úterý 14. října 2014

Asia trip: Thajsko

Pokud jste si mysleli, že jsem v Asii již nadobro zůstala, protože mě sežral medvěd, nebo tak něco, není tomu tak. Jsem již živa a zdráva zpět v českých luzích a hájích, akorát nějakou dobu po návratu na kvalitní sepisování zážitků nebyl čas. O závěr celého Asia tripu vás ale samozřejmě nemůžu ochudit a vracím se proto zpátky do Thajska! Přechod přes kambodžskou hranici byl trošku dobrodružný a ne úplně dobře organizovaný. Snímání otisků ze všech prstů na kambodžské straně barikády celou agendu skutečně moc neurychlovalo a vyptávání thajské policie na to, kde že teda budeme bydlet taky moc ne. Odpověď, že asi jedem na nějakej ostrov a kde budem nevíme, je moc neuspokojila, tak jsme radši řekli, že někde v Bangkoku. Když jsme úspěšně přešli i thajské hranice, doufali jsme, že už vše půjde jako po másle, ale přijel pro nás podivný vůz s korbou, do kterého nás ne úplně sympatičtí pánové narvali se skupinou japonských turistů a my jen doufali, že nejdeme nikam nedobrovolně darovat orgány. Naštěstí nás popovezli jen pár desítek metrů do zřejmě spřátelené restaurace někoho z nich, kde jsme měli víc než půl  hodiny sedět a hodovat, což jsme demonstrativně odmítli a vytáhli si svoje buchtičky z pekařství v Siem Reapu. Naším cílovým místem bylo party město Pattaya, ze kterého jsme se měli dostat do přístavu Bán Phe a odjet chillovat na thajský ostrov Koh Samet.


Řidič mluvící pouze thajsky nás však vyhodil na velmi podivném místě, které vypadalo podobně jako prostředek dálnice a nebyl ochoten se s námi vůbec zkusit domluvit, což nebyl ani nikdo z lidí, na které jsme natrefili, přestože mluvili anglicky. Šli jsme tedy k silnici a Tomášovi se podařilo stopnout místní vůz, který slouží jako něco mezi MHD, taxi a jen tak projíždějícím autem. Snažili jsme se mu vysvětlit, že potřebujeme do Bán Phe a postarší Thajec se tvářil, že no problemo. Trochu znepokující však bylo, že zbytek osazenstva auta s tím úplně nesouhlasil a neustále nás nabádal k vystoupení a pronájmu mikrobusu. Po chvíli jsme začali brzdit za velkou černou dodávkou, do které jsme si měli přestoupit. Nic jiného nám nezbývalo, tak jsme přestoupili a doufali, že teď už se opravdu dostaneme tam, kam chceme. No, podobná situace se opakovala ještě jednou, navíc jsme neměli žádné báhty, takže jsme pobíhali splašeně po městě a hledali směnárnu a děsili se, že nestihneme poslední loď na ostrov, takže náš vstup do thajského království byl skutečně dost děsivý. Loď jsme ale nakonec nějakým zázrakem stihli, dojeli na ostrov, našli si hotel a po 17 hodinách na cestě jsme chtěli jenom čistou postel a zbytek nám byl úplně jedno. Na ostrově se nám ale tak zalíbilo, že z plánovaných dvou nocí jsme nakonec zůstali noci čtyři a do Bangkoku se nám ani moc nechtělo. 



Koh Samet má údajně jedny z nejhezčích pláží v Thajsku vůbec a určitě nejhezčí v blízkosti Bangkoku a navíc není tak profláklý jako třeba Koh Samui. Místo velkých hotelových resortů jsou na většině ostrově skoro jen guesthousy a pokud si půjčíte motorku, můžete se dostat na opravdu skvostné prázdné pláže s bílým pískem a opuštěnými houpačkami. Nebo si taky můžete bosky vyšplhat na útes, kde se budete snažit vyfotit se na samospoušť, jak stojíte zezadu nazí a vlajou vám vlasy v poryvech větru. Zjistíte ale, že deset vteřin na ukotvení foťáku mezi kameny, přeskákání bosky do dostatečné vzdálenosti a zapózování s rozpřaženýma rukama chce trochu větší skills, než máte a doufáte, že všichni ti lidé z okolo projíždějících lodí si vás nemůžou všimnout. Ale to byl jen takovej, čistě teoretickej , nápad.  Na Koh Sametu jsme si fanfárově odpočinuli, konečně si pořádně užili moře, spálili se jako prase, zkusili thajskou olejovou masáž, nacpali se grilovanýma rybama, papájovým salátem a roti palačinkama a vydali se vstříc městu neřesti, Bangkoku. 

Takhle pěkně mě vždycky Martin vyfotil





Pokud někdy pojedete do Bangkoku a naplánujete si, že vás z nádraží do hotelu odveze taxík, tak s tím moc nepočítejte. Taxikáři  v Bangkoku neberou úplně v úvahu GPS, neznají ulice a neumí moc anglicky. Nachystejte si proto telefonní číslo do hotelu, na které taxikář zavolá a zeptá se na cestu, jinak v různých taxících strávíte něco přes dvě hodiny. Bangkok ve dne nás úplně nenadchnul. Je to skutečně obří město, kde je příšerné značení a každá druhá ulice se jmenuje Ráma. Kouknout se můžete na spoustu chrámů, kterých jsme už ale po pěti týdnech měli celkem dost, navíc bylo hrozné vedro a nám se nikam nechtělo. V noci ale Bangkok odhaluje úplně jinou tvář. Ulice ožijí, všude se objeví stánky s palačinkami, hmyzem, zmrzlinou a dalšími dobrotami, na každém rohu vás lákají na masáže, nebo na ping pong pussy, což je přesně to, co si myslíte, tedy show, kde si Thajky do vagíny nacpou ping pongové míčky a pak se trefují třeba do kuželek. Když odmítnete ping pong pussy, nabídnou vám třeba fish pussy, snake pussy a spoustu dalších pussy shows, které se nabízejí na kartách vypadajících jako menu asi s třiceti položkami. (Nedělám si srandu.) V ulicích Bangkoku se taky nabízí zhotovení veškerých diplomů, kartiček a osvědčení, na která si vzpomenete. Za přibližně dva tisíce tedy můžete mít diplom z Harvardu, zkoušky CAE, Isica, řidičák, nebo press kartu New York Times. Kartiček ale mám dost svých, tak jsme alespoň ochutnali grilované štíry, kteří chutnají jako něco mezi krevetou a krabem a jí se celí i se schránkou a klepetama... nebo, aspoň já jsem je tak jedla.

Už jen sedět na zahrádce některého z mnoha barů a pozorovat okolí stojí za to. Ještě lepší ale je, zajít se kouknout do red light district, kde je toho na pozorování ještě trochu víc. Thajky oblečené obvykle jen v prádle lákají všechny kolemjdoucí muže do strip barů a asi doufají, že se nevydrží jenom koukat. Některé vypadají,že jim bylo sotva 15, ale snažíme se uklidňovat tím, že Asiatky holt působí dost mladě. Ulice je sice  koncentrovaná, ale poměrně krátká, a protože je celkem daleko od hlavní barové street v centru, řekneme si, že zajdeme na drink tam. Ačkoliv nesnáším a nepiju pivo, objednávám si třetinku Heinekena za dvě stovky, protože nic levnějšího k dispozici není. Nikde kolem není místo, usazují nás tedy hned pod pódium s tyčemi, kde slečny předvádějí poměrně kvalitní show, aneb jak mi řekl postarší Australan, co se se mnou dal do řeči : "I ve been going to places like this since 90´s, but this is  the best show I ve ever seen. These girls rock! Dirty, dirty!" Až na jednoho velmi oplzlého Asiata, kterého protřelý Australan musel dokonce napomínat, byl zbytek osazenstva tvořen Evropany, obvykle v oblecích a bílých košilích, s nestandardním doplňkem mladé Thajky na klíně. Australan, který mi v průběhu show v mobilu ukazoval fotky své manželky a dětí (You know, its just fun, Im not interested in hookers, Im happily married, seriously!") mi povyprávěl, že v Bangkoku nejsou rozdíly mezi striptérkami a prostitutkami a fullhouse je v přepočtu asi za pět tisíc korun. Tak hlavně, že je happily married.


Striptýz nás sice dost zaujal, ale další dny nás čekali pro změnu krásy přírody a vydali jsme se do národního parku Khao Yai. Vzhledem ke zmatečnosti místních taxikářů jsme byli dost překvapeni skvělou organizací na hlavním nádraží Mo Chit, které bylo skutečně obrovské, ale na každém rohu se nás někdo anglicky mluvící ujal a směřoval nás na správná místa. V Khao Yai jsme si ubytování a tour zařídili v guesthousu Greenleaf, což vřele doporučuju všem, co by se tam kdy chystali. Skutečně profesionální a milý přístup, dobrá cena a fajn zázemí. Procházeli jsme se džunglí, viděli tarantule, hady, netopýry, štíry, opice a všelijaký superhmyz a bylo to bájo. Na slony jsme bohužel štěstí neměli, ale aspoň mám o důvod víc, se do Asie vrátit.








 Z Khao Yai jsme už jeli zpět do Bangkoku trávit poslední den mimo evropský kontinent. Pro taxikáře byla kupodivu problém i cesta na letiště a museli jsme se ptát kolemjdoucích lidí. A pak už jen čtrnáctihodinový let do Helsinek a dvouhodinový do Prahy a bylo. Konec téměř šesti týdnů v Asii a tvrdý návrat zpátky do reality. A příště se můžete těšit na nějaký sum up článek s tipy a triky!





8 komentářů:

  1. super článek! do Thajska se chystám, jen jsem nečekala že "pussy nabídka" je tak velká, četla jsem jenom o ping pongu:D

    OdpovědětVymazat
  2. Je to bez debat země, která stojí za to navštívit alespoň jednou za život. Zaujala mě pasáž o ping pong pussy. Myslím, že u nás by to mělo úspěch, zvráceného publika by bylo až až:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite souhlasim! :) A precejen myslim, ze vetsi uspech maji pussy shows asi v tom Bangkoku :D

      Vymazat
  3. Vždzckz mě zajímá pohled turistů na Thajsko. Většinou vidí vše trochu z jiné stránky, než ostatní. Takže jsem si článek ráda přečetla. I když mám na spoustu věcí jiný názor, tak to bylo pěkné počtení:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jasny, taky jsem tam stravila jen chvilku :) Diky! :)

      Vymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...