pátek 29. května 2015

OMG, státnice!

Maturita, bakalářské státnice a magisterské státnice. Období, kterým předcházely a aktuálně
předchází nejhorší dny a týdny mého života. U maturity to bylo jasný, protože to byla první velká zkouška a přišlo mi naprosto nemožný si všechny ty informace zapamatovat. Dodneška proklínám ty, kteří tvrdí, jak je maturita easy a že je to jak každá normální zkouška ne vysoké. To teda není! Podle mě je to peklo a peklem to i zůstane, protože je to prostě velká a důležitá zkouška a basta. Vybrala jsem si kombinaci češtiny, angličtiny, němčiny a ZSV, abych se vlastně musela učit jen tu češtinu a ZSV, protože v jazycích jsem doufala, že vždycky něco řeknu. Na ZSV jsem se zase učila i na přijímačky na vysokou, takže to vlastně taky nebylo tak hrozný, ale stejně jsem byla naprosto přesvědčená, že to neudělám a všechny tím náležitě otravovala. Že se mě někdo zeptá na jedinou věc, co nebudu vědět a kvůli tomu mě vyhodí, bude to obří trapas a já se budu muset odstěhovat na Antarktidu.


V den maturity jsem vstávala asi ve 4 ráno, pár hodin tak cvičně zvracela a do školy jela už někdy na sedmou, protože jsem to doma nemohla vydržet. Chodila jsem tam sama po chodbě tam a zpátky, všude ticho, nikde nikdo a slyšet byl jen klapot mých podpatků. Myslela jsem na to, jakej bude trapas, až to třeba jako jediná ze třídy neudělám. Měla jsem krásné černé šaty s motýlky od Gábiny Páralové, žluté lodičky a žlutou čelenku do vlasů. Bylo mi blbě jako nikdy a chtěla jsem odejít pryč. Po první otázce ze mě ale všechno spadlo, zkoušení jsem si náramně užívala a ještě dělala vtípky, a to dokonce i s koukajícími studenty. Pamatuju si,jak jsem si v angličtině vytáhla nějakou otázku o "friends, holidays and feasts" a měla popsat někoho ze svých kamarádů. Spolužák Marek, co šel po mně, se zrovna připravoval, takže jsem si vybrala jeho, zevrubně ho popsala, na konci se odmlčela, otočila na něj a řekla: "I really like you, Mark!" Komisi to dost pobavilo, dobrá nálada mi zůstala po celou dobu a já odcházela se čtyřma jedničkama. Proč jsem se sakra tak nervovala?



Před bakalářskýma státnicema to probíhalo dost podobně, jen mi to všechno přišlo ještě nereálnější a ještě těžší se naučit. Studovala jsem dva obory, takže jsem si je rozdělila do dvou semestrů. Podzimní semestr v lednu mě čekala pychologie - vývojová, obecná, sociální a metodologie psychologického výzkumu. Opět jsem byla přesvědčená, že se to v životě nemám jak naučit a v den státnic jsem začala panikařit, že si přes všechny nové poznatky asi teď nepamatuju Freuda a Piageta. Tak to je jasný, stoprocentně mě vyhodí! Dávala jsem si za cíl udělat alespoň polovinu předmětů a další klidně opakovat, s tím, že by to byl pořád ohromnej výkon. Byla jsem si jisto jistě jistá, že mě vyhodí a čas jsem trávila přemýšlením nad tím, co všechno bych byla ochotná udělat místo státnic. (Věřte mi, nebyly to pěkný věci!) Už jsem nevěděla, jak mám v učení postupovat, takže jsem začala točit videa na webkameru a dávala je k dispozici dalším státnicujícím. To byla celkem sranda, já si to jako správný exhibicionista náležitě užívala a dokonce jsem se i něco naučila, takže to je i malý tip pro ostatní státnicující chudáky. Při opakování si je totiž stačí jen znovu pustit, což je jednodušší, než si zase číst otázky.

 Přesto, že jsem jich natočila jenom pár, dvě z natočených otázek jsem si nakonec pak fakt vytáhla a vzpomněla jsem si na ně jako nic. V metodologii jsem dokonce měla štěstí na nejjednodušší otázku č.1, metodu vědy, a když jsem popisovala jednotlivé způsoby potvrzování hypotéz, nenapadlo mě nic lepšího, než to vysvětlovat na pečení cheesecaku, což celkem zaujalo. V obecné psychologii jsem zase měla fyziologické projevy emocí a nějak jsem se rozmluvila o přístroji falopletysmograf, který měří vzrušení u mužů, což zaujalo do té doby do tabletu zírajícího zkoušejícího, se kterým jsme pak vedli debatu na téma kontroverzního potvrzování homosexuality u přistěhovalců z arabských států z důvodu vyhoštění. Měla jsem mašličkové černé šaty a moje oblíbené náušnice z českého křišťálu, co jsem dostala za maturitu. Pohodička, 4x áčko a po skončení jsem si říkala, proč jsem se zase tak nervovala, vždyť to bylo tak lehký!


Další semestr mě čekaly státnice na žurnalistice a obhajoba bakalářky. Státnice na žurnalistice jsou písemné, nejprv celkem lehká teorie masové komunikace, kde je zahrnuté všechno možné od historie médií po současné šéfredaktory a prodejnost novin, a pak praktická zkouška, kde dostanete témata s podklady a žánry, které napíšete dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a pak čekáte, jak se to opravujícím bude líbit. Před praktickou zkouškou je potřeba být dost v obraze, protože názorové žánry jako je glosa nebo komentář zadají skoro vždycky na nejvíc aktuální témata, a když o nich nic nevíte, tak je to prostě smůla. No a pak ještě ta obhajoba. Měla jsem oba posudky dobré, tak jsem si myslela, že tam zajdu jen tak aby se neřeklo, ale nakonec jsem tam byla hodinu a předseda komise chtěl bůhví proč pořád mluvit o vztahu jídla a sexu, což ostatní členové úplně nechápali. Měla jsem černobílé šaty a růžovou cupcakovou brož. Nicméně se vše povedlo, byly promoce a já byla konečně bakalář.



No a teď, teď mě čeká ten závěr. Po 19 letech ve školních lavicích bych měla konečně dostat onen magisterský titul, IS by se mi změnil na absolventský a já na Facebook vítězoslavně napsala status #sompsycholog. Napsat diplomku pro mě bylo peklo, myslela jsem, že se z toho zblázním a nic nenapíšu, ztrácela jsem se ve všech těch výzkumech a jejich zjištěních a nevěděla, jak mám udělat výzkum svůj. Nakonec jsem se však nějakým způsobem hecla, chodila každej den psát do knihovny a voilá, už jsem vybírala barvu desek. Diplomka zatím v poklidu čeká na posudky od vedoucího a oponenta, zatímco já opět šílím ze státnic.Tentokrát je to psychodiagnsotika, klinická psychologie a teorie a systémy v psychologii. Udělala jsem si rozpis, kdy na každý den připadají dvě až tři otázky, který se sice snažím dodržovat, nicméně si stejně nepamatuju vůbec, ale vůbec nic. Opět přemýšlím nad  tím, co všechno bych byla schopna udělat, abych nemusela jít na státnice a opět jsou to hrozivé věci. Místo učení počítám květy orchidejí, jím zmrzlinu, vyrábím zapichovátka do truhlíků na balkóně, nebo píšu tento článek a rozepsané mám další tři. Aspoň už ale vím, že si vezmu černé šaty s kamínky a brož zeleného jelínka Deers, co se jmenuje Jitronka. To je totiž taky důležitý. Bojím se, že tentokrát po skončení nebudu moct vzpomínat na žádné vtipné situace, protože mě všichni vyhodí. Tak jako jsem se ostatně bála vždycky.


Jsem zalezlá doma jako v noře a odmítám kamkoliv chodit s tím, že se přece musím učit! A pak stejně třeba peču chleba, nebo jen tak koukám z okna. Pořídila jsem si léky na soustředění a zvýšení mozkové aktivity a prolévám se čajem genius s gingkem a guaranou, ale nějak to na mě asi nepůsobí nebo co. Možná to pak sice zase udělám, možná i na dobrý známky a zas mi pak všichni budou říkat: "My jsme ti to říkali!". Většina totiž takový lidi, co před zkouškama remcají, že to nemají šanci dát, a pak to dají a ještě dostanou A nebo B, právoplatně nesnáší. Tak jim tentokrát možná konečně udělám radost. A nebo to dopadne zase jako vždycky. Kéž by. Ale na naši obranu, my jsme opravdu vnitřně přesvědčený o tom, že neumíme vůbec, ale vůbec nic!



Co se honí před zkouškami všeho druhu hlavou vám? Taky se nervujete nebo to máte na háku?

Hodně štěstí všem dalším státnicujícím a hodně sil v procesu přípravy!

27 komentářů:

  1. Mluvíš mi z duše...popravdě jsem z maturity taky měla mnohem větší nervy, než z jednotlivých zkoušek na výšce...protože: na gymplu mě každý znal, každý na pevno věděl, že to musím udělat - a to bylo o to ještě víc stresující! Vzhledem k tomu, že na FSS na žurně a na bezpečnostních a strategických studiích byly všechny zkoušky písemné, nějak mě to nevyvádělo z míry, protože jsem jen "číslo" v ISu a nemusím si připadat blbě, že vlastně nic nevím...nebo že na zkoušku jdu znovu (takže prostě jiný level než maturita)...opět tak ale jako u tebe šílený stres přišel se státnicemi číslo jedna a to na BSS - nepříliš lichotivé statistiky úspěšnosti mi taky nehrály zrovna do karet. Nakonec ale vše zase tak nějak dopadlo, to samé na žurně a ze srdce mi padaly balvany....no, a do třetice mě to teprve čeká :) Tak se drž, určitě to vyjde! A mimochodem - super desky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No prave, ty pisemny zkousky jsou zlo, protoze pak mam najednou ustni statnice a mam hroznej strach, ze se pred vsema ztrapnim! No,nejak to dopadne urcite, snad teda dobre :D Dikec, desky jsou oboje z Kniharstvi Touzinovi! :)

      Vymazat
  2. Senzační článek! Hodně štěstí u státnic.

    OdpovědětVymazat
  3. Podle mě je problém v tom, že čím víc toho umíš, tím víc zjišťuješ, že zdaleka nevíš všechno, co bys měla nebo chtěla vědět. Což ti, co se do situace neumí vcítit, nechápou. :)

    Budu ti držet palce! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja mam prave zatim pocit, ze porad neumim nic! :D A nevim, jestli se ho vubec zbavim :D
      Dekuju!

      Vymazat
  4. blee, je mi blbě jen to čtu.. mě čekají magisterské státnice az příští semestr, takže teď se trápím s diplomkou.. ale!!
    tak tfuj tfuj tfuj! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju! S efektivitou me pripravy me ale mozna budou taky cekat zase v lednu :D

      Vymazat
  5. Je půl druhé v noci - do teď jsem se střídavě učila, střídavě nervovala že to nedám, a mezi tím vymýšlela různý verze toho, proč mě vyhodí - od verze "přijdu tam a nervozitou ztratím hlas a nedostanu ze sebe ani slovo" po "všechno co vím teď nebudu vědět potom!". A nejvíc mě stresuje, že vlastně vůbec nevím, jak to na takových státnicích chodí, lidi v komisi neznám (takže mě nemůžou mít rádi a být na mě hodní:D) a nemám ani nejmenší tušení jak se budou ptát...
    A taky je hrozný to, že díky svýmu skvělýmu příjmení jsem úplně poslední z celýho ročníku, poslední den a poslední hodinu, takže jdu v 6 večer - nevím co budu dělat ten den, asi nervozitou okoušu nehty a vytrhám vlasy..... sobě i všem okolo:D

    Tak jsem si říkala, že tvůj článek mě určitě pobaví a škodolibě uklidní, že se nervuješ stejně - a ne! Popis bakalářských státnic mě vyděsil (a je jedno, že je to úplně jinej obor, to moje momentálně narušená hlava neřeší:D). Tak dlouho na obhajobě? PROBOHA!
    Ale pak jsem se konečně našla v úplně posledním odstavci, od prvního do posledního písmenka:D Tak ráda bych zase slyšela "ale my jsme ti to říkali!", ale mám obavy, že tentokrát to už opravdu neuslyším :D

    A přesně tak, maturita byla hnus, kdyby takhle měla vypadat každá zkouška na vysoké, jak se říká, tak asi spáchám sebevraždu hned v prvním semestru :D Největší nervy, proudy slz, tabulky čokolády a obtěžování okolí s tím jak to nezvládnu a budu do konce života k ničemu..............a pak jedna dvojka na maturitním vysvědčení :D

    Taky skoro nikam nechodím, protože se "musím učit", ale pak sedím doma, nervuju se a neustále projíždím facebook s nadějí, že tam najdu nějaký zoufalý statusy co mě potěší. A místo toho samí jásající bakaláři, maturanti, všichni co mají zkoušky za sebou... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ja mam alespon jasno, proc me vyhodi - protoze nic neumim! :D Tak to ja mela docela predstavu, jak to probiha, protoze jsem po Erasmu prodluzovala, takze moje puvodni spoluzacky statnicovaly o semestr drive a vsechno mi povedely :) Ne, ze by me to teda moc uklidnilo :D A znala jsem teda vsechny az na jednu, to znam i ted, malokoho na fakulte asi neznam...ale ze by me mel nekdo rad, to bohuzel spis ne, takze to vyhoda nakonec neni :D Ty jo, tak to je ale uplne na prd, ze ses posledni, to ja ybch se zblaznila uplne! My nastetsi nechodime podle abecedy, ale podle komisi, tzn. kombinace predmetu, tak jdu prvni den v 11.
      No, doufejme, ze nam zase vsichni reknou "My jsme ti to rikali!" :D

      Vymazat
  6. Všchno už to mám za sebou... naštěstí... :) Opakovat bych to nechtěla...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach, tesim se na moment, kdy to budu taky moct rict!

      Vymazat
  7. Ahoj Veru, jen jsem chtěla říct, že státnice jsou vlastně hrozně easy :D
    Dělám si samozřejmě srandu, já se nervovala pokaždý jako blázen, ale je fakt, že když se člověk na škole jen nefláká, vždycky mu něco v hlavě zůstane a zbytek se kdyžtak okecá :) Hodně štěstí !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jenze ja nevim, jestli jsem prave z tech, co se neflakali :D A slysela jsem zvesti, ze i naucene vyhodili! :(

      Vymazat
    2. Já byla největší flákač :D Ještě je potřeba zapůsobit silnou osobností a to tobě určitě půjde ;) Tak držím palce ! :)

      Vymazat
  8. Ahoj Veru, krásný článek...držím palce u státnic...a ty všechny originální šaty a brože nošené na důležité dny bys měla jednou nafotit:) V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc! Brozi mam spoustu, to je moje radost :) Ale saty jsou vetsinou velmi pohrebniho ladeni, v pripade nuzneho vysledku :D

      Vymazat
  9. Držím moc palce. Já jsem se učila nárazově a vše nakonec dopadlo dobře :-))
    http://monalisabeautyeri.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja se ucim , nebo se aspon teda snazim cekem pravidelne a nic moc zatim :D

      Vymazat
  10. Díky moc za tenhle článek!!! Mám právě po maturitě a cítila jsem se úplně stejně jako ty. Rovněž jsem si dala ČJ, AJ, NJ jen místo ZSV jsem si dala matiku (abych se mohla učit ještě míň). No a pak jsem stejně plašila, že nic neumim. A hádej jak to dopadlo :) A to jsem ani neměla šaty a čelenky :)
    .
    Držím palce, ať to zmákneš, všichni jeleni stojí při tobě. A zapichovátka do květníků rozhodně nejsou prokrastinační zbytečností :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych byla schopna vypocitat neco v matice, dala bych si ji taky, ale bohuzel :D Tak gratuluju k, predpokladam, samym jednickam a diky! :)

      Vymazat
  11. Držím palce a těším se na to, jak sem budeš za pár dnů/týdnů psát oslavný článek o tom, jak jsi měla samé jedničky! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ooo, kez by! Ackoliv tentokrat tomu fakticky, ale fakticky neverim! :D

      Vymazat
  12. Veru, tak budu moc držet palce! Musím říct, že z maturity jsem asi jako jedna z mála strach neměla, ale co se teď děje na vysoké... Škoda mluvit, čas tohoto komentáře mluví za vše :) Radši bych si místo jedné medické zkoušky takových maturit střihla deset v jeden den :D
    Budu ti moc držet palce, věřím, že to zas dáš na samý áčka ;) a diplomku si pak v ISu ráda přečtu, celkem mě to téma zaujalo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tomu za rozmim, medicina a vetrerina jsou trosku jina liga na to uceni, ale apson jste zvykli a nejaky statnice vas nerozhodi! :D
      Dik, ale vis, ze ja bych klido brala i ty ecka! :D (Diplomka uz v ISu je! :D)

      Vymazat
  13. Já mám před sebou svoje poslední státnice z interny a v hlavě mi z toho jebe. Učím se už měsíc. Neumím NIC. Nedávám to. Nedám ani test před tím ani praktickou, OMG. 16.6. jdu na to, a když to dám, budu MUDr. Musím věřit, že budu mít štěstí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jdu 16.! A taky neumim nic! :D Budu drzet palce! :)

      Vymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...