středa 7. května 2014

Street Food Fest Holešovice alias Sraz českých foodies


Představte si, že jdete na obří sraz vašeho gymplu. Setkají se tam lidé ze třídy, z ročníku, ale i o několik tříd výš či níž, učitelé, nebo jen ti, které znáte od vidění. Podobně jsem si připadala na Street Food Festivalu v Holešovicích. Kam jsem se podívala, tam byla známá tvář. A když nebyla známá pro vás, vy jste byli známí pro ni. A naopak. Každou chvíli vám někdo dal pusu (jakože na tvář, hromadné orgie se nekonaly), potřásl rukou, představil vám někoho nového. Nebo řekl, že vás zná z blogu, Facebooku, Twitteru, či Instagramu. Ten den se skoro celá česká food komunita sešla na jednom místě a byla z toho jedna velká párty.


Všechno to začalo na Twitteru - tam se totiž dějí ony klíčové věci. Vše je potřeba vyjádřit jasně a stručně, není prostor na velké vykecávání a jde se rovnou k věci. A přesně takto se rodily i úplné počátky SFF. Myšlenka byla jasná – ukázat, že street food nejsou jen hnusné bagety, párky v rohlíku a podobně nudné záležitosti, ale i luxusní jídlo, které lze připravit i na ulici. A také to, že to všechno jsou schopni zvládnout i amatéři a nadšenci. Za chvíli se debata přesunula i do uzavřené skupiny na Facebooku, kde se postupně začalo rýsovat něco reálnějšího. Já jsem si na vlastní stánek netroufala, protože mi přišlo, že cupcakes a podobné věci se tématicky nehodí, ale dala jsem všanc obě své pomocné ruce, popřípadě i další končetiny. Zkrátka to, co bude potřeba. (Ale zase všeho s mírou.) 


Foto: Aja Voráčková

Z Brna se na Street Food Fest chystali svoji foodie duši a kulinářské umění předvést Petr (Tw, Insta), David (Tw, Insta) a Honza (Tw, Insta). Aja (Tw, Insta) přijela fotit a jíst, já pomáhat Honzovi a jíst, Michal (Tw, Insta), David (Tw, Insta), Tereza (Tw, Insta) a další si pak prostě jen nemohli nechat takovou událost ují(s)t. Už jen kvůli tomu jsem si připadala jako doma.

Přípravy pro vařící a prodávající probíhaly dlouhé týdny před samotnou akcí a jednou ze zásadních otázek bylo, co kdo bude vařit. A taky kolik. Odpověď na druhou otázku byla ve hvězdách, protože nikdo netušil, jak to celé dopadne a zda si nakonec neuděláme všichni piknik před Crossem, nedovezeme výslužku rodinám a zbytek pošleme do Armády spásy. První otázka byla jasnější, ne však o moc snadnější. David dělal Bánh mi, o které jsem vám básnila už tady, Petr cheesesteak a Honza něco, jehož název by vám neřekl zhola nic – byly to ale kuřecí stehna, srdce a játra v mixu 9 koření, bylo to izraelské, byl k tomu hummus, tabbouleh, což je takový salát z bulguru a pak chlebová placka. Která byla trošičku problém, protože Honzovi se obvykle nic moc nepozdává, takže se pořád pekly, ochutnávaly a různými způsoby ohřívaly všelijaké placky.
Pro zásadní přípravy (kromě nákupu surovin a všelijakých propriet) byla hlavním dnem sobota, na kterou Petrovi a Honzovi, tedy i mne, propůjčila kuchyň skvělá Daniela a Jarek nám k obědu upekl bezva jehně. Blázen David dělal vše v Brně a do Prahy jel v ranních hodinách až v neděli.

Obědové jehně, mňamka!


 Myslím, že jsem byla jeden z mála lidí, co čistil srdce a játra kuřete v růžových šatech s puntíky. 


(Na Street Food Fest jsem pak zvolila ten nejvíc street outfit, co jsem vymyslela, což znamená kalhoty, conversky a tričko s košilí a taky jsem si připadala jako pěknej blb a na základě fotek musím konstatovat, že to nebyl dobrej nápad a že mít 45 šatů a dvoje kalhoty je úplně OK. Konec off topic. )

V kuchyni byla trošku spoušť, všude samé maso, v obřím hrnci cizrna pro menší africkou vesnici, celá linka posetá chlebovými plackami, výheň z trouby, v lavoru bulgur, do toho Petr s vakuovačkou a slzami v očích z tuny cibule (nebo to aspoň tvrdí), zkrátka taková pěkná, poklidná sobota.










Nakonec se ale vše zdárně přichystalo a čekalo se na den D, který pro prodejce, organizátory a další pomocné ruce začínal mezi osmou a půl desátou, přičemž oficiální začátek byl v 11 hodin. Všichni se strašně báli počasí. Báli se tak moc, že je asi vyslyšel nějaký Food Bůh a rozhodl se změnit děsivou a deštivou předpovědi a nadělil místo toho slunce a místy lehký vítr. Před Cross Clubem vládl lehký chaos. Pobíhali tam dobrovolníci z Foodies Clubu VSE a všichni další účastníci, nosily se stoly a stolky, plynové bomby, popisovaly se černé tabule bílými křídami a už v tuhle chvíli se začala utvářet skvělá atmosféra.

I u tohoto úkolu jsem měla trošku strach, že dostanu vynadáno :D Foto: Petr Zahnáš

Ani jsme se nenadáli a úderem jedenácté hodiny nevtrhli Švédové, ale hladový dav prvních účastníků. A pak už si pamatuju jen to, že pořád zapínám a vypínám váhu, skláním se pro talířky a pro kyblíky s humusem a taboulehem, krájím placky, ohřívám placky, vyndávám placky, vybírám peníze, nemám desetikoruny, nemám koruny, neumím vynásobit 89x2, je mi vedro, je mi zima, mám žízeň a chci cupcake.  A pak už se všechno prodalo, kasička byla plná, kyblíky prázdné a mohli jsme se přesunout k činnosti konzumentské.

Jeruzalémská dobrota. Foto: Hladová Terka





Splácala jsem všechno. Bánh mi, víno, falafel, cupcake, víno, korejskou smaženou dobrotu hotteok, jehněčí kofte, kafe, víno, churros, víno a pak ještě víno. Zároveň jsem se přehozením triček v útrobách Crossu rázem stala dobrovolníkem organizátorem, umravňovala děti v dětském koutku a tvářila se hodně důležitě.


Celá akce měla nepopsatelně skvělou (hipster-)free atmosféru, tolik odlišnou od škrobených festivalů s lanýžema a šnekama. Výborná hudba, výborné jídlo a pití a zejména výborní lidé. Ano, lidí tam bylo dost. Čekalo se taky dost. Street Food Fest akce zkrátka nebyla místem, kde se rychle najíst a za hodinu mazat domů, ale prostorem ke sdílení zážitků, pohodové atmosféry a dobrého jídla. Teď to teda nezní ani trochu Z ghetta a asi bych se měla přejmenovat na Ze snového světa, nebo tak něco, ale fakt to bylo tak bezva, že na to budu dlouho vzpomínat. (A to i přesto, že se mě hodně lidí zeptalo, jestli na mě Honza nebyl moc zlej –  moc ne :D )

Díky všem, kteří se na celé akci jakýmkoliv způsobem podíleli, všem, které jsem potkala a poznala a už teď se těším na příště.  Ať žije ulice!


4 komentáře:

  1. Páni, no vypadalo to na skvělou akci :)) To s těmi šaty s puntíky a kuřecími játry mě pobavilo :D :D
    Jinak ti to na všech fotkách moc sluší :))

    OdpovědětVymazat
  2. Taky, že to skvělá akce byla! :)
    Díky Moni, ale nemám ten dojem :D

    OdpovědětVymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...