My tasty England VII: Aktuální všehochuť

Tak se po čase zase ozývám a hned na úvod varuji, že tenhle článek bude velmi vizuální. Mám totiž spoustu fotek ze všeho možného, jídla i ne jídla, takže to berme spíš jako takový foto post, nebo jak se tomu v blogové terminologii vlastně říká. Právě jsem v Londýně skončila čtvrtý týden a ještě tři mě čekají, ačkoliv takové italské studenty už nemůžu ani vidět a nejradši bych je všechny nechala někde na Oxford Street, ať se tam ztratí a už se nikdy nevrátí. To by člověk nevěřil, jak moc si může užívat cestu metrem, když může nastoupit sám a nehlídat, jestli každý z padesáti studentů skutečně nastoupil a nikdo nezůstal na nástupišti. Takže jsem byla celkem ráda, že si můžu alespoň na tři dny odpočinout, když jsem na skok odletěla do Brna na promoce. Odpočinek sice nebyl příliš vydatný, vzhledem ke dvěma letům ve třech dnech a nabitému programu, ale aspoň jsem nemusela mít oranžové tričko a řvát :"Wait for the green light! Where are you going? This way! Northern line 5 stops, then change to District Line! Faster, guys!" Ráno před promocemi jsem měla trochu šatovou krizi, protože jsem vůbec nevěděla, co si obleču a následně taky přišla krize vlasová. Protože se ale více, než hodilo, abych tam byla včas, tak jsem to nějak vymyslela a dopadlo to takto.

My tasty England VI. Back in London!

Tak už jsem v Londýně zase dva týdny a připadá mi to, jako bych tu byla věčnost. Člověk do toho
koloběhu summer school rychle zapadne a už po dvou dnech má pocit, že by potřeboval dovolenou. Letos se to tu hemží hlavně italskými skupinkami, ale jsou tu také studenti z Tchajwanu, Chorvatska, Srbska, Ruska a pak jednotlivci třeba z Azerbajdžánu, Gruzie, Armenie, Německa, Polska a zmnoha dalších koutů světa. Tahle národnostní a kulturní diverzita je něco, co mě opravdu baví. Skoro pokaždé se samozřejmě bavíme o jídle, protože v místní canteen je to tak hrozné, že je to pro většinu studentů i zaměstnanců téma číslo jedna. Tak jsem se třeba dozvěděla, že v Arménii prý vůbec nejsou fast-foodové řetězce, protože je tamní vláda zakázala. Člověk si tu taky posílí mnohé národnostní stereotypy, jako třeba to, že Italové jsou skutečně neuvěřitelně pomalí, na všechno mají spoustu času a že mají zrychlit, jim absolutně nic neříká.

It is over!

Přepisuju si v životopise titul Bc. na Mgr. a připadám si, jako by všechno to šílenství bylo strašně dávno. Poškrtané papíry, rozházené zvýrazňovače a na tabuli velký nápis: "UČ SE!". Chodila jsem každý den ve stejném oblečení s neumytými vlasy, rtěnky ležely hluboko v útrobách toaletního stolku a jedla jsem jen čokoládu a ořechy, protože uvařit si normální jídlo by byla hrozná zdržovačka. Koš se špinavým prádlem byl přeplněn k prasknutí a nádobí jsem samozřejmě neuklízela, protože takové činnosti spadaly do velké kategorie činností "až po státnicích". Můj problém je, že nejsem moc velký systematik, co se učení týče. Lítám od jednoho k druhému bez ladu a skladu a ve výsledku nevím pořádně nic. Vytvořila jsem si tedy plán, kde jsem si každý den rozepsala, kolik se čeho budu učit, kdy budu co opakovat a po splnění jsem k tomu kreslila barevné fajfky. Plán to byl sice ohromný, realizace však o něco slabší. V reálu to vypadalo tak, že jsem si naplánované otázky pouze přečetla a neopakovala vůbec nic.  Že to nebyl dobrý nápad jsem zjistila tak pět dní před dnem D. Co se týče studijních materiálů, tak upřímně závidím lidem, co jsou schopni používat různé barvy zvýrazňovačů, kde má každá jiný význam, barevná lepítka a všelijaké chytré složky. Moje materiály vypadaly nějak takto:

Věnečky s vanilkovým krémem

Víte, jaký rozdíl je mezi věnečkem a větrníkem? Já jsem to zkoušela probádat a došla k tomu, že se liší jen tou dírou uprostřed a tím, že věnečky se obvykle plní žloutkovým krémem a větrníky máslovým. Jinak je to zkrátka pořád odpalované těsto s krémem. Variantu s máslovým krémem nemám úplně v oblibě a větrníky si dávám fakt výjimečně, jako třeba v Praze v Lokálu (respektive v Savoyi, kde je pečou), kde je údajně ten nejlepší větrník v Praze. Ale ani ten mě moc nebere, Když se ale odpalované těsto naplní créme patissiére se spoustou výborné vanilky z Madagaskaru, přidají se jahody a nahoře se jemně pocukruje, tak to je jiná! To si dám klidně dva. (Což jsem ostatně i udělala :D) Tyhle věnečky jsem nepekla já, ale můj Sir a myslím, že se mu povedly náramně. Recept a postup je vlastně stejný jako už dříve u croquembouche. Nenechte se odradit zdánlivou náročností receptu, ono se to jen tak dlouze popisuje, samotná příprava vůbec složitá není. A krém je možné udělat den dopředu!

Nejlepší salát planety

Nikdy jsem nebyla úplně salátovej typ. Většinou mi moc nechutnala zálivka, všechny mi přišly stejný a nudný, takovej Caesar se stejně skoro všude dělá blbě a doma se mi do nich taky nějak nechtělo. Až do té doby, než jsem začala se Sirem dělat saláty podle Ottolenghiho. Jeho recepty totiž nejsou o stále stejných kombinacích - salát-rajče-okurka-olej-ocet, ale jde o kombinace vytuněné do posledního detailu, které ze salátu udělají skvělé a plnohodnotné jídlo. Pokud tedy salátoví maniaci jste, ale už vám dochází inspirace, nebo jste na tom podobně, jako jsem byla dříve i já, vřele vám doporučuju Yotamovu kuchařku Plenty more. Právě z ní je recept na můj nejvíc nejoblíbenější salát ever a opět je to kombinace, kterou bych nikdy sama nevymyslela. Dát dohromady cizrnu, mango, květák a špenát... no napadlo by vás to? Když tenhle salát jím, mám pocit, že je všechno správně, že budu ohromně zdravá a silná a plná minerálu a vitamínů...než si teda po salátu dám zmrzlinu a čokoládu. No, každopádně tento salát tak miluju, že se chci podělit o Yotamův recept, vzdát mu tímto hold a přemluvit vás ke koupi jeho kuchařky! Radím ale skutečně nic nevynechat a zkusit to prostě tak, jak to je. Snad jedině, pokud vás vystihuje toto tričko, tak koriandr vynechte.

Moje internetová prokrastinace

Na netu se dá dělat spousta věcí. Hodiny sedět na Facebooku, neustále aktualizovat Twitter  a emailovou schránku, čas od času mrknout do ISu, hrát si s velrybou, co následuje kurzor myši, číst si o tom, že otčím Kim Kardashian je transexuál a nafotil sexy fotky... nebo si číst či sledovat i nějaké trochu zajímavější věci. Dost jsem rozšířila repertoár svých internetových zájmů, takže kromě foodblogů mám v záložkách i pár dalších odkazů. Tak třeba se vám budou taky hodit!

(Já se fakt učím, jen někdy potebuju odreagování. Třeba u snídaně, oběda... nebo svačiny, a tak.)

OMG, státnice!

Maturita, bakalářské státnice a magisterské státnice. Období, kterým předcházely a aktuálně
předchází nejhorší dny a týdny mého života. U maturity to bylo jasný, protože to byla první velká zkouška a přišlo mi naprosto nemožný si všechny ty informace zapamatovat. Dodneška proklínám ty, kteří tvrdí, jak je maturita easy a že je to jak každá normální zkouška ne vysoké. To teda není! Podle mě je to peklo a peklem to i zůstane, protože je to prostě velká a důležitá zkouška a basta. Vybrala jsem si kombinaci češtiny, angličtiny, němčiny a ZSV, abych se vlastně musela učit jen tu češtinu a ZSV, protože v jazycích jsem doufala, že vždycky něco řeknu. Na ZSV jsem se zase učila i na přijímačky na vysokou, takže to vlastně taky nebylo tak hrozný, ale stejně jsem byla naprosto přesvědčená, že to neudělám a všechny tím náležitě otravovala. Že se mě někdo zeptá na jedinou věc, co nebudu vědět a kvůli tomu mě vyhodí, bude to obří trapas a já se budu muset odstěhovat na Antarktidu.