pátek 17. dubna 2015

Pralinky, baby!


Tento rok na Valentýna jsem Sirovi chtěla udělat čokoládové pralinky. Projela jsem spoustu receptů a postupů, nakoupila suroviny, oblékla zástěru a nakonec zjistila, že nemám formičky. Klasika. Byla jsem si jistá, že je mám, protože jsem je dostala loni k narozeninám, ale zřejmě nějaký stěhovací záškodnický skřítek si je nechal a teď si vesele dělá pralinky pro svou skřítčí záškodnickou rodinu. No, takže jsem nakonec udělala triple chocolate cake, když už jsem měla tolik čokolády a taky to dopadlo dobře.O necelý měsíc po Valentýnu jsem měla opět narozeniny a Sirovi se život bez domácích pralinek příliš nepozdával, takže jsem kromě forem dostala i kurz pralinkování v Chefaparde.


Protože jsem velmi busy člověk, tak jsem do Prahy skutečně jela jen na otočku, tedy v sobotu tam, v neděli zpátky. V pátek jsem měla ale rozlučku se svobodou s mou kamarádkou Káťou, a když jsem se ve 4 ráno ujišťovala, kdy že mi jede ten autobus do Prahy, nějak se stalo, že jsem se ujistila špatně. V sobotu ve 12.15 jsem tedy zjistila, že jsem měla již ve 12 sedět v autobuse. Fail číslo jedna. Naštěstí však byly lístky i na autobus v jednu, takže žádná tragédie kromě promarněných 165 korun se nekonala. Fail číslo dvě na sebe ale nenechal dlouho čekat. Když jsem se v neděli s mírným zpožděním v 11 hodin doklopýtala v podpatcích a s kufrem na kolečkách přes kostičkovou dlažbu do holešovické tržnice do Chefparade, místo kil čokolády se chystaly suroviny na knedlíky a na svíčkovou. 

"Ehm...kde jsou pralinky?"
"No na Žižkově, můžete s náma ale na českou kuchyni!" 

Protože svíčková by se v mých nových formičkách na pralinky asi úplně nevyjímala, s díky jsem odmítla a přemýšlela, jak se dostat na Žižkov. Co se týče časových odhadů a vzdáleností, jsem mimo i doma v Brně, a když mi navíc onen pán řekl, že na Žižkov se MHD dřív jak za hodinu nedostanu, začala mě jímat hrůza a přemýšlela jsem zcela vážně nad tou svíčkovou a knedlíkem. No, nakonec jsem si ale zavolala taxíka a k mému překvapení byla na místě asi za 10 minut a přišla jsem jen o teoretický úvod a první rozehřátí čokolády, takže vlastně pohodička.



Pracovalo nás 12 na 4 stanovištích a každý si vybral jiný typ čokolády, všechny od značky Callebaut. Já doma používám Belcolade, nebo Belchocolat, ale musím říct, že Callebaut byla skutečně vynikající i jen tak v podobě penízků.


Napřed jsme čokoládu temperovali v míse, protože to je na domácí použití o trochu čistější práce, než to, co si ukážeme později. Ve stručnosti, temperování je vlastně rozpuštění čokolády a její zchlazování na konkrétní teplotu, která se u jednotlivých typů liší. Čokoláda má na konci správnou konzistenci a teplotu vhodnou právě pro tvorbu pralinek, neboli bonbónů. V míse jsme temperovali tak, že jsme čokoládu velkou nabírací lžící roztírali do stran a zase stírali zpátky, popřípadě přidávali další penízky, aby dosáhla požadované teploty. Pak jsme jí naplnili formičky, se kterými jsme mlátili ze všech stran. Nejprv, aby vytekla přebytečná čokoláda, a pak, aby jsme se zbavili všech vzduchových bublin.



První vrstva šla odpočívat do chladu a šlo se na náplně. Trochu mě mrzí, že jsme u náplní na všechno jen koukali a nedělali je sami. Vytvářeli jsme pět typů, marcipánovou, malinovou, pomerančovou, amaretto-káva a wasabi. Všude kromě marcipánu, který byl ze smetany, byla jako základ čokoládová ganache. Pro mě bylo velkou novinkou to, že se dá ganache koupit už hotová a můžete ji normálně skladovat a pak jen vytáhnout v případě pralinkové, či jiné potřeby. (Zatím jsem ji ale nikde neobjevila, tak jestli víte, kde ji můžu koupit, dejte mi, prosím, vědět.) Každý si pak vzal sáček s náplní a jal se plnit svoje pralinky.






Po naplnění všech forem šly pralinky opět do chladu a my jsme se vrhli na další typ temperování, ten víc cool, ale taky víc náročný na následný úklid. Vypadalo to nějak takhle.


video

Vytemperovanou čokoládu jsme nalili na naplněné skoropralinky a téměř dokonale uhladili a očistili.
Již kompletní pralinky čekal poslední odpočinek a pak už nás čekala ta nejočekávanější část - vyklápění hotových bonbónků. Některé vypadly bez větších problémů,s jinými se muselo mlátit na celý Žižkov, ale nakonec se povedlo dostat ven všechny a některé se ještě designově dolaďovaly. Každý jsme si ve zlatých krabičkách donesli domů tolik pralinek, kolik se nám podařilo ukořistit, ale spoustu jsme jich snědli hned na místě. Pro mě byla nejlepší malinová náplň, naopak wasabi mě úplně nenadchla, lépe by mi sedělo spíš chilli. Protože jsem trubka, tak jsem zapomněla všechny pralinky v krabičce vyfotit...no a hlavně jsme je dost rychle snědli.







Celkově mi ale příprava pralinek přijde jako naprosto skvělá věc, protože připravit domácí bonboniéru je prostě cool as hell, ne? Dřív by mě ani nenapadlo, že je něco takového možné a hlavně je to po všem tom pečení zase něco trochu jiného, čemu se nadšení cukráři-amatéři k radosti všech v okolí mohou věnovat. Pro mě osobně měl tedy kurz největší přínos v tom, že mě to skutečně nadchlo do výroby pralinek doma, takže ve spížce čeká šest kilo čokolády ready na moje pralinkové pokusy. Navíc můžu konečně využít moji kuchařku od Antonia Bachoura, který má spousty receptů na bonbónové (prý cukráři fakt víc používají výraz bonbón, než pralinka!) náplně. Jeho kuchařka je totiž určena spíše pro profesionální cukráře, takže se až na výjimky můžu spíše kochat krásnými obrázky, než něco skutečně vytvářet. No a protože toho dne jsem měla čokolády již opravdu příliš, doma mě čekala tahle dobrota!



Pralinkám a steakům zdar!
Reporty z pralinkování v Chefparade si můžete přečíst taky u Káči a u Hanky.

4 komentáře:

  1. Ó bože, pralinka...už jen to slovo se na jazyku válí jako kus dobroty :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, pralinka je krasny slovo, lepsi nez bonbon! :D

      Vymazat
  2. Naprosto uzasny! :) O tomhle se asi zminim nekomu z mych pribuznych, protoze neco takovyho bych taky moc rada zkusila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, rodinny prislusniky je potreba obcas trosku popohnat :D

      Vymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...