úterý 3. října 2017

Slovinsko 2017: Lublaň a Logarská dolina

Už máme konec září, školní rok v plném proudu a mně se zdá, jako by nějaká dovolená byla už před
sto lety. Nicméně, ještě vám (nebo spíše sobě :-D) dlužím poslední článek z našeho letního slovinského roadtripu. Poslední částí byla Lublaň a Logarská dolina. Když jsem se na vysoké rozhodovala, kam pojedu na Erasmus, jednou z možností byla právě Lublaň, kterou jsem okamžitě zavrhla. Co tam, je to blízko, určitě tam není nic moc zajímavýho a vůbec, kdo by tam jezdil. Jak jsem byla hloupá! Lublaň pro mě z celého výletu byla jedním z nejlepších zážitků. To město má prostě jistého genia loci. Hrozně mě baví, že je to metropole, se všemi výdobytky, co k tomu patří, ale přitom je sympaticky malé a má velmi kompaktní centrum.

neděle 17. září 2017

Slovinsko 2017: víno, jídlo, moře a jeskyně

Na ubytování uprostřed vinic s bazénem se mě Sir snažil navnadit pokaždé, když jsem nadávala na otlačená záda ve stanu a konečně to přišlo! Goriška Brda je oblast, kterou asi mnoho lidí nezná, pokud se nezajímají o slovinská vína. Protože jsem ale v samém epicentru této skupiny lidí, tak jsem o Gorišce Brdě slyšela už kdeco. Tahle část dovolené kousíček od hranic s Itálií tedy byla převážně o jídle a víně, což mi rozhodně nevadilo. Ubytovaní jsme byli u rodiny Štekarů, kteří dělají jak jinak než přírodní vína a nabízejí několik pokojů v apartmánech. Je to krásné, klidné místo s výhledem na vinice a bavilo mě se jen položit do houpací sítě a nasávat atmosféru. Na programu bylo několik věcí - skokanské můstky v kanálu ob Soči, návštěva vinařství Paraschos, oběd a degustace u Klinců a mini městečko Šmartno.

čtvrtek 7. září 2017

Slovinsko 2017: Kobarid, Soča a Hiša Franko

Jezer Bled a Bohinj jsme si užili do sytosti a přesunuli se do města Kobarid z několika důvodů. Jedním z nich byly krásy tamní řeky Soči, její pramen a výlet za ním, ale zásadnějším důvodem byla návštěva Hiša Franko! Kdo sledoval moje insta stories, tak už asi pochopil, že to pro nás byl fakt big deal. Rezervace snad tři měsíce dopředu a jeden z důvodů, proč jsme častěji stanovali, než bydleli v hotelech a apatmánech. Komu je to jméno povědomé, tak to bude zřejmě díky Netflixu a jeho sérii Chef´s Table o nej kuchařích světa. Konkrétně Ana Roš, šéfkuchařka Hiša Franko, je totiž pro rok 2017 podle World´s Top 50 považována za nejlepší šéfkuchařku světa. A to už stojí za výlet! Ale hezky postupně.

čtvrtek 24. srpna 2017

Slovinsko 2017: Bled, Triglavská jezera a Bohinj

Přestože by mě samotnou nikdy nenapadlo si jako dovolenkovou destinaci vybrat zrovna Slovinsko,
okolnosti způsobily, že jsem se tu ocitla! Ne, že bych si zrovna o Slovinsku myslela cokoliv špatného, ale já jsem spíše na exotiku, teplé moře, džungle a opice, než na hory, řeky a jezera. Nicméně, faktem je, že v poslední době je tato malá země hitem cestovatelů všeho druhu a dokonce se objevují i tak silná přirovnání jako je "evropský Nový Zéland". Celý trip opět naplánovala moje osobní cestovní kancelář Sir´s travels a tentokrát jsme se vydali na cestu autem. Protože jsme nakonec jeli jen sami dva, naplnili jsme auto vším možným od mlýnku na kafe až po kettlebell.. Bohužel jsme ho naplnili také spacáky a stanem. Mé povzdechnutí zajisté pochopí většina těch, kteří mě alespoň trochu znají, protože moje noci strávené ve stanu by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nicméně, Slovinsko k tomu jaksi vybízí, pokud ho chce člověk prozkoumat se vším všudy a pokud není milionář.

čtvrtek 3. srpna 2017

Věci, které mi dělají radost

Já vím, teď je moderní minimalismus a selflove, která vám přinese tolik radosti a štěstí, že žádné věci vlastně nepotřebujete, ideální je si vystačit s pár základními předměty a zbytek obřadně povyhazovat, ale nedá se nic dělat. Já mám prostě věci ráda. Neznamená to, že za ně utratím veškerou výplatu, ale ráda si dělám radost věcmi, které za to podle mě stojí. Tak jsem si říkala, že než odjedu na dovolenou a budu blog plnit zážitky z cest, tak vám ukážu, co dělá radost mně. Kdyby to někomu vrtalo hlavou, tak článek není nikým sponzorován a všechny věci jsem si poctivě koupila, nebo dostala.

pondělí 24. července 2017

My tasty England VIII.

Tento rok je to už sedmé léto, jehož valnou část trávím v Anglii. V letech 2010-2013 to bylo pod křídly Student Agency jako delegátka jazykových pobytů pro děti a mládež, v letech 2014-2017 jsem byla zaměstnaná přímo u letní jazykové školy v Anglii jako Activity Leader a letos jsem u stejné jazykové školy v managmentu a částečně pořád dělám i aktivity, když je potřeba. O tom, co přesně obsahuje práce delegátky na dětských jazykových pobytech v zahraničí se dozvíte  tady a o tom, co dělá takový Activity Leader si můžete přečíst zde. Být v managmentu zní sice hodně fancy, ale realita je o dost nudnější, protože většinu času trávímvyplňováním všelijakých tabulek, rozdělování směn učitelům a Activity Leaderům, objednáváním obědů na týden dopředu se všemi možnými náboženskými a dietními požadavky. No a pak, když není dost lidí, tak taky třeba učím Číňany tančit jive, nebo jedu s Brazilcema na výlet do Londýna.

sobota 1. července 2017

Veronika švadlenka vol.4


Pokud by si někdo myslel, že mi ke spokojenosti budou stačit švadlenkovské základy, tak se dost spletl, protože mám za sebou i pokročilý kurz šití v Rebelionu! Honzu Smejkala za krejčovským metrem vyměnil Tomáš Dočkal a jeho cílem bylo naučit nás něco o konstrukci střihu a šití oblečení celkově. Nutno říct, že se už jednalo o náročnější záležitosti jak na pozornost, tak na pochopení, protože kreslení vlastního střihu už je fakt vyšší dívčí a upřímně řečeno si úplně nedělám naděje, že se o to budu sama pokoušet. V sedmi dvouhodinových lekcích jsme si mohli ušít kalhoty, šaty a mikinu, ale všechny tři kousky zvládnou asi jen ti nadanější, mezi které se úplně neřadím. Všechny jsme začínaly šitím kalhot, rozuměj tepláků. Látku v khaki barvě jsem si zase koupila přímo v Rebelionu, protože je mají super a za dobrou cenu. 

čtvrtek 4. května 2017

Veronika švadlenka vol.3


Tak a je to tady, kurz je u konce a já mám doma vlastnoručně ušitý potah na polštář, kosmetickou taštičku, batůžek a triko! A k tomu ještě další dobrou taštičku, pak jednu hnusotaštičku, kterou musím rozpárat, dva potahy na polštář, jednu plátěnou tašku a dvě sukně.  A pozor, vše reálně využívám! (Teda až na ty hnusověci) Kdyby mi tohle někdo řekl třeba před rokem, že já sama něco ušiju na stroji, tak bych mu asi moc nevěřila. A here I am! Včera jsem měla  v práci sukni, kterou jsem ušila a nikdo se nezmínil o tom, že bych vypadala nějak divně, naopak, slyšela jsem,třeba to, že jsem zase (!) stylově oblečená! Jakože je moje sukně jak z obchodu? Beru to jako poklonu!

pátek 28. dubna 2017

Cupcake Cup Brno 2017: akce!

V minulém článku jsem vám popsala něco ze zákulisí příprav celé akce, představila sponzory a teď se můžeme s klidem  vrhnout na to, co vás stejně všechny zajímá nejvíc - na cupcaky! Za fotky moc děkuju Denise Jurčíkové a taky Davidovi, který nejen, že pomáhal s kdečím, ale stíhal i fotit. Já jsem totiž letos vyfotila pouze společnou selfie, která i přes svoje nepopíratelné kvality, na celý článek úplně nestačí. Soutěžících bylo 24 a úkolem bylo stejně jako minule přinést minimálně tři velké výstavní cupcakes a potom sto degustačních porcí na ochutnávání. Specifikovala jsem velikost pouze slovy malé, což se úplně neosvědčilo, takže jak jsem nastínila v minulém článku, tak příště asi bude upřesněná gramáž, aby ten sugar rush nebyl fakt too much. Soutěžící přišli o hodinu dříve, aby stihli nachystat svoje stanoviště a jak uvidíte, vzali to fakt zodpovědně. Tak pojďme na to, hezky popořádku!

neděle 23. dubna 2017

Cupcake Cup Brno 2017: backstage

Tak už se zase cupcakovalo ve velkým! Loni jsem měla dost jiných starostí, takže jsem Cupcake Cup Brno raději nechala na lepší konstalaci hvězd, a ta letos přišla! Potřetí už jsem chtěla, aby to opravdu bylo trochu vychytanější, profesionálnější a lépe zorganizované. To znamenalo sehnat větší prostory, protože byť je Atlas moje srdcovka, trochu jsme se tam už mačkali. Takže jsem si pronajala Industru, která je podle mě pro podobné akce skvělým místem. Řekla jsem si, že 100 lidí by byl tak ideál a pak jsem až do spuštění přihlašování byla nervózní, že se mi nikdo nepřihlásí, nebude o akci zájem, bude to trapas a já si budu muset udělat v pronajatém prostoru soukromou párty. Přece jen, loňský výpadek se mohl projevit a člověk nikdy neví. Naštěstí jsem se spletla a místa se mi od vteřiny spuštění plnila doslova před očima a skvěle vyšel i počet cukrářů - představovala jsem si jich 24 a přesně to se stalo!

pondělí 3. dubna 2017

Veronika švadlenka vol.2

Řeknu vám, pánové a dámy, dost mě to šití chytlo! Nelenila jsem a skutečně jsem si od babičky půjčila její šicí stroj, tedy čtyřicetiletou skříňkovou Veritasku.
(Když takto mluvím, připadám si rázem jako nějaký expert! #sewingvirginnomore). Ona je totiž jedna věc, ušit něco pod odborným vedením Honzy Smejkala na super strojích v Rebelionu a zvládnout to pak replikovat doma na jiné mašině, bez overlocku a bez pomoci. Ale trénink dělá šampiona, takže jsem se toho nezalekla a s Kájou aka švadlenkou roku jsem šla nakoupit další látky. Chtěla jsem si ušít znovu potah na polštář, protože jeden puntíkatý krasavec byl na sedačce poněkud osamělý.

neděle 19. března 2017

Veronika švadlenka

Nikdy jsem nebyla talentovaná na žádné výtvarné a ruční práce a výrobky z kroužku Šikula, kam jsem jako malá chodila, si nikdo na moc dlouhou dobu nenechal. To ale nic nemění na tom že mě to hrozně baví! Ve skříni mám takzvanou kreativní krabici, kde jsou všelijaké barevné papíry, fixy, třpytivé gelovky, razítka, provázky, třpytky a jeden z nejlepších dárků k loňským Vánocům byla tavicí pistole. V předvánočním čase se vždycky trochu kreativně zblázním a vytvářím vánoční přáníčka a cedulky a ozdoby na dárky, nebo třeba korkové anděly na stromeček.

úterý 28. února 2017

Páté narozeniny

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale Z ghetta blog už je předškolák! Dnes je tomu pět let, od té doby, co se tu objevil první článek.  Pravidelní čtenáři si už zvykli na narozeninový formát a ani letos to nebude jinak - bude se bilancovat. Vždycky si říkám, jak to pěkně vyšlo, protože většina blogerů bilancuje na konci roku, kdy toho mají všichni pak plné zuby a já si chvíli počkám, až ta vlna utichne, přitom to ale pořád není tak daleko od kalendářního roku. Jak už jsem loni říkala - to, co se děje na blogu často odráží to, co se děje v mém životě, takže je to i pro mě taková pěkná rekapitulace. Letos těch článků bylo úplně nejméně, a to pouhých třináct. Když to srovnám s rokem 2012, kdy jsem byla na svém pomyslném blogerském vrcholu, bylo jich přesně čtyřikrát víc. Od té doby má počet článků klesající tendenci, tak si sama říkám, jak to bude vypadat dál, jestli to tady celé nezavřu! Ale ne, nebojte, to zatím nehrozí.

úterý 21. února 2017

A co teda děláš jako ten školní psycholog?

Od té doby, co jsem opustila školní lavice, se s otázkou na náplň mé práce setkávám velmi často. Občas je otázka položena se skutečným zvídavým zájmem, občas s mírným despektem a pocitem, že to je zbytečnost, bez které jsme se předtím taky obešli. Snažím se odpovídat tak jako tak, byť mně někdy z obhajoby toho, co dělám, jde hlava kolem. Setkala jsem se s tím, že hodně lidí si takovou práci fakt nedovede reálně představit, tak jsem si řekla, že to trošku osvětlím.

V dnešní době má školního psychologa většina základek (ačkoliv na středních by podle mě taky byli potřeba jako sůl), ale obvykle nepracují na plný úvazek. Není neobvyklé, že některé kolegyně mají dvě, někdy i tři školy současně. Z toho by mně hráblo, tak jsem ráda, že jsem na škole jedné, kde mám úvazek 0,8 a pracuji od pondělí do čtvrtka. A co teda celou dobu dělám?

čtvrtek 5. ledna 2017

Dobří lidé existují - shrnutí tipů na boj s akné

Tak jo, tohle jsem nečekala.Věděla jsem, že článek bude mít nějakou odezvu. Je osobní, šokující, s (téměř) happyendem. Ale že bude mít na Facebooku dosah za první den kolem 23 tisíc, že mi přibude za dva dny 500 fanoušků na Instagramu a hlavně, že na něj budu mít stovky reakcí v komentářích na blogu, na Facebooku, na Instagramu, v mailech, ve zprávách... to jsem skutečně nečekala. Svým způsobem je to úsměvné, člověk píše cestovatelské články z opačných koutů světa, tvoří recepty, dělá rozhovory a nakonec se největší zájem strhne o recenzi na 50 shades a akné!

pondělí 2. ledna 2017

Akné story

Celý život jsem trpěla akné. Velmi těžkým akné. Začalo to už v mých 11 letech a pokračuje to i dalších 15 let poté...nebo to možná konečně skončilo.První tři roky se to dařilo nějak držet pomocí všelijakých mastiček, antibiotik, atd., ve 14 mi už nasadili antikoncepci, protože prý jiné řešení nebylo. Ve 14 se s doktory nehádáte a prostě posloucháte. Mezitím jsem obešla několik dermatologů a dlouhou dobu byla v péči i české dermatologické špičky. V šestnácti jsem podstoupila Roaccutane kúru, jedná se o lék, který je poměrně drastický a dává se až jako jedna z posledních možností jen nejtěžším případům, protože je pro tělo extrémně zátěžový.
V kombinaci s ním musíte brát antikoncepci a nesmíte za žádnou cenu otěhotnět, protože lék by mohl nějak fatálně poškodit plod a způsobit velké komplikace. Během léčby jakoby totálně vysycháte, úplně všude, nemůžete dělat žádný sport kvůli vysychání kloubního maziva, nemůžete nosit čočky kvůli suchým očím, vaginální sekret prakticky zmizí a v Americe a některých evropských státech se vedou proti tomuto léku protesty kvůli údajné souvislosti s depresemi a sebevraždami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...