čtvrtek 22. září 2016

Malajsie: Cooking class

Když jsme vybírali, kam půjdeme v Penangu na kurz, Nazlina a její Spice Garden byla jasná volba.
Takto stylově bych začala článek o skvělém dnu plném dobrého jídla v srdci malajské gastronomie. Kurzy místních kuchyní se postupně začínají rozmáhat a je to skvělý nápad, jak si trošku ozvláštnit cestování, poznat nové lidi a něco se přiučit. Sešlo se nás tam asi osm a kromě nás to byli cestovatelé z Francie,Itálie a Německa. Jedna z nich byla gluten a lactose free a nebyl nejmenší problém se kurzu zúčastnit, v jejich porci proběhlo jen pár malých úprav.  Podobně jako na kurzu ve vietnamském Hoianu, i tady se začínalo tour na místním trhu.

Abychom si tour na trh a celý kurz náležitě užili, tak ještě před odchodem jsme dostali k snídani naprosto vynikající roti chanai. Indické placky plněné v mém případě cibulí a vejcem, polité vynikající omáčkou mě naprosto nadchly a ani mi nevadilo, že to není přímo typicky malajské. Jak už jsem ale psala v předchozím článku, v Penangu je holt těch vlivů spousta.



S Nazlinou spolupracuje Bludný Holanďan (nepochytila jsem jeho jméno), který mluví perfektně anglicky a na trhu se opravdu vyzná.



Zastavovali jsme se u jednotlivých stánků, ochutnávali a povídali si o surovinách. Občas zaznělo i něco mimo sféru jídla, jako třeba skvělý přípravek proti hmyzu z citronové trávy, který fungoval líp než všechny drahé repelenty. Byli jsme také třeba u Uncla Lima, který už asi padesát let každý den vstává ve stejnou dobu a jde dělat tenoučké placky, které se používají buď na závitky po piah, nebo se plní nasladko arašídovou tyčinkou.


Obdivuhodnou práci dělá takzvaný coconut man, který podobně jako Uncle Lim, jen o něco kratší dobu, připravuje každé ráno čerstvé kokosové mléko.  Je fakt jiné, než to z plechovky, věřte mi!



V parném vedru procházíme srdcem Georgetownu, sem tam se zastavíme u někoho z prodejců, ochutnáme šťavnaté ovoce, nebo prohodíme pár slov s místními. V části s masem obdivujeme precizní práci s nožem v kombinaci s velmi laid-back postojem a sem tam něco uzobneme z nabízených sladkostí, kterých sice není moc, ale o to chutnější jsou. Třeba skvělé palačinkoplacky, které manželský pár za pár ringitů prodává už pěknou řádku let.




Po tom, co jsme nasyceni vědomostmi ze života trhu, jdeme konečně na vaření! U Nazliny v kuchařské škole je to příjemně domácké , nemáme předem nachystané mističky s předkrájenými surovinami a jdeme na všechno pěkně od píky. Mističkovým způsobem byl totiž veden právě kurz, na kterém jsem byla ve Vietnamu a takle je to přece jen o něco lepší. Měli jsme tak možnost se i trochu seznámit s ostatními cestovateli a nezávazně si popovídat. Nazlina napřed vše vysvětlila a pak se šlo do akce.


Jako první jsme dělali char koay teow, typické jídlo Penangu, které však na ulici může být velmi mastné a smažené na přepáleném tuku. Nudle jsem ochutnávala předchozí večer, takže jsem neměla valná očekávání. Nicméně, jídlo bylo výborné! Velice rychlé a jednoduché, přitom chuťově zajímavé, akorát pálivé a hlavně nerozvařené, takže člověk cítil textury jednotlivých surovin. Nevýhodou a možná i důvodem toho, proč na ulici není tento pokrm vždy úplně top, je to, že char koay teow je nutné dělat po jednotlivých porcích, protože ve větším množství recept nefunguje tak, jak má.



Dalším jídlem, na které jsme se vrhli, bylo nasi lemak. O téhle pochoutce v pyramidě z banánového listu jsem psala už v předchozích článcích, protože se jedná o pokrm opravdu typický. Základem je rýže uvařená v kokosovém mléce s voňavým kořením, jako je badyán nebo skořice.


Další nezbytností jsou sušené ančovičky v prvotřídní kvalitě a nejlépe doma udělaný sambal. Pak už je vše víceméně o sestavování pyramidky tak, jako vidíte na fotce. Opálí se banánový list, aby se s ním dalo lépe manipulovat a všelijak ho ohýbat, dá se porce rýže, lžíce sambalu, okurka, osmažené ančovičky a buráky a celá směs se zabalí. Nasi lemak je opravdu moc dobrý a pokud byste ho chtěli zkusit doma, tady je recept přímo do Nazliny!




Dále jsme dělali zeleninu v kokosovém mléce, která byla poměrně obyčejná a nijak zvlášť zajímavá, ale o to lepší byl dezert – pandanové kuličky plněné palmovým cukrem. Velice jednoduchý recept se skládá z rýžové mouky (glutinous rice flour), pandanu – takového asijského zeleného rákosu, kokosu a cukru. Pandan se rozmixuje ve vodě, přidá se mouka v takovém množství, aby vzniklo těsto, se kterým se dá pracovat a tvoří se kuličky, do kterých se schová kousek palmového cukru. Kuličky se pak hází do vroucí vody a ještě teplé se obalují ve strouhaném kokosu. Vše kromě pandanu je možné koupit i na vietnamských tržnicí a místo pandanu je možné použít extrakt, nebo zkusit rozmixovat třeba nějaké ovoce.


Nejlepší za mě bylo určitě nasi lemak, ale musím říct, že rýžové kuličky mě taky celkem nadchly. Celý kurz byl super, takže vřele doporučuju všem, co se budou někdy na Penangu nacházet!







2 komentáře:

  1. Tenhle styl turismu je opravdu krásný a zajímavý, někdy bych to také ráda vyzkoušela. Na trzích v Malajsii jsme byli unešeni hlavně ovocem, všechno bylo vyzrálé a chutnalo fantasticky! Naopak při vzpomínce na místní sladkosti se mi dělá špatně ještě dnes. My se do těch všemožných kuliček, kvádříků a knedlíčků z rýžového těsta vůbec nezamilovali... :D
    Mějte se hezky, Š.
    www.corculum.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, tak to mně to fakt chutnalo! Ale Sir teda taky uplne nejasal. Ja si ted dokonce koupila tu spesl moukua chci to zkusit doma! :)

      Vymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...