neděle 17. listopadu 2013

Sushi sushi sushi!

Asi bude málo lidí, kteří nejen, že nemají nic ani vzdáleně společného s ekonomií, natož s VŠE a navíc ani nejsou z Prahy a přesto jsou členy Foodies Clubu VŠE. No, tak já jsem jedním z nich, těší mě.
O tomto skvělém spolku jsem vám říkala už jednou, když jsem se vetřela pro změnu na Cupcake Cup (ano, stále plánuji brněnskou verzi!), kde jsem sice z nepochopitelných důvodů nevyhrála, ale ani přesto jsem na Foodies Club nezanevřela. Tentokrát mi opět skvěle vyšel timing - v úterý byla ona slavná Blogerka roku a na pondělí připadal sushi kurz s moji nejoblíbenější královnou sushi, tedy Sushiqueen Bárou, se kterou si můžete přečíst můj rozhovor, který vyšel v Instinktu. To byla jasná zpráva shůry, že se musím zúčastnit, protože jinak si takovou koincidenci, navíc už podruhé, nedovedu vysvětlit.

Můj vztah k sushi by se dal označit jako láska na druhý pohled. Přestože jsem jistou dobu chodila celkem často do naší brněnské chlouby Koishi, nikdy jsem si tam sushi nedala. Dát kolem tří stovek za kus syrové ryby zabalené ve slizké rýži mi přišlo trochu moc, takže poprvé jsem jedla homemade sushi u kamaráda Martina, které bylo ale vytažené z ledničky a taky mě moc nenadchlo. Nicméně, o něco později ho udělal na našem soukromém Prostřeno večeru, kde už bylo čerstvé a výborné a postupně jsem si začala sushi dávat, kde se dalo, a zkusila jsem si ho připravit i doma. Většinu stěžejních informací o sushi jsem se ale dozvěděla stejně až když jsem dělala rozhovor s Bárou. K mému překvapení jsem však dělala spoustu věcí dobře - nikdy by mě třeba nenapadlo míchat wasabi a sójovou omáčku - vždycky si dám jen trochu wasabi na jednu stranu sushi a druhou asi do třetiny namočím do sojové omáčky, což je vlastně docela ukázkový způsob konzumace, takže si teď připadám hodně drsně. Taky jsem sushi nikdy nejedla hůlkami, přestože jinak s nimi zvládnu manipulovat jako rodilý Asiat a to se prý taky nemá, což se dozvíte v Bářině článku o tom, jak jíst správně sushi.
Jsem teda asi a priori sushi labužník, ale myslím, že té sebechvály bylo na jeden článek až dost. Abychom snad přešli ke kurzu. Sešlo se nás kolem dvaceti v jedné z učeben Vysoké školy ekonomické, kde však místo grafů poptávky a nabídky byla Bára a její kolega Yuki, doprovázeni obřím lososem. Kolem toho jsme stáli v zástěrách my a rozdělili se do dvojic, kde každý tým měl svůj pracovní prostor.



Napřed nám Bára povyprávěla obecně něco o sushi, vyvrátila pár mýtů a postěžovala si, že s nákupem ryb v Česku je to pěkně na nic. A pak už se Yuki vrhl na lososa. Vzal nůž, udělal pár řezů a najednou bylo hotovo. Teď jsem vám celý proces popsala v reálném čase, protože když lososa porcoval Yuki, vypadalo to asi tak složitě, jako když krájíte chleba. Spíš ještě snáz.



Pinzetou se vytahují drobnější kosti, a když to dělá Yuki, vypadá jako živý šicí stroj. (#metaphoroftheday)



Pak si to ale vyzkoušela Janča a u stahování kůže skučela jako u řecko-římského zápasu, takže věc se má podstatně složitěji a nic není tak lehké, jak se zdá. Yuki je holt expert a léta praxe udělají svoje. A taky je to Japonec a podle mě na to mají speciální gen, který jim ulehčuje práci s nožem. Jinak to nevidím.




Každopádně po chvilce jsem měli všichni připravené v papírových lodičkách svoje kousky lososa a mohli jsme se taky pustit do práce a ukázat, jestli aspoň někdo z našich předků nemohl být Japonec.





Napřed jsme si zkusili vytvořit vlastní sashimi ve tvaru růže. Sashimi je zkrátka syrová ryba. Takže něco jako sushi. Akorát bez rýže. A bez řasy. No, zůstaňme u té syrové ryby. Zprvu jsem úplně jako sashimi expert nevypadala, ale nakonec se mi růžička povedla docela obstojně a když jsme pak s Jančou daly svoje lososové květiny k sobě a Yukimu jsme v nestřežené chvíli vzaly wasabi list, tak to vypadalo celkem dobře.




Nařezat plátky na sashimi tak, abyste nakonec neměli lososvý tatarák není nic snadného, takže jsem se musela pekelně soustředit.


Moje teammate Janča na mě dohlížela odborným okem. Soudě podle jejího výrazu se jí to moc nezamlouvalo a možná se mi i trošku směje pod vousy! (Ne, fakt doopravdy nemá vousy.)



Sashimi jsme tedy nakonec všichni zvládli na jedničku, za odměnu jsme ho ihned snědli a dali se na hlavní star večera- sushi. Vše začalo Bářinou expertní demonstrací správného "rolování". Existuje několik zásad - když pracujete s řasou tak musíte mít ruce úplně suché, když s rýží, tak naopak mokré, jinak by se na vás nalepila. To, že s řasou pracujeme se suchýma rukama platí ve všech případech, takže rozhodně nenamáčíme kraj řasy s tím, že se nám pak lépe přichytí ke konci.


Rýže dáváme tak akorát, ani málo ani moc, což je rada nad zlato, já vím. Ale chce to spíše asi cvik a odhadnout to správné množství. Sushi nerolujeme, ale spíše pomalu překlápime a v závěru se ani pekařky nenechají zlákat tím, že by s hotovým válečkem nakládali tak, jako když válí těsto na perníky.


Hotovou ruličku už pak jen rozdělíme na dva stejné díly, přiložíme je k sobě a rozdělíme každý na další tři, aby bylo ve finále všech šest kousků stejně velkých.


Pokud dáme rýže moc, dá se to zachránit snadno tím, že nedokončíme ruličku do kulata, nebo hranata, ale spíše jen lehce přimmáčkneme do tvaru slzy. Je to nakonec možná i estesticky povedenější, každopádně jak říká Bára, u sushi je důležitá chuť, nikoliv tvar, takže až vám někdo bude cpát sushi ve tvaru kytičky, tak mu to nacpěte zpět.


Já jsem to sice teoreticky zvládala skvěle a fakt jsem se snažila, ale nakonec moje sushi patřilo vzhledově spíše mezi losery. No co, chuť je přece na prvním místě, takže no worries.





Celá akce byla skvělá, všichni jsme si to užili a nacpali se sushi tak, že mi bylo blbě po zbytek dne. Moc děkuji Janče aka Foodies Clubu, že svůj harmonogram rádoby nenápadně plánují podle mého výskytu v  Praze a pak samozřejmě Báře a Yukimu alias Sushiqueen a v neposlední řadě tomu lososovi, že nám tak dobře posloužil.

Tato superskvělá fotka je od nej foodfotografky Hanky (stejně jako ta, kde se pekelně soustředím). Mrkněte určitě na její blog Biting Hannah.

Sushi zdar! A neváhejte mi dát vědět, jestli sushi milujete nebo nesnášíte, jestli za sebou máte už nějaký kurz, nebo jestli si sushi rolujete s úspěchem doma, zkrátka povídejte, přehánějte!

26 komentářů:

  1. Sushi dělám podle Báry taky a je naprosto super :) Jsem moc ráda, že jsem ji díky tobě mohla potkat osobně! Akorát se přiznám, že mě strašně, ale fakt moc, baví jíst s hůlkama, takže se na to sushi samozřejmě vrhám s nima :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem taky ráda, proto jsou právě všechny tyhle setkávací akce super, protože člověk pozná skvělé lidi :)
      No mě taky strašně baví jíst hůlkama, ale nechávám si to na jiný jídla :D

      Smazat
    2. Díky holky, mám velkou radost, že ostřílené food blogerky dělají sushi podle mě :-) To je opravdu velká čest. Meg, taky jsem Tě moc ráda poznala:-)

      Smazat
  2. Já jsem zatím asi neochutnala to pravé, abych si ho zamilovala, proto o něm barbarsky tvrdím, že mi prostě nechutná a ničím mě neoslovilo. Je fakt, že přímo na sushi jsem se ještě nevydala, tak třeba mu někdy dám ještě jednu šanci :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Až bude mít Bára nějakou prodejní akci, tak určitě zajdi :) Není sushi jako sushi! :)

      Smazat
  3. Dřív jsem byla naprostý odpůrce sushi, ale před dvěma lety se něco zlomilo, já se dívala na mámu jak si ho dělá, zavoněla mi nori a odteď není týden kdy bych si nedala aspoň samotnou řasu :D
    Spíš si ho dělám doma, ale občas jdu do Vaňkovky k Vietnamcům, nemají ho sice ukázkové, ale poměr cena/kvalita je ucházející.
    Jinak u článku jsem se pobavila, je krásně, vtipně napsaný! Jen jsem si nevšimla jestli píšeš kam na sushi chodíš do Brna?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, Kim :)
      Samotnou řasu, to jako fakt :D? Tak to jsi asi větší nadšenec než já :D Do té Vaňkovky občas zajdu taky, jinak vlastně ani nevím :D Já ho jím spíš, když jsem někde na výletě, nedávám si ho zas úplně denně. Ale teď je nový podnik Ebisu vedle Mouline Rouge, provozuje to Japonka a občas sushi má, každý den je tam ale jiná nabídka, každopádně určitě vyzkoušej, je to tam boží :)

      Smazat
  4. Sushi miluju, Nedávám si ho sice každý týden, ale tak jednou za měsíc to bude. Občas ho dělám doma, ale krásy taky moc nepobralo. Většinou ho objednávám přes Sushitime.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To ja mozna jednou za mesic nakonec taky. Sushitime je dobry tip :)

      Smazat
  5. Teraz sa idem zahanbená postaviť do kúta, lebo sushi milujem milujem, ale vždy si ho namáčam vo wasabi rozmočenom v sójovej omáčke (pracujem s paličkami, samozrejme).
    Ďakujem Veronika, ako obvykle super článok, vďaka tebe sa mi konečne prestanú v japonských reštauráciach smiať a prídem o svoj status burana ! :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hahaha, tak ted jsi me vazne rozesmala :DD No vidis to, jak dobre jsem poslouzila :D
      No, ja to s tim michanim wasabi a sojovky vubec nechapu, fakt me to nikdy nenapadlo a prave jak jsme byly hotove , tak mi Janca rika - Mas rada wasabi? A ja, ze jo, tak ona pry ze si to teda rovnou smichame a ja jen Cooozeeee? Prijde mi to strasne divny :D
      Ale ty hulky si myslim, ze zas takovej trapas nejsou, takze v pohode! :D

      Smazat
  6. Já suši miluju a vždycky ho milovala :) Vegetariánství mě o to málem připravilo, ale nevadí, dělám teď s mrkví a okurkou, i když to má do oravé suši chuti hodně daleko... Fotky jsou všechny úžasný :) Sluší ti to :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zrovna u sushi si myslim, ze prave takovej problem vegetariani nemaji :) Jasne, ze s rybou je asi lepsi, ale i s avokadem je to dobrota :)
      A dekuju moc! :)

      Smazat
    2. sushi je fajn dokonce pro vegany :-)

      Smazat
  7. Jee to muselo být úžasné:)) taky bych chtěla umět dělat fakt dobré sushi:))

    OdpovědětSmazat
  8. Sushi miluju, dělám si ho doma čas od času, ale pořád myslím, že by se mi hodil nějaký ten pořádný kurz. Tak až se zas bude něco dít, chci echo!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je potřeba na Facebooku lajknout co se dá a pořád to sledovat! :D

      Smazat
  9. ja by som sa hrozne rada naučila robiť sushi lebo ho mám veľmi rada :D len ma hnevá že na to potrebujem nakúpiť všetky tie špeci ingrediencie aby to nesdopadlo zle :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ja myslim, ze zas tak narocne na shaneni ty ingredience nejsou, snad vsechny maji i v tescu na jednom miste :)

      Smazat
  10. Šicí stroj hodně pobavil :-) K sushi jsem se musela dopracovat, poprvé mi nechutnalo vůbec a teď je to velká láska.

    OdpovědětSmazat
  11. Sushi miluju, u mě to byla dokonce láska na první pohled (i když mé poprvé proběhlo u Vietnamců ve Vaňkovce, což není zrovna elegantní místo:D) a takový kurz by se mi taky hodil - protože doma jsem se o sushi 3x pokoušela, poprvé jsem to sice vzala jako Babica aneb když nemáte sushi ocet, dejte tam normální, tak se není co divit, že to byl hnus všech hnusů :D
    Ale potom už jsem nakoupila poctivě všechny suroviny, a stejně se to nedalo jíst, asi bude chyba někde jinde.. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pockej, tys dala do sushi normalni ocet :D? Jezis, tak to je fakt srandovni :D To muselo byt teda vazne hnusny, ale jinak ty dalsi pokusy, to se celkem divny. Chapala bych, ze by se to esteticky nepovedlo , to je hendka, ale ze to bylo vylozene hnusny :D? V Brne dela suhsi kurz Divoka varecka, ale je to samozrejme celkem drahe.

      Smazat
  12. Sushi dělám jenom doma a byla jsem překvapená, že se mi dokonale povedlo napoprvé i esteticky :) nemám tu bambusovou podložku na zamotávání, tak používám obyčejnou utěrku a funguje to skvěle :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mne se napoprve taky povedlo lip nez ted :D
      Clovek si musi umet poradit, super! :)

      Smazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...