Moje království III.

S krátkou odmlkou vyplněnou nějakým tím celebrity bussinesem a syrovým lososem je tu poslední díl miniseriálu o pekařských nezbytnostech. Poslední proto, že další věci už asi nemá smysl představovat, forma na bábovku zase takové terno není a taky proto, že mi dochází moje úvodní přirozené fotky mezi zdobičkami a spol. Tentokrát to bude taková všehochuť toho, co se mi nevešlo do předchozích dvou článků a u některých věcí si asi budete říkat, jestli jsem se nezbláznila a že vám tady můžu rovnou vyfotit lžící. Ale věřte mi, vše má svůj hluboký význam!

Sushi sushi sushi!

Asi bude málo lidí, kteří nejen, že nemají nic ani vzdáleně společného s ekonomií, natož s VŠE a navíc ani nejsou z Prahy a přesto jsou členy Foodies Clubu VŠE. No, tak já jsem jedním z nich, těší mě.
O tomto skvělém spolku jsem vám říkala už jednou, když jsem se vetřela pro změnu na Cupcake Cup (ano, stále plánuji brněnskou verzi!), kde jsem sice z nepochopitelných důvodů nevyhrála, ale ani přesto jsem na Foodies Club nezanevřela. Tentokrát mi opět skvěle vyšel timing - v úterý byla ona slavná Blogerka roku a na pondělí připadal sushi kurz s moji nejoblíbenější královnou sushi, tedy Sushiqueen Bárou, se kterou si můžete přečíst můj rozhovor, který vyšel v Instinktu. To byla jasná zpráva shůry, že se musím zúčastnit, protože jinak si takovou koincidenci, navíc už podruhé, nedovedu vysvětlit.

Blogerská party

Pokud náhodou nesledujete jenom mě, což by bylo sice fajn, ale s touto variantou moc nepočítám, tak vám asi v následujících dnech spadne Blogger pod náporem večírkových článků. Konečně se totiž završilo několikatýdenní klání o Blogerku roku v pěti kategoriích, kde jsem se v top ten díky odevzdání vašich emailů do spárů pořadatelů ocitla taky. Musím říct, že jsem se dost těšila, protože mám ráda jakoukoliv záminku na návštěvu Prahy, užívám si fun and relax a připadám si důležitě s notebookem v autobusové zásuvce. Jakože musím pořád pracovat a jsem hrozně busy, přitom tak akorát žhavím Facebook a mail. Vždycky si vyberu restaurace a kavárny, které si chci odškrtnout ze svého pražského gastroseznamu a naplánuju si setkání s kamarády minimálně na každé hlavní jídlo. Rozbiju prasátko, sbalím kufřík a jede se.

Moje království II

Sotva jste stačili vstřebat podstatné informace o tloušťce silikonových stěn na cupcake formách, je tu druhý díl věnující se mému pekařskému vybavení. Nějaké intro o tom kde, co a proč kupuji si můžete přečíst v prvním dílu tohoto miniseriálu. Tam mimo jiné v komentářích zaznělo, že toho vlastně mám nějak málo, tak chci jen veřejně prohlásit, že to samozřejmě není všechno, abyste si nemysleli, že jsem nějaký pekařský loser. Obyčejné věcí, jako je forma na bábovku, na biskupský chlebíček, na beránka, všelijaké pekáče a plechy, popřípadě primárně vařící - nikoliv pečící vybavení jsem představovat nechtěla. A na svoji reprezentativní fotku, kterou si asi dám do CVčka jsem chtěla být uvnitř kolečka barevného a pravidelného, nerušena poškrábanými plechy a stoletými pekáčky.

Moje království I.

Asi nemusím moc dlouho vysvětlovat, že fakt ráda peču. Peču vlastně pořád, i když není důvod a pak spamuju sociální sítě s oznámením , že mám cupcaky navíc a kdo by nějaké chtěl, tak ať se přihlásí. Nebo nosím sušenky do školy a přednášky ozvláštňuji rytmickým šustěním sáčku. A nebo nosím Lence snídaně. S tím souvisí i to, že mám opravdu hodě všelijakých formiček, pekařských vychytávek, nástavců na zdobení, atakdále. Něco je super, něco je horší a něco je úplně na nic a stejně si pořád dál kupuju každou blbost, která na mě někde vyskočí a ukládám ji pak do své přihrádky pokladů jako další kořist. A protože mi často chodí dotazy, kde jsem co koupila a jak jsem s tím spokojená, tak není nic jednoduššího, než o tom něco napsat. Tak jdeme na to!