Fancy chlebíčky

Je to tak, po strašně dlouhé době na 

původně čistokrevném foodblogu přibude receptový článek. Schválně ho zveřejňuji ještě před Silvestrem, protože jsou to super tipy právě na nějakou párty na završení roku, ale přijdou vhod na jakoukoliv vetší akci, kde se chcete blýsknout trochu jinými chlebíčky. My jsme tyto kombinace dělali na vánoční večírek s kamarády, Honza vymyslel menu, David vyudil maso a ryby a na místě jsme se zapojili do příprav všichni. Nebudou to vždy recepty jako takové s přesným popisem krok za krokem, ale spíše inspirace na jednotlivé kombinace s obecnějším postupem, protože tady vždy záleží na tom, pro kolik lidí chlebíčky připravujete. Pokud je kombinace někým zjevně inspirovaná, najdete tuto informaci pod názvem. Suroviny, ze kterých se chlebíček skládá, jsou  zvýrazněny tučně.

Fancy muflon s bramborovými noky a karamelizovanými jablky

Vy, co mě sledujete na Insta asi víte, že Sir vaří pořád nějaký cool jídla. Já tomu spíš tak přicmrndávám, protože mě nic moc udělat nenechá, maximálně tak oloupat cibuli a oškrábat mrkev, tak jako to všichni známe od maminek či babiček, když jsme byly malý a ony nám slíbily, že jim můžeme pomáhat s vařením. Pravdou ale je, že většina těch věcí, co vytváří, je nakonec fakt veliká dobrota, takže zase do příště zapomenu na ten bordel v kuchyni, 5+ hodin vaření a nadávání a vyřvávání "Serviiiis", což má asi dodat našemu jídlu onen ráz restaurant quality dish, jak by řekl Gordon. No a minulý týden u jeho rodičů uvařil tak strašně moc dobré jídlo, že jsem si řekla, že tady nemusím pořád cpát obměny cupcaků a dalších sugar rush receptů, ale občas přidat i nějaké "normální" jídlo pro nenormální lidi, kterým nevadí v kuchyni strávit víc, než hodinu denně. Asi před měsícem jsme byli v Praze v restauraci vychvalované všemi foodie blázny - ve Story, kde jsme byli teda úplně nadšení a měli tam srnku s foie gras, žlutou řepou a bramborovými noky.

Nejlepší salát planety

Nikdy jsem nebyla úplně salátovej typ. Většinou mi moc nechutnala zálivka, všechny mi přišly stejný a nudný, takovej Caesar se stejně skoro všude dělá blbě a doma se mi do nich taky nějak nechtělo. Až do té doby, než jsem začala se Sirem dělat saláty podle Ottolenghiho. Jeho recepty totiž nejsou o stále stejných kombinacích - salát-rajče-okurka-olej-ocet, ale jde o kombinace vytuněné do posledního detailu, které ze salátu udělají skvělé a plnohodnotné jídlo. Pokud tedy salátoví maniaci jste, ale už vám dochází inspirace, nebo jste na tom podobně, jako jsem byla dříve i já, vřele vám doporučuju Yotamovu kuchařku Plenty more. Právě z ní je recept na můj nejvíc nejoblíbenější salát ever a opět je to kombinace, kterou bych nikdy sama nevymyslela. Dát dohromady cizrnu, mango, květák a špenát... no napadlo by vás to? Když tenhle salát jím, mám pocit, že je všechno správně, že budu ohromně zdravá a silná a plná minerálu a vitamínů...než si teda po salátu dám zmrzlinu a čokoládu. No, každopádně tento salát tak miluju, že se chci podělit o Yotamův recept, vzdát mu tímto hold a přemluvit vás ke koupi jeho kuchařky! Radím ale skutečně nic nevynechat a zkusit to prostě tak, jak to je. Snad jedině, pokud vás vystihuje toto tričko, tak koriandr vynechte.

Kukuřičná polévka

Ano, je to tak, zrak vás nešálí. A není v tom převlečený cupcake. Ani nic sladkého. Prostě je to fakt recept na polívku! Vychází totiž nová kuchařka šéfkuchaře hotelu Mandarin Oriental, Jiřího Štifta, Dobrého kari není nikdy dost - Neodolatelné recepty asijské kuchyně, pod což bych z fleku podepsala. Zrovna dneska jsem si na jednom pochutnala na oběd, což znamená, že jsem pak byla sytá po dobu šesti hodin. Tohle prostě umí jenom kari! A abyste si nemysleli, umím i docela obstojně vařit. Mám to sice asi naopak, než většina lidí ( i když asi ne, než většina z vás ;) a častěji peču, než vařím, ale občas se poštěstí i to. No a tahle žlutá polívka je tak super, že táta říkal, že by ji mohli klíďo servírovat v Koishi, a to podle mě mluví za všechno. Je navíc strašně easy, není extra náročná na suroviny a hotovo máte za chviličku.

Chleba!

Takže na začátek by se hodilo říct, že rozhodně nejsem žádný chlebový expert, od toho jsou tu jiní, třeba
Maškrtnica, Cuketka, nebo spousta dalších ve skupině Pečem Pecen. Ale protože po článku z kváskové akce přicházely dotazy na můj (*fanfáry*) vítězný chleba, tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o mně vyhovující recept. (Přinesla jsem pár výtisků, sepsaných těsně před odchodem, i na akci a právě jsem zjistila, že jsem jaksi zapomněla na sůl a kmín. Tududumtum....)
S chlebem je to ale poměrně těžké. Každá mouka jinak saje, v každé kuchyni žijou jiné minipotvory, každý hněte jinou rychlostí, atd., atd. Není tedy nutné se držet receptu úplně přesně, ale spíše si ho postupně přizpůsobovat k obrazu svému. Jestli s chlebem začínáte, tak to možná napřed půjde ztuha a pár chlebů s notnou dávkou sprostých slov vyhodíte, ale jednou to určitě vyjde! A pak si budete připadat jako králové světa. No, fakt!

Dýňové gnocchi s houbovou omáčkou

Dýňové gnocchi s houbovou omáčkou

Už dlouho nebyl žádný nesladký recept, takže je nejvyšší čas. Půjde ale jen o takový minipost, protože je to opravdu strašně jednoduché. Aktuálním gastronomickým trendem je využívat dýni na všechny možné způsoby. A protože já sem strašlivě trendy, tak nesmím být pozadu. Dýňovou polívku už mnozí z vás jistě dělali, možná dokonce koláč, ale gnocchi? Nevím, proč zrovna kolem gnocchi panuje pověst nedostižného a složitého kousku, co radši doma nemá nikdo zkoušet a dokonce i samotní foodbloggěři je často radši kupují. už hotové. Blbost!

Možná to bylo jen štěstí začátečníka, ale gnocchi se mi povedly hned napoprvé a bez jakýchkoliv problémů.
 (To, že nevypadají jeden jako druhý je druhá věc, ale to mi je upřímně řečeno jedno :D )

Na tuhle originální dobrotu jsem se inspirovala u Sáši na blogu, ale postupovala jsem trošku jinak a taky vám ukážu další verzi omáčky.

Indická kuřecí stehna s kus-kusem

Po dvou sladkostech přichází zase něco pro masožrouty a milovníky indických vůní. Jednoduché a relativně (opravdu relativně :) rychlé a zdravé jídlo, které se dělá na jedné pánvi, takže toho moc nezašpiníte a to se vyplatí. Recept jsem našla na BBC Good Food, jedna z mých oblíbených, skvěle propracovaných a inspirativních stránek. Byla to jedna z mála nepečených položek na mém kuchařském to do listu, tak jsem se do toho pustila. S receptem je možné různě pracovat a obměňovat ho, takže výsledek může být pokaždé trochu jiný, zkátka multivariabilní internacionální gastronomie! (hell yeah)

Chicken curry

Zdravím všechny po poměrně krátké době a mám pro vás překvapení, které zásadním způsobem změní váš život.

Veronika taky umí vařit!

Pečení sice stále vítězí, ale když už se do něčeho pustím, nejhorší to není.

V poslední době jsem si oblíbila hlavně asijskou kuchyni, miluju vůně typických koření a nevadí mi ani ostřejší jídla. Jedním z těch nejklasičtějších jídel indické kuchyně je kuřecí curry. Dlouho jsem hledala opravdu povedený a autentický recept na tuhle dobrotu a nakonec jsem našla. Doporučuji držet se přesně postupu, i když se vám bude chtít spěchat. Další důležitou informací je – nepoužívejte kari koření. Vím, že se to nabízí, mají ho v každém obchodě a nechutná špatně, ale v tomhle případě se opravdu vyplatí namíchat si koření sami. Já je nakupuji v Brně u Sindibáda, ale mívají je i ve stáncích s kořením na Zelňáku. Další možností jsou velké supermarkety, kde jsou občas v uličkách k vidění samostatné stánky, kde občas narazíte právě i na koření.