pondělí 1. února 2016

Jak jsem najednou dospělá

Nenechte se zmást šokujícím titulkem, protože dle subjektivních měřítek mám k dospělosti pořád velmi daleko. Objektivně se tam sice nacházím už sedm let, čistě teoreticky ale spíše pár týdnů až měsíců. Být dospělá podle data narození v občance, volebního práva, nebo podle toho, že si hospody můžu vybírat podle toho, kde se mi to i celkem líbí a ne jen podle toho, kde mi na nesmělé "beton prosím, hodně citrónu" bez řečí nalijou, to je jedna věc (Jo, fakt jsem dřív pila v hospodách beton. A kecám, nesmělá jsem nebyla vůbec). Formálně dospělá jsem byla, to jo, to bylo ale tak všecko. Pak totiž nastalo to královské období studia na vysoké, kde, pokud máte podporující rodiče jako jsem měla já, a pokud nejste superwoman, té dospělosti taky zas tolik nepoznáte.

Ta totiž přijde, až když řešíte, jestli je teda lepší mít plyn od Eonu, nebo od RWE, jestli chcete průtokový, nebo ten druhý kotel, jestli kvůli tomu musíte vyvložkovat komín a jestli si teď fakt můžete dát dva drinky v Pandě, nebo radši koupíte novej koš na prádlo. Hovory s vašimi přáteli se nenápadně mění z toho, jestli se líp tancuje v Livinu, nebo v Metru na to, zda jsou do myčky lepší tablety, nebo prášek a jestli ten bezdrátovej vysavač fakt vysává stejně dobře jako drátovej. Na Facebooku postupně mizí statusy a fotky z nejlepších partošek století a místo toho každou chvíli lajkujete další nový prstýnek a pár hodin narozená miminka. Cílená reklama vám ukazuje svatební šaty, látkové pleny a nejlepší úroky na hypotéku. Svým způsobem je to frustrující, protože já bych radši zase řešila ty tanečky v Livinu, na druhou stranu na to všichni tak nějak čekáme. "To pochopíš až budeš velká! Čím chceš být, až budeš velká? Už abych sakra měla svoji domácnost a dělala si tam všecko po svým! Až budu dospělá, tak ... "

No, takže já bych teďka ráda všechny ty dospělý věci, co mi vždycky byly slibovaný, pochopila, ale ještě radši bych se odstěhovala někam na thajskej ostrov, kde bych nemusela řešit žádný průtokový kotle a další nemilý věci. 




Zásadní věc s dospělostí spojená je práce, taková ta opravdová práce. Žádné prodávání zmrzky, doučování angličtiny, pečení cupcaků, ale taková ta práce, kam se každej den ráno vstává za tmy, kde vám z výplaty značnou část sebere stát a kde musíte řešit propustky, když jdete k doktorovi. Pro absolventy psychologie to s hledáním práce není žádná sláva. Není nás sice zas tak moc, ale Brno je jimi nadprůměrně koncentrované díky dvěma fakultám, a hledání nefunguje ve většině případů tak, že by stačilo odepsat na inzerát na jobsech. Takže se člověk musí trošku zatvrdit v tom, že tu práci v oboru fakt chce, ačkoliv pak musí do dalšího vzdělávání investovat spoustu času, peněz a energie a bokem pracovat ještě někde zadarmo, aby získal více zkušeností. I když jsem dobře věděla, jaká je situace, tak jsem se nad počátečními nezdary v hledání nedokázala úplně povznést a štvalo mě to fakt pekelně. A na pracák už mě nikdo nikdy nedostane, protože vysvětlovat paní referentce, že s diplomem z psychologie mi opravdu nemůže nabízet práci dětského lékaře v Plzni ani speciálního pedagoga v Liberci už se mi fakt nechce. Ale kdo si počká, ten se dočká, takže nakonec to vyšlo! 


Jak vidíte, pracuju jako školní psycholožka na základce. Jsem tam čerstvě, takže na nějaké soudy je ještě brzo a hlavně už si budu muset dávat trochu větší pozor, co sem vlastně píšu, protože škola je to velká a moje jméno není zrovna Jana Nováková, takže je jen otázkou času, kdy mě kdo vypátrá :D Pro psychologa je práce ve škole hodně pestrá a zajímavá - děti od 6 do 15 let jsou naprosto různorodá skupina s rozdílnými potížemi a vývojová psychologie tak rázem ožívá v praxi.  Kombinuje to práci s jednotlivcem i skupinou, vědomosti z poradenské a klinické psychologie, z psychologické diagnostiky a samozřejmě ze školní psychologie jako takové. Kromě práce s dětmi je to i práce s dospělými - rodiči, učiteli a asistenty pedagoga a vlastně s kýmkoliv, kdo má se školou co do činění. Mimochodem, jít po tolika letech zpátky na základku je taky zajímavá zkušenost a hlavně... jít zpátky do školní jídelny! To bych si opravdu nemyslela, že mě ještě někdy potká a že se na tom budu dobrovolně podílet jako konzument. Z dušené mrkve a krupičné kaše se už ale školní stravování posunulo třeba k cizrně, nebo špenátovým lasagním a obědvat za 18 korun denně taky není úplně špatný. Aspoň trošku ušetřím a neláká mě to na obědy za stopade a následné kafíčko a dortík k tomu a pak si třeba můžů beztrestně dát ty dva drinky v Pandě. Jediné co mě trošku trápí je, že mám pocit, že se vlastně učím víc, než na škole. Půjčila jsem si v knihovně několik knih, studuju manuály testů a čtu všelijaké metodické pokyny ministerstva školství a zprávy z psychologických vyšetření. Vedle postele mi smutně leží teorie jógy, Kafe a cigárko a Stalker. (Ano, žánrově jsem celkem nevyhraněná :D). Do toho budu v březnu přednášet na psychologické konferenci v Olomouci o svém výzkumu z diplomky a v brzké době začnu spolupracovat se sdružením Práh, které pomáhá lidem s duševním onemocněním v začlenění do běžného života. No a taky si ještě dělám kurz na psychologa ve zdravotnictví a ideálně bych šla ještě na dalších deset jiných kurzů a workshopů.



Práce ve škole má ale taky své výhody, jako jsou třeba pololetní prázdniny, kdy jsme  si se Sirem udělali výlet do Prahy za kultůrou a samozřejmě za jídlem. Taky máme novou koupelnu, kde mám alespoň malé dešťové nebíčko, o kterém jsem kdysi psala jako o mém tajném přání. Po sto letech a ve fázi životních změn jsem se taky rozhodla změnit účes, né teda moc, ale mám ofinu, kterou jsem naposled měla tak v deseti letech a zatím si to celkem užívám. No a právě mi krásně kvetou všechny moje orchideje, takže se mám vlastně fanfárově. Tak omluvte, že jsem ze samé dospělosti málem zapomněla na blog a snad se máte taky trochu fanfárově! 




(Konečně jsme v Praze byli ve skvělé restauraci Story , kterou vřele doporučuji všema deseti!



Toto mě vždycky dokáže dojmout! Už potřetí kvete!


Tak co, jste už taky dospělí?

16 komentářů:

  1. Chhvilku jsem uvazovala, jestli ty fotky dobrot jsou ze skolni jidelny. To by se tedy skolni stravovani, od me poisledninavstevy, hodne zvedlo ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, no tak na takovou skolu bych chtela chodit!! :D

      Vymazat
  2. Moc hezký článek! Přesně jsi to vystihla, já sama si stále připadám na 18 a to je mi 23 a už bych taky měla myslet víc prakticky, ale nějak mi to nedá ... Gratuluji k nové práci, snad budeš spokojená a budeš mít stále čas i na cupcaky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky! No , cupcaky jsem nepekla ani nepamatuju, ale mohla bych jim do skoly neco prinest :D

      Vymazat
  3. Me je skoro 21, v kvet u jsem maturovala a pak odletela do Irska delat aupair. Misto abych zacla v zari studovat, odstehovala jsem se natrvalo. Ted pracuju full time a reaim, zda jsou lepsi maliri nebo zda budeme malovat s mym muzem sami. Jestli ty policky koupit ted nebo az za tyden... A taky kdy zacit delat kurz, a tak dale... Najednu stranu si rikam, ze jsem rychle zestarla, na tu druhou, byt dospela je proste obrovska svoboda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, to je velka zivotni zmena! Tak drzim palce v dospelackem zivote! :)

      Vymazat
  4. Hodně štěstí ve škole! Hrozně se mi líbí, jak jsi do psychologie ponořená a jde vidět, že tě to baví.

    A zase ta "dospělost" odkrývá spoustu nových možností, koho by dřív napadlo rozdělovat kotle a kdejaké srandy, které vlastně srandy nejsou? Každá znalost se hodí! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík, uvidím, jak dlouho mi to vydrží, než se z toho zblázním§ :D
      Haha, spíš mi to moc jako sranda nepřipadá a deleguju to na Sira! :D

      Vymazat
  5. Supr článek :) Jsem ráda, že si ještě zhruba rok budu užívat tu "dospělost" na vysoké. Každopádně jak se to vyvine potom, je otázka za zlatého bludišťáka :D A gratuluji k práci, kterou sis přála.

    Sweet Life with Lena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky a VŠ dospělost si užívej, ta je beztak nej! :)

      Vymazat
  6. Jo, hahá :D něco doma nefunguje a musím to řešit já, proč tady nefunguje padesát na padesát a proč na konci nedostanu milión? Pod toto jsem se nepodepsala. S kamarádkou jsme už nějakou chvíle zpět přešli z témat "potřebuji zlatou sukni" a "mám nové boty" na "Položila jsem novou podlahu v podkroví" a "Dneska ne, chci prát". Onehdá jsem na téma dorůstání měla výstavu fotografií (https://cajabanany.wordpress.com/2016/01/13/vystava-dorustani/).
    Je to komedie.

    Gratuluji k práci a přeji hodně zdaru! Od pár kamarádek učitelek vím že jsou děti (a rodičovstvo) někdy taková náročná sranda tak držím palce.

    vzpominkynasurrey.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju! Narocne to nekdy je vic, nez je to sranda! :D

      Vymazat
  7. Další level dospělosti je pak, když jsou malé děti. To je člověk sice dospělý a teoreticky si může dělat, co chce a kdy chce, ale v praxi vlastně skoro nic nemůže:))) Tina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja myslim, ze to neni zas tak cerne, jen k tomu asi musi clovek pristupovat jinak :)

      Vymazat
  8. práce školního psychologa musí být superzajímavá. Taky jsem kdysi koketovala s myšlenkou jít na psychologii, ale nakoenc jsem skončila jako malířka na AVU..:D Každopádně tam krásně vidím, že dospělost je jen v nás. Je klidně možné nedospět nikdy. Obzvlášt tehdy, pokud dospělost znamená ,,dělat jen to, co se čeká a co se má" a ne to, co nás baví:) (a já si myslim, že by to mělo bejt pojmenovaný přesně naopak - dospělej člověk je ten, co si užívá života a dělá to, co si opravdu přeje)

    OdpovědětVymazat
  9. Tak oběd za 18 trochu závidím a přeju si ho taky, právě řeším, že se mi 50 korun za polévku a maličko salátu v menze docela podepíše na rozpočtu.

    OdpovědětVymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...