S Mikulášem v břichu: - část 7: Kolik stojí těhotenství a příprava na miminko

Na začátku těhotenství mě napadlo, že bych si mohla zkusit zapisovat veškeré výdaje v souvislosti s těhotenstvím a přípravou na příchod Mikuláše. Nutno říct, že každý k tomu přistupuje jinak a my ani jeden nejsme zrovna typy, co chtějí vyladěný dětský pokojíček ještě, než se dítě narodí (nebudeme ho mít asi ještě dlouho :D) a nejsme ani moc na různé mimi doplňky,co za vás houpou a vibrují a podobně. Rozdělila jsem výdaje do různých kategorií, tak si schválně teď na začátku můžete tipnout, zapsat na papírek a potom se nechat překvapit! Kategorie jsou:

Projekt Svatba - díl 7. : SVATBA!!

Byla to nádhera. Taková, že jsme si  ji ani v těch nejoptimističtějších snech nemohli představit.

Projekt Svatba - díl 6. Rozlučky

Dneska vám povím příběh o tom, jak v krásném světe žiju. Ve světe, kde mám kolem sebe tolik
skvělých lidí, až se mi tomu nechce věřit. Nemyslela jsem si, že před svatbou budu psát ještě další články, ale nemůžu jinak. Moje loučení se svobodou bylo totiž velmi intenzivní a chci si to všechno sepsat hlavně sama pros sebe jako připomínku toho, jaké mám štěstí. Co si budu moct číst, až mi třeba nebude úplně do skoku. Rozlučky jsem měla rovnou dvě, protože zorganizovat akci pro všechny najednou by bylo příliš náročné.

Projekt Svatba - 5.díl : Předsvatební focení

Předsvatební focení rozhodně není nějaký must-have, ale pokud ho máte, určitě nebudete litovat. NášNěco modrého má předsvatební focení prakticky "povinné". Vzájemně si tak zvyknete na sebe, na foťák, na to, jakým stylem váš fotograf pracuje a co tedy zhruba čekat ve svatební den. Navíc je pak můžete použít i jako výzdobu na svatbě, obdarovat rodiče a babičky a pěkných fotek zkrátka není  nikdy dost. Chtěli jsme, aby nás fotky vystihovaly a zároveň zejména Honza moc neholduje nějakému pózování se zamilovanými pohledy, tak jsme se rozhodli, že prostě budeme vařit. Léto, grilování, popíjení vína, pohodička. Tím pádem tomu předcházely trošku náročnější přípravy, než mejkap a vlasy (který tak přišly dost zkrátka :D) , ale myslím, že to stojí za to. Nakoupili jsme pražmy a zeleninu, já napekla cupcaky, namočili jsme dopředu dřevěné hobliny, aby se z nich na grilu kouřilo, protože kouř na fotkách - #tochceš.  Od našich jsme si půjčili nějaké nádobí a další propriety, a pak už jsme jen vařili. Fotili jsme na zahradě u mých rodičů a Olda z toho vytvořil krásnou fotostory.
fotograf Olda

Projekt Svatba - díl 4. : Prsteny, oznámení, video a extra položky

Já vím, trochu jsem se odmlčela, ale máme tady další část svatebního plánování.

Minule jsme probrali vizáž, hudbu a částečně obřad, teď už doplním poslední věci,  které zbývají.

Prsteny

Asi vás nepřekvapí, že jsme se Sirem chtěli prsteny spíše z menšího zlatnictví, od někoho, u koho víme, komu ty peníze přesně jdou a ne z velkých klenotnictví jako je Rýdl, nebo Bisaku. Jako obvykle mi byly velkou inspirací reakce a doporučení na instagramu. Z výběru spousty šperkařů jsme se nakonec rozhodli zajít za dvěma zlatníky v Praze a okolí, a to k Davidu Lomosovi (daloo.cz) a k Lucii Houdkové (Lucie Houdková jewellery), a k jednomu zlatníkovi v Brně - k Luboši Korbičkovi .

Krom toho jsme hodně zvažovali taky Michala Chovance, který dělá velmi netradiční prsteny z meteoritu, ale cenově už bychom se nevešli a Gravelli , kteří dělají originální betonové prsteny. Tam jsem ale nakonec zjistila, že se mi moc nelíbí barevně.

Projekt Svatba - díl 3. : Hudba, oddávající, garderoba

Ještě, než se vrhneme na garderobu, jako jsem slibovala na konci minulého dílu, tak pojďme zařídit pár dalších záležitostí, které je nutné mít na paměti poměrně dlouho dopředu.

Hudba: 

Zde je potřeba zvolit mezi kapelou a DJem, popřípadě kombinace obojího. My jsme se rozhodli pro DJe z důvodů úspory peněz, toho, že nepotřebuje pauzy a že zahraje cokoliv, co budeme chtít. Navíc jsme nabyli dojmu, že najít kvalitní kapelu opravdu není jen tak a stojí dvakrát až třikrát tolik. Zažila jsem jako host svatby s DJem i kapelou a kvalita párty je stejně hlavně o lidech, takže rozbalit se to nakonec dá tak jako tak. Variantou, která je za zlomek ceny je potom šikovný kamarád, co vám bude pouštět váš připravený Spotify playlist, nebo to vybírat sám. U DJe je výhoda, že to máte bez práce, nemůže říct, že už se mu nechce, neopije se tolik, že by si nalil pivo do počítače (snad!) a má k tomu profesionální osvětlení a ozvučení. My jsme vybírali na Wedding DJs a budeme mít DJ Wonku.

Co se týče hudby na obřad, chtěla bych, aby mi zpíval můj kamarád Aleš , bratr svědkyně Moniky, a byl doprovázen na klavír. Na ten měl původně hrát další kamarád, ale je tak dobrý, že ho zrovna budou obdivovat na nějakém hudebním festivalu a přijde až později odpoledne. Povedlo se mi ale snad sehnat jiného šikovného klavíristu. Naše písničky během obřadu nebudou úplně tradiční, protože půjde třeba o Grace Vanderwaal , Queeny, nebo Ain´t no mountain high enough.

Projekt Svatba - díl 2. : Výzdoba a catering

Tak jo, místo, termín, jídlo a fotografa bychom měli. Co zařizovat dál? Buď si můžete dát nohy nahoru a zbytek nechat až na později, nebo prostě většinu vyřešit hned poté. Já jsem pro variantu číslo dvě, protože je to v klidu, většinu stejně řešíte od počítače, ale tím, že začnete včas, tak je to o dost víc v na pohodu. Je mi jasné, že si spousta lidí řekne, že jsme blázni a že to moc hrotíme. Samozřejmě, svatba se dá naplánovat do měsíce, nemusíte řešit každou blbost, dá se udělat relativně levně, ale ... svatba pro nás není formalita a kus papíru. Je to oslava společného života, lásky a něco, na co budeme vzpomínat do konce života. Takže tak k tomu přistupujeme i v plánování. Každý má jiné priority, jiné aspekty svatby jsou pro něj důležité a tak je to v pořádku! :) Pojďme tedy na to, co vše je na svatbu možné, případně až nutné zvažovat - to znamená zařizovat a hlavně zaplatit:

Veronika švadlenka vol.2

Řeknu vám, pánové a dámy, dost mě to šití chytlo! Nelenila jsem a skutečně jsem si od babičky půjčila její šicí stroj, tedy čtyřicetiletou skříňkovou Veritasku.
(Když takto mluvím, připadám si rázem jako nějaký expert! #sewingvirginnomore). Ona je totiž jedna věc, ušit něco pod odborným vedením Honzy Smejkala na super strojích v Rebelionu a zvládnout to pak replikovat doma na jiné mašině, bez overlocku a bez pomoci. Ale trénink dělá šampiona, takže jsem se toho nezalekla a s Kájou aka švadlenkou roku jsem šla nakoupit další látky. Chtěla jsem si ušít znovu potah na polštář, protože jeden puntíkatý krasavec byl na sedačce poněkud osamělý.

Veronika švadlenka

Nikdy jsem nebyla talentovaná na žádné výtvarné a ruční práce a výrobky z kroužku Šikula, kam jsem jako malá chodila, si nikdo na moc dlouhou dobu nenechal. To ale nic nemění na tom že mě to hrozně baví! Ve skříni mám takzvanou kreativní krabici, kde jsou všelijaké barevné papíry, fixy, třpytivé gelovky, razítka, provázky, třpytky a jeden z nejlepších dárků k loňským Vánocům byla tavicí pistole. V předvánočním čase se vždycky trochu kreativně zblázním a vytvářím vánoční přáníčka a cedulky a ozdoby na dárky, nebo třeba korkové anděly na stromeček.

Páté narozeniny

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale Z ghetta blog už je předškolák! Dnes je tomu pět let, od té doby, co se tu objevil první článek.  Pravidelní čtenáři si už zvykli na narozeninový formát a ani letos to nebude jinak - bude se bilancovat. Vždycky si říkám, jak to pěkně vyšlo, protože většina blogerů bilancuje na konci roku, kdy toho mají všichni pak plné zuby a já si chvíli počkám, až ta vlna utichne, přitom to ale pořád není tak daleko od kalendářního roku. Jak už jsem loni říkala - to, co se děje na blogu často odráží to, co se děje v mém životě, takže je to i pro mě taková pěkná rekapitulace. Letos těch článků bylo úplně nejméně, a to pouhých třináct. Když to srovnám s rokem 2012, kdy jsem byla na svém pomyslném blogerském vrcholu, bylo jich přesně čtyřikrát víc. Od té doby má počet článků klesající tendenci, tak si sama říkám, jak to bude vypadat dál, jestli to tady celé nezavřu! Ale ne, nebojte, to zatím nehrozí.

Dobří lidé existují - shrnutí tipů na boj s akné

Tak jo, tohle jsem nečekala.Věděla jsem, že článek bude mít nějakou odezvu. Je osobní, šokující, s (téměř) happyendem. Ale že bude mít na Facebooku dosah za první den kolem 23 tisíc, že mi přibude za dva dny 500 fanoušků na Instagramu a hlavně, že na něj budu mít stovky reakcí v komentářích na blogu, na Facebooku, na Instagramu, v mailech, ve zprávách... to jsem skutečně nečekala. Svým způsobem je to úsměvné, člověk píše cestovatelské články z opačných koutů světa, tvoří recepty, dělá rozhovory a nakonec se největší zájem strhne o recenzi na 50 shades a akné!

Jak se jako psycholog nezbláznit

Asi vás nepřekvapí, že tuhle otázku dostávám poměrně často. „Když pořád řešíš něčí problémy, jak to, že se z toho sama nezblázníš?“ Na začátek je potřeba říct, že se obávám, že něco jako duševně zcela vyrovnaný psycholog, který nemá žádné osobní problémy a se vším si hravě poradí, nejspíš neexistuje. Jsme lidé jako všichni ostatní a trápí nás problémy ve vztazích, v rodině, v osobním životě, nízké sebevědomí, tréma, atakdále.  Mnohdy umíme erudovaně radit ostatním a sami přitom prožíváme to stejné.

Malajsie: Langkawi a Tuba

Po tom, co jsme se dostatečně nasytili v Penangu nás čekala poslední část celého výletu - ostrov Tuba poblíž známého souostroví Langkawi. Na závěr dovolené jsme chtěli opravdovou válečku na pláži, kde už se nebudeme muset někam honit a klidně budeme celé dny stavět hrady z písku. Aby to zase ale nebylo tak úplně standardní, tak Sir vybral opuštěný ostrov Tuba, na kterém je jen jedno ubytování a žádná pořádná vesnice. Když se na Tubu chcete dostat, musíte si pro sebe objednat loď, nebo čekat na loď veřejnou, která ovšem odjíždí až tehdy, když se sejde dostatečný počet lidí, který ji zaplní. Na břehu nečekejte žádné molo, je potřeba sundat boty a skočit do moře.

10 důvodů, proč miluju svatby

V tomto roce jsem byla na čtyřech svatbách, všechny zrovna připadly na září, takže jsem každý pátek vymýšlela další sobotní outfit vhodný na svatbu. V loňském roce to byly taky čtyři svatby, takže ve svém, podle mě stále poměrně mladém věku, jsem už zkušenou svatební harcovnicí, ne-li profesionálním svatebčanem. Kamarádi už se mě začínají ptát, kolik beru za hodinu a počty lajků při desáté svatební fotce několikátý víkend po sobě postupně slábnou. Pro hodně lidí je chození na svatby otrava, já je ale miluju. Proč?

Malajsie: Sepilok a opice proklatě blízko

Sotva jsme se stihli vzpamatovat z nadšení z opic, které jsme ve vší tichosti pozorovali dalekohledem na stromech vzdálených desítky metrů, ocitli jsme se na místech, kde jsme se jich mohli klidně i dotknout. Nebo teda spíš ony nás. Naší další zastávkou v malajském putování byl totiž Sepilok, což je další oblast na východě Sabahu, která sama o sobě vůbec zajímavá není. Ale je to důležitý výchozí bod pro všechny opičí nadšence, protože v jeho blízosti se nachází Orangutan Rehabilitation Centre a Proboscis Monkey Sanctuary, neboli stanice pro zraněné a ukradené orangutany a rezervace plná kahaů nosatých. Kromě toho je tu také Sunbear Conservation Centre a Rainforest Discovery Centre, takže opice se dají proložit i malými medvídky a treky v pralese, takže se člověk rozhodně nenudí.

Blog žije a já taky!

Tak jsem zase tady a vy jste právě svědky historického momentu, protože zatím uběhla nejdelší doba od vydání posledního článku. Jak trefně poznamenal nějaký empatický čtenář v komentáři, "haha, sotva po dovršení čtvrtých narozenin blog umřel". Ale ne, nebojte se. Čtyři měsíce jsou sice fakt dlouhá doba, ale proč to zkrátka lámat přes koleno. Měla jsem věru náročné období, první opravdová práce, do které jsem nastoupila s veškerou mou energií, mě zcela zaměstnávala, takže po příchodu domů jsem se potřebovala ponořit do nějaké naprosto mimointelektuální činnosti a být aspoň chvíli trochu pasivní. Po dlouhé době jsem věděla přesně, který den je vysvědčení, protože je to poslední den pro lidi pracující ve škole před velkými prázdninami.

Čtvrté narozeniny

Dneska ráno jsem se vzbudila a říkala jsem si, že někdy koncem února mívá blog narozeniny a že bych se teda měla kouknout, kdy to je. Můj šestý smysl mě nezklamal, protože jsem vzápětí zjistila, že je to zrovna dneska. Tentokrát už čtvrté! Navykla jsem si v předchozích třech narozeninových článcích na takové shrnutí za poslední rok, takže u toho i zůstanu. Většinou je to tak, že podle prostoru, který blogu věnuju, se také odráží všelijaké menší a větší úspěchy s ním spojené. Asi jste si všimli, že za poslední rok tady zas taková aktivita, jako v letech předchozích nebyla, takže ty moje "úspěchy" se tentokrát přesunuly trošku mimo oblast blogování. Vždycky jsem si myslela, že blog se má psát tak nějak pro radost, pro sebe, samozřejmě i pro ostatní, ale ne nutně proto, že se člověk chce umístit v nějaké soutěži, nebo se zásobovat produkty zadarmo a blog jimi úplně zaplavit. Jednou se mě kdosi ptal, jaký mám recept na blogerský úspěch, což mi přišlo dost úsměvné, protože nemám pocit, že bych k tomu měla co říct, každopádně jsem řekla, že si myslím, že by o ten úspěch primárně vůbec jít nemělo.

Jak jsem najednou dospělá

Nenechte se zmást šokujícím titulkem, protože dle subjektivních měřítek mám k dospělosti pořád velmi daleko. Objektivně se tam sice nacházím už sedm let, čistě teoreticky ale spíše pár týdnů až měsíců. Být dospělá podle data narození v občance, volebního práva, nebo podle toho, že si hospody můžu vybírat podle toho, kde se mi to i celkem líbí a ne jen podle toho, kde mi na nesmělé "beton prosím, hodně citrónu" bez řečí nalijou, to je jedna věc (Jo, fakt jsem dřív pila v hospodách beton. A kecám, nesmělá jsem nebyla vůbec). Formálně dospělá jsem byla, to jo, to bylo ale tak všecko. Pak totiž nastalo to královské období studia na vysoké, kde, pokud máte podporující rodiče jako jsem měla já, a pokud nejste superwoman, té dospělosti taky zas tolik nepoznáte.

Sicílie křížem krážem: Etna, Taormina a Levanzo

A přesunujeme se do poslední fáze našeho sicilského putování. Mascali je malé městečko, které jsme zvolili jako výchozí bod k několika různým výletům. Zatímco na Liparech jsme měli takové dosti průměrné ubytování, kde bylo strašlivé vedro, a platili jsme za něj zhruba dva milióny, tak v Mascali jsme oproti tomu měli skoro prezidentské apartmá  s obří terasouza zlomek ceny, takže jsme se tam mohli parádně roztahovat a užívat si životního prostoru. Jako první výlet jsme se vydali na Etnu. Myslím, že Etna a Palermo jsou společně s mafiánama asi nejznámějšími sicilskými artikly, takže ačkoliv nejsem úplně nadšený horolezec, řekla jsem, že na Etnu se prostě musí! (Sir mě strašil, že to tam bude skoro jako na Sibiři a donutil mě si vzít všelijaké teplé oblečení a pomalu i čepici a rukavice a mně pak nezbylo v kufru místo na normální věci a Terka mi musela půjčovat tričko.)

Moje internetová prokrastinace

Na netu se dá dělat spousta věcí. Hodiny sedět na Facebooku, neustále aktualizovat Twitter  a emailovou schránku, čas od času mrknout do ISu, hrát si s velrybou, co následuje kurzor myši, číst si o tom, že otčím Kim Kardashian je transexuál a nafotil sexy fotky... nebo si číst či sledovat i nějaké trochu zajímavější věci. Dost jsem rozšířila repertoár svých internetových zájmů, takže kromě foodblogů mám v záložkách i pár dalších odkazů. Tak třeba se vám budou taky hodit!

(Já se fakt učím, jen někdy potebuju odreagování. Třeba u snídaně, oběda... nebo svačiny, a tak.)