotaštičku, kterou musím rozpárat, dva potahy na polštář, jednu plátěnou tašku a dvě sukně.  A pozor, vše reálně využívám! (Teda až na ty hnusověci) Kdyby mi tohle někdo řekl třeba před rokem, že já sama něco ušiju na stroji, tak bych mu asi moc nevěřila. A here I am! Včera jsem měla  v práci sukni, kterou jsem ušila a nikdo se nezmínil o tom, že bych vypadala nějak divně, naopak, slyšela jsem,třeba to, že jsem zase (!) stylově oblečená! Jakože je moje sukně jak z obchodu? Beru to jako poklonu!

Veronika švadlenka vol.2

Řeknu vám, pánové a dámy, dost mě to šití chytlo! Nelenila jsem a skutečně jsem si od babičky půjčila její šicí stroj, tedy čtyřicetiletou skříňkovou Veritasku.
(Když takto mluvím, připadám si rázem jako nějaký expert! #sewingvirginnomore). Ona je totiž jedna věc, ušit něco pod odborným vedením Honzy Smejkala na super strojích v Rebelionu a zvládnout to pak replikovat doma na jiné mašině, bez overlocku a bez pomoci. Ale trénink dělá šampiona, takže jsem se toho nezalekla a s Kájou aka švadlenkou roku jsem šla nakoupit další látky. Chtěla jsem si ušít znovu potah na polštář, protože jeden puntíkatý krasavec byl na sedačce poněkud osamělý.

Veronika švadlenka

Nikdy jsem nebyla talentovaná na žádné výtvarné a ruční práce a výrobky z kroužku Šikula, kam jsem jako malá chodila, si nikdo na moc dlouhou dobu nenechal. To ale nic nemění na tom že mě to hrozně baví! Ve skříni mám takzvanou kreativní krabici, kde jsou všelijaké barevné papíry, fixy, třpytivé gelovky, razítka, provázky, třpytky a jeden z nejlepších dárků k loňským Vánocům byla tavicí pistole. V předvánočním čase se vždycky trochu kreativně zblázním a vytvářím vánoční přáníčka a cedulky a ozdoby na dárky, nebo třeba korkové anděly na stromeček.

Malajsie: Cooking class

Když jsme vybírali, kam půjdeme v Penangu na kurz, Nazlina a její Spice Garden byla jasná volba.
Takto stylově bych začala článek o skvělém dnu plném dobrého jídla v srdci malajské gastronomie. Kurzy místních kuchyní se postupně začínají rozmáhat a je to skvělý nápad, jak si trošku ozvláštnit cestování, poznat nové lidi a něco se přiučit. Sešlo se nás tam asi osm a kromě nás to byli cestovatelé z Francie,Itálie a Německa. Jedna z nich byla gluten a lactose free a nebyl nejmenší problém se kurzu zúčastnit, v jejich porci proběhlo jen pár malých úprav.  Podobně jako na kurzu ve vietnamském Hoianu, i tady se začínalo tour na místním trhu.

Pralinky, baby!

Tento rok na Valentýna jsem Sirovi chtěla udělat čokoládové pralinky. Projela jsem spoustu receptů a postupů, nakoupila suroviny, oblékla zástěru a nakonec zjistila, že nemám formičky. Klasika. Byla jsem si jistá, že je mám, protože jsem je dostala loni k narozeninám, ale zřejmě nějaký stěhovací záškodnický skřítek si je nechal a teď si vesele dělá pralinky pro svou skřítčí záškodnickou rodinu. No, takže jsem nakonec udělala triple chocolate cake, když už jsem měla tolik čokolády a taky to dopadlo dobře.O necelý měsíc po Valentýnu jsem měla opět narozeniny a Sirovi se život bez domácích pralinek příliš nepozdával, takže jsem kromě forem dostala i kurz pralinkování v Chefaparde.

Asia trip: Cooking class

Spoiler v minulém díle mého asijského putování vám napověděl, že se tu casem objeví samostatný článek s Veronikou v
zástěře included. Jak pozorní čtenáři ví, město Hoi An ve středním Vietnamu je centrum gastronomie, kde se soutřeďují haute cuisine restaurace, které představují vietnamský street food v sexy kabatě. Tedy, pokud kachní embryo může mít sexy kabát. Na každém rohu Hoi Anu tedy natrefíte na nabídky cooking classes, tedy jednodenních kurzů vaření. Je jich tam tolik, že na místě nevíte kterou dřív vybrat, tak se vyplatí zapátrat předem na internetu a přečíst si reakce předešlých vařících cestovatelů. Já jsem to měla snazší, protože mi můj Sir předem doporučil restauraci Morning Glory, kterou jsem si navíc pamatovala i z Gordona na cestách, jakožto highlight jeho vietnamské tour. A jak už jsem psala na Facebooku, co je dobrý pro Gordona, je dobrý i pro mě a s tímto mottem jsem se vydala zaplatit kurz za 675 korun. Když přijdete do restaurace, hned vidíte, že nejste jediní s tímto nápadem. Pobíhá tam několik servírek s rezervačními knihami, je tam příjemný organizovaný chaos a už teď tušíte, že kurz by mohl opravdu stát za to. Podobné, zhruba pětihodinové kurzy v Česku stojí kolem 3 až 4 tisíc, takže ač se 675 korun může na vietnamské poměry zdát moc, není tomu tak.

Sushi sushi sushi!

Asi bude málo lidí, kteří nejen, že nemají nic ani vzdáleně společného s ekonomií, natož s VŠE a navíc ani nejsou z Prahy a přesto jsou členy Foodies Clubu VŠE. No, tak já jsem jedním z nich, těší mě.
O tomto skvělém spolku jsem vám říkala už jednou, když jsem se vetřela pro změnu na Cupcake Cup (ano, stále plánuji brněnskou verzi!), kde jsem sice z nepochopitelných důvodů nevyhrála, ale ani přesto jsem na Foodies Club nezanevřela. Tentokrát mi opět skvěle vyšel timing - v úterý byla ona slavná Blogerka roku a na pondělí připadal sushi kurz s moji nejoblíbenější královnou sushi, tedy Sushiqueen Bárou, se kterou si můžete přečíst můj rozhovor, který vyšel v Instinktu. To byla jasná zpráva shůry, že se musím zúčastnit, protože jinak si takovou koincidenci, navíc už podruhé, nedovedu vysvětlit.

Divoké odpoledne v Divoké vařečce

Dnes jsem do sebe dostala přibližně týdenní energetický příjem dospělého chlapa, z toho tak 90 procent sacharidů. Řeč je o dlouho očekávaném kurzu Moderních dezertů v brněnském kulinářském studiu Divoká vařečka. Dostala jsem ho jako dárek od Ježíška, ale protože jsem neustále ve víru jiných gastroakcí, přišlo na něj až teď. Divoká vařečka je super, jednak se mi dost líbí už ten název, člověk si hned připadá jako wild cook ala Jamie či Gordon a neméně skvělé je prostředí, ve kterém se kurzy odehrávají. Připomíná totiž vinný sklep, což je obzvláště Moravákům více než sympatické. V Divoké vařečce se nabízejí kurzy všeho druhu, externě spolupracují s odborníky na slovo vzatými a přihlásit se tak můžete třeba na kurz polévek, české nebo italské kuchyně, koláčů, vánočního cukroví, atakdále. V dobách své začínající gastronomické slávy jsem k narozeninám dostala kurz steaky, který pro mě byl opravdu přínosem a z receptů, které jsme dělali, čerpám dodnes. Máma pak navštívila ještě italskou kuchyni a přípravu domácí párty, jsme holt taková Divoká rodina.

Je libo domácí Bún bò Nam Bộ?

Mai a Thuy - Viet food friends

Vy, kdo mě sledujete i na Facebooku, tak jste si jistě všimli, jak jsem na tom s vietnamskou kuchyní. Není to
tak dlouho, co jsem ji propadla, nicméně aktuálně je to u mě numero uno a propaguju ji, kde můžu. (Zde bych si dovolila poděkovat Nhi, v jejichž restauraci Remember jsem měla možnost ochutnat najednou spoustu věcí a bylo to pro mě první (a skvělé) setkání s vietnamskou kuchyní vůbec). No, nebudu tady natahovat úvod a vysvětlovat, co je na vietnamese cuisine tak bezva, to prostě musíte vyzkoušet sami. Ač by se vám mohlo zprvu zdát, že to všechno vypadá stejně, pořád nějaké nudle a rýže a kdoví co je to za maso a blablabla, tak vězte, že opak je pravdou. No a protože jak jde o jídlo, tak jsem schopna podnikat dost rychlé akce, takže když jsem viděla, že Mai a Thuy z blogu Viet food friends vypsaly kurz na moji (zatím) nejoblíbenější vietnamskou dobrotu, tak jsem neváhala. Holky pořádají kurzy ve spolupráci se Scukem ve studiu Chefparade v Holešovické tržnici a pokud by vás to zaujalo, tak doporučuji sledovat jejich Facebook s aktualitami, protože kurzy bývají vyprodané do několika minut.