pondělí 3. dubna 2017

Veronika švadlenka vol.2

Řeknu vám, pánové a dámy, dost mě to šití chytlo! Nelenila jsem a skutečně jsem si od babičky půjčila její šicí stroj, tedy čtyřicetiletou skříňkovou Veritasku.
(Když takto mluvím, připadám si rázem jako nějaký expert! #sewingvirginnomore). Ona je totiž jedna věc, ušit něco pod odborným vedením Honzy Smejkala na super strojích v Rebelionu a zvládnout to pak replikovat doma na jiné mašině, bez overlocku a bez pomoci. Ale trénink dělá šampiona, takže jsem se toho nezalekla a s Kájou aka švadlenkou roku jsem šla nakoupit další látky. Chtěla jsem si ušít znovu potah na polštář, protože jeden puntíkatý krasavec byl na sedačce poněkud osamělý.
Ke svému vlastnímu překvapení jsem skutečně ušila polštář, dokonce lepší, než ten první, který se mi na jednom místě (pssst) trošku páral. Mělo to jeden háček... koupila jsem si samozřejmě trochu jinou látku. Ale protože opakování je matkou moudrosti, vyslala jsem Sira s ústřižkem, ať koupí tu správnou, takže jsem si dodělala správný potah do dvojice a ten třetí si holt vezmu do práce. Nebo ho někomu dám.¨

(Připadám si teď trochu jako děti chodící do kroužku keramiky, kdy všichni členové rodiny po několik let dostávají ke všem svátkům a narozeninám keramické výrobky. Ségra mi jako malá jednou dala keramickou slepičku s korálky kolem krku, kterou jsem chvíli nechala vystavenou a potom ji nenápadně ukryla do stolu. Byla jsem však odhalena a s informací, že slepička tam jen odpočívá, se ségra nespokojila.)

Nicméně, co se polštářů týče, myslím, že jsem obstála! Protože ale nejsem troškař, řekla jsem si, že to chce větší výzvu! Kája mi půjčila recenzemi opěvovanou knihu Láska na první steh, kde jsem si vybrala sukni se sklady. Nutno říct, že kniha je sestavena od nejlehčích kousků po nejtěžší, což má jistě svůj význam, a mnou vybraná sukně se nachází v poslední třetině knihy. No, proč si dávat nízké cíle. Koupila jsem tedy námořnickou látku, která obstála v poměru estetická kvalita - cena, protože buďme upřímní, velké dílo jsem od sebe napoprvé nečekala.

Což bylo dobře. Problém nastal již na začátku - moje prostorové vnímání je nevalné úrovně, takže si úplně nedovedu představit, jak z kusů látky udělám trojrozměrný model. Kniha je popsaná sice detailně, ale člověk musí přece jen mít alespoň průměrnou prostorovou představivost. S vypětím všech sil jsem se přeměřila a přepočítala rozměry jednotlivých dílů a ty vystřihla. Když si žena koupí oblečení s proužky, přirozeně chce, aby směřovaly svisle. No, tak přesně takto jsem to nevystřihla. No, co už, tak holt budou vodorovné, úplně tlustá nejsem, tak to nějak přežiju, stejně to jen zkouším, že jo.

(Mimochodem, znáte takovéto, jak si říkáte: No, já si chci tu soutěž/závod/přijímačky jenom vyzkoušet, vím, že to nevyjde a nebude mi to vůbec vadit! Přitom v koutku duše, fakt doufáte, že to vyjde. A že v té sukni si budete vykračovat na Fashion weeku a s jemným uzarděním odpovídat na dotazy, od kterého návrháře ji máte: Ááále, to jsem si spíchla sama za půl hoďky, prosímtě!)

No, potom, co jsem dlouhé minuty přemítala nad vystřiženými díly a tím, proč mám mít dva kusy pásku a proč je na přední díl jen jeden kousek a na zadní dva, tak mi Kája natočila rychlý minitutorial na whatsapp, abych věděla, jak to mám vlastně dát všecko k sobě. A pochopila jsem!

Vrhla jsem se tedy na řasení, protože sklady na sukni miluju. V knize psali, že mám snížit napětí nitě a zvětšit velikost stehu. (Což jsem udělala a až posléze si uvědomila, že jsem zatočila přesně tím kolečkem, u kterého mi babička kladla na srdce, ať na něj nesahám.) Prošila jsem vršek sukně, tahala za oba konce a snažila se tak nějak řasit. Moc hezky to nevypadalo, ale řasení to připomínalo. Pak jsem měla přišit pásek. Ale jen jedním okrajem, spodním. V tu chvíli už mě ale přestalo bavit koukat do knížky, protože jsem nabyla pocitu šicí star a jela si svoje vlastní bomby. Takže jsem přišila pásek spodním i horním okrajem. Pak jsem se snažila vypárat ty řasící stehy, což byla hrůza, protože jsem pochopitelně nepoužila stehovou nit (#zbytečnost), ale normální. No a teď challenge zip! Napřed jsem to pro jistotu zkusila jen tak, s jiným zipem na dvou kusech látky a kupodivu mi to přišlo úplně v pohodě, vypadalo to dobře, takže další confidence boost a mohla jsem jít na skutečnej zip. No, tak jak bych to řekla. Zip tam je, je vzadu, jde otevřít a zavřít. Zbytek nekomentuju. Lem sukně už jsem nějak zmákla, v průběhu mi došla bílá nit, ale celé mi to přišlo už tak hnusné a obraz Fashion weeku se pomalu rozplýval, že jsem si tam navlíkla nějakou šedou a bylo mi to jedno, aspoň uvidím, jak moc to mám křivý. 






Jak ta sukně vypadá uvnitř, nechtějte vědět. Jak jsem ten pásek našila špatně, tak mi teď nesedí tak jak má a je mi velká, ale co, Ušila jsem něco, co vypadá jako kus oblečení!

Další týden jsme na kurzu dělali takový ten batůžek/vak, nebo byla na výběr taška. Batůžek mi přišel víc cool, takže jsem si vybrala ten, bohužel jsem si ale myslela, že ten den šijeme kosmetickou taštičku, takže místo šňůrek a hodně látky jsem měla zip a málo látky. Naštěstí mi v Rebelionu nějakou látku věnovali, byla stejně černá, jako ta původní, takže vlastně v pohodě. Batůžek už byl trochu náročnější, protože tam je potřeba ten tunýlek na šňůrky a tak nějak celkově to musí víc sedět. Ale šlo to celkem hezky, akorát nám tam nakonec nějak nešly nabouchat průchodky na šňůrku, takže na hotový výrobek si počkám do příště.



Doma jsem nelenila a vyrobila si tašku. Postupovala jsem podle tohoto videa, které je opravdu super easy, a to i pro mě. Taška je dokonce i podšitá, takže si připadám jako profík. Bohužel jsem ji udělala dost mrňavou, protože jsem neměla dostatek látky, takže na nějaké velké nákupy to není. Ale aspoň už vím, jak na to!



Na další lekci jsme se vrhli na onu kosmetickou taštičku. Postup byl celkem jednoduchý, ale nějak jsem zápasila se všíváním zipu, přestože na sukni mi to nijak těžké nepřišlo. Pořád se mi to tam nějak cuchalo, zlomila jsem jehlu a celkově se mi dílo moc nedařilo. Nakonec ale něco vzniklo a kdybych to udělala se silnější látky, bylo by to fajn. Takže jsem si opět doma zkusila další kousek, podle tohoto videa, opět vytuněné podšitím!






No a příště už nás čeká real deal, tedy tričko!! Na to se fakt těším, tak snad to moc nezvrtám. A už jsem přihlášená do pokračujícího kurzu, kde mě čekají šaty a kalhoty, jupí!


4 komentáře:

  1. Já teď vypadam jak nějakej master,ale polovinu času u stroje taky nemám tušení, co dělám a jen se modlím, ať to proboha nějak dopadne:D fashion week bude zas až za rok, takže mas čas, v klidu!:D

    OdpovědětSmazat
  2. Verčo, fandím ti! Taky jsem před časem zkoušela šít, stihla jsem pár závěsů, ubrusů a povlaků na polštáře, než došlo na sérii katastrof typu dítě sahá na jehlu během šití, dítě sahá na to kouzelné kolečko, o kterém píšeš, a několik zlomených jehel/neustále se trhajících nití. Takže stroj i látky doma čekají, až si budou děti hledět svýho a pak třeba taky zkusím nějaký kurz, protože ty chyby už mě nebaví:)
    Tak ať se daří!
    Gabča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ajajaj,ale tak stačí si počkat a bude! :) A kurz doporučuju, já jsem totiž velmi neschopný samouk :D

      Smazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...