pondělí 3. dubna 2017

Veronika švadlenka vol.2

Řeknu vám, pánové a dámy, dost mě to šití chytlo! Nelenila jsem a skutečně jsem si od babičky půjčila její šicí stroj, tedy čtyřicetiletou skříňkovou Veritasku.
(Když takto mluvím, připadám si rázem jako nějaký expert! #sewingvirginnomore). Ona je totiž jedna věc, ušit něco pod odborným vedením Honzy Smejkala na super strojích v Rebelionu a zvládnout to pak replikovat doma na jiné mašině, bez overlocku a bez pomoci. Ale trénink dělá šampiona, takže jsem se toho nezalekla a s Kájou aka švadlenkou roku jsem šla nakoupit další látky. Chtěla jsem si ušít znovu potah na polštář, protože jeden puntíkatý krasavec byl na sedačce poněkud osamělý.

neděle 19. března 2017

Veronika švadlenka

Nikdy jsem nebyla talentovaná na žádné výtvarné a ruční práce a výrobky z kroužku Šikula, kam jsem jako malá chodila, si nikdo na moc dlouhou dobu nenechal. To ale nic nemění na tom že mě to hrozně baví! Ve skříni mám takzvanou kreativní krabici, kde jsou všelijaké barevné papíry, fixy, třpytivé gelovky, razítka, provázky, třpytky a jeden z nejlepších dárků k loňským Vánocům byla tavicí pistole. V předvánočním čase se vždycky trochu kreativně zblázním a vytvářím vánoční přáníčka a cedulky a ozdoby na dárky, nebo třeba korkové anděly na stromeček.

úterý 28. února 2017

Páté narozeniny

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale Z ghetta blog už je předškolák! Dnes je tomu pět let, od té doby, co se tu objevil první článek.  Pravidelní čtenáři si už zvykli na narozeninový formát a ani letos to nebude jinak - bude se bilancovat. Vždycky si říkám, jak to pěkně vyšlo, protože většina blogerů bilancuje na konci roku, kdy toho mají všichni pak plné zuby a já si chvíli počkám, až ta vlna utichne, přitom to ale pořád není tak daleko od kalendářního roku. Jak už jsem loni říkala - to, co se děje na blogu často odráží to, co se děje v mém životě, takže je to i pro mě taková pěkná rekapitulace. Letos těch článků bylo úplně nejméně, a to pouhých třináct. Když to srovnám s rokem 2012, kdy jsem byla na svém pomyslném blogerském vrcholu, bylo jich přesně čtyřikrát víc. Od té doby má počet článků klesající tendenci, tak si sama říkám, jak to bude vypadat dál, jestli to tady celé nezavřu! Ale ne, nebojte, to zatím nehrozí.

úterý 21. února 2017

A co teda děláš jako ten školní psycholog?

Od té doby, co jsem opustila školní lavice, se s otázkou na náplň mé práce setkávám velmi často. Občas je otázka položena se skutečným zvídavým zájmem, občas s mírným despektem a pocitem, že to je zbytečnost, bez které jsme se předtím taky obešli. Snažím se odpovídat tak jako tak, byť mně někdy z obhajoby toho, co dělám, jde hlava kolem. Setkala jsem se s tím, že hodně lidí si takovou práci fakt nedovede reálně představit, tak jsem si řekla, že to trošku osvětlím.

V dnešní době má školního psychologa většina základek (ačkoliv na středních by podle mě taky byli potřeba jako sůl), ale obvykle nepracují na plný úvazek. Není neobvyklé, že některé kolegyně mají dvě, někdy i tři školy současně. Z toho by mně hráblo, tak jsem ráda, že jsem na škole jedné, kde mám úvazek 0,8 a pracuji od pondělí do čtvrtka. A co teda celou dobu dělám?

čtvrtek 5. ledna 2017

Dobří lidé existují - shrnutí tipů na boj s akné

Tak jo, tohle jsem nečekala.Věděla jsem, že článek bude mít nějakou odezvu. Je osobní, šokující, s (téměř) happyendem. Ale že bude mít na Facebooku dosah za první den kolem 23 tisíc, že mi přibude za dva dny 500 fanoušků na Instagramu a hlavně, že na něj budu mít stovky reakcí v komentářích na blogu, na Facebooku, na Instagramu, v mailech, ve zprávách... to jsem skutečně nečekala. Svým způsobem je to úsměvné, člověk píše cestovatelské články z opačných koutů světa, tvoří recepty, dělá rozhovory a nakonec se největší zájem strhne o recenzi na 50 shades a akné!

pondělí 2. ledna 2017

Akné story

Celý život jsem trpěla akné. Velmi těžkým akné. Začalo to už v mých 11 letech a pokračuje to i dalších 15 let poté...nebo to možná konečně skončilo.První tři roky se to dařilo nějak držet pomocí všelijakých mastiček, antibiotik, atd., ve 14 mi už nasadili antikoncepci, protože prý jiné řešení nebylo. Ve 14 se s doktory nehádáte a prostě posloucháte. Mezitím jsem obešla několik dermatologů a dlouhou dobu byla v péči i české dermatologické špičky. V šestnácti jsem podstoupila Roaccutane kúru, jedná se o lék, který je poměrně drastický a dává se až jako jedna z posledních možností jen nejtěžším případům, protože je pro tělo extrémně zátěžový.
V kombinaci s ním musíte brát antikoncepci a nesmíte za žádnou cenu otěhotnět, protože lék by mohl nějak fatálně poškodit plod a způsobit velké komplikace. Během léčby jakoby totálně vysycháte, úplně všude, nemůžete dělat žádný sport kvůli vysychání kloubního maziva, nemůžete nosit čočky kvůli suchým očím, vaginální sekret prakticky zmizí a v Americe a některých evropských státech se vedou proti tomuto léku protesty kvůli údajné souvislosti s depresemi a sebevraždami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...