![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2UE4jTxLPFYV2N_oR8serU0AtCAEP9E0P_EiNME_cF5VLND6fSrgoNXRn18xXArbQfUCc9gOGFWh3P0DX9uG9s3b1Nl_d4PPpGNeJ3c95jxMgZqQolWWjsVm6g-8DxTiyBa89lCTOkmVN/s400/27298_266363373491514_318702710_n.jpg)
předchází nejhorší dny a týdny mého života. U maturity to bylo jasný, protože to byla první velká zkouška a přišlo mi naprosto nemožný si všechny ty informace zapamatovat. Dodneška proklínám ty, kteří tvrdí, jak je maturita easy a že je to jak každá normální zkouška ne vysoké. To teda není! Podle mě je to peklo a peklem to i zůstane, protože je to prostě velká a důležitá zkouška a basta. Vybrala jsem si kombinaci češtiny, angličtiny, němčiny a ZSV, abych se vlastně musela učit jen tu češtinu a ZSV, protože v jazycích jsem doufala, že vždycky něco řeknu. Na ZSV jsem se zase učila i na přijímačky na vysokou, takže to vlastně taky nebylo tak hrozný, ale stejně jsem byla naprosto přesvědčená, že to neudělám a všechny tím náležitě otravovala. Že se mě někdo zeptá na jedinou věc, co nebudu vědět a kvůli tomu mě vyhodí, bude to obří trapas a já se budu muset odstěhovat na Antarktidu.