Istanbul

Když jsou levný letenky, je potřeba toho využít. Objevování nových míst je super vždycky, takže kam vás to letadlo nakonec doveze, je vlastně celkem jedno. My jsme takhle se Sirem a jeho početnou skupinou přátel letěli do Istanbulu. V Turecku jsem byla už hodněkrát, ale poznala jsem z něj pouze hotelový pokoj, pláž, bazén a restauraci s all inclusive, kde jako dětský jídla byly hranolky a párky. Takže jako bych tam ani nebyla. Letěli jsme z Prahy se spolčeností Pegasus a ubytovaní byli přes Airbnb, což je něco jako Couchsurfing, ale pokoje/byty se tam normálně pronajímají za peníze. Pokud nejste milionáři, tak je to super volba, protože tak můžete najít levné ubytování i v centru města. My bydleli u pana Kurtula (1.pád: Kurtulus), od kterého jsme si pronajali jeho dvoupatrový byt, protože nás bylo 11. Byt byl pěkný, až na plíseň na stropu v koupelně, ze které kapalo do kýblu vedle záchodu, což Kurtulus komentoval slovy:"It started today!" (Kurtule, lhát se nemá!) Jinak ale byl byt fajn a navíc dvě zastávky metrem od centra. Koupili jsme si Istanbulkart, což je taková Opencard, ale vyřízenou ji máte hnedka. Nabijete si na ni peníze a jezdíte levněji, než na jednotlivé jízdenky.

Povidlové koláče

Jsem samej cupcake. Jsou na blogu, jsou ve Sklizenu, jsou u mě doma, mám s nima fotky, mám cupcakový tričko, prstýnek, zapichovátka do květináčů, lesk na rty, zástěru, brož, krabičku a gumovou stěrku. Ale občas upeču i něco jinýho. Třeba vánočku, nebo perník, nebo...koláče! Teď se navíc k tvorbě těchto tradičnějších dobrot dostanu o něco víc, protože peču pro bezva kavárnu, která se jmenuje PRAHA, což je trochu matoucí, protože je v Brně. Takže kdybyste někdy šli kolem Besedního domu, nebo pěšky z Šilingráku na Českou, tak se stavte, půjčte si v jejich knihovně knížku o umění a zakousněte třeba povidlovej koláč.

Perníkové cupcakes

Ano, je to tady! Ta osudová chvíle prvního receptu po dlouhé době právě nastala. A co by se na tento důležitý comeback ve foodblogerském světě hodilo více, než cupcake? Ne však jen tak ledajaký cupcake, ale super vánoční limited edition perníkový cupcake! A to prostě chceš. Minulý týden se mi sešly dvě akce, na které to prostě cupcake chtělo. S kamarády psychology jsme měli vánoční párty, na kterou každý donese jeden malý dárek a pak si na oplátku jeden vylosuje a odnese. A kdybych nedonesla cupcaky, nebo něco jiného sladkého, bylo by zle a asi bych měla zákaz si vůbec nějaký dárek odnést. Pak taky měla narozeniny moje kamarádka Alžběta, takže jsem na cupcake mohla využít i svoje super cool krabičky, které jsem si dovezla z Amsterdamu a šetřila si je na správnou chvíli.

Rozhovor: Lucky Bastard

Tak tu máme další rozhovor, který vyšel v Instinktu. Tentokrát jsem vyzpovídala Honzu Grmelu, alias Lucky Bastarda. Jméno známější hlavně Brňákům, zejména těm, co navštěvují Bar, který neexistuje, nebo různé pivnice s pivními speciály. Lucky Bastard se ale postupně začíná stávat známější i za hranicemi jihomoravské metropole. Rozhovor byl opět velmi příjemný, mám holt štěstí na samé milé lidi. (kteří mi navíc často nosí na ochutnání svoje dobroty, muhahaha!) Taky moc děkuju Lence Kokosové Kuličce Pavlica za super fotky.

Když začal Jan Grmela před třemi lety vařit doma s kamarády pivo, asi netušil, že za pár let úplně opustí svojí profesi v IT a otevře s kolegy vlastní pivovar. Jeho Lucky Bastard byl prvním novodobým pivovarem, který se věnoval čistě svrchnímu kvašení piva, a už po roce od otevření má tolik zakázek, že bude rozšiřovat výrobu.

Rozhovor: Sergio Bellini

Sergio je podle mnohých foodie bláznů (včetně mě) majitelem těch nejlepších brněnských italských restaurací - bistra Castellana a Castellany Trattorie. Rozhovor v Instinktu s ním vyšel už o prázdninách, ale protože jsem v té době chrlila anglické a vzápětí asijské články, zveřejňuji ho až teď. Ale nebojte, nic se od té doby nezměnilo a jídlo je tam stále stejně skvělé. Takže rozhovor konečně i na blogu, jako vždy v  nezkrácené verzi.

Ital, který si zamiloval Brno. Takový je Sergio Bellini, majitel dvou italských restaurací a lektor kurzů italské kuchyně. Po dvaceti letech práce v jiném oboru se rozhodl splnit si svůj sen a začal otevírat restaurace s autentickou kuchyní jeho domoviny.

Asia trip: 6 týdnů na cestách - rady od nezkušené trubky

Už pár týdnů zpět jsem slibovala, že napíšu nějaké to resumé mé asijské cesty a vy jste právě teď svědky toho, jak se sliby mění v činy! Tak tedy trocha dramatu na úvod a můžeme jít na to. Proč, kdy a jak jsem se rozhodla, že pro jednou opustím prázdniny trávené v hotelových resortech s all inclusive a vyměním je za studenou vodu ve sprše a nothing inclusive, jste se mohli dočíst tady, tenhle článek bych proto koncipovala spíše jako tipy a triky pro nezkušené cestovatele a zajímavosti, co se nikam nevešly. Předesílám, že tohle nemá suplovat žádnou hedvábnou stezku ani lonely planet, (které se ale určitě vyplatí pročíst!), jsou to jen a pouze zkušenosti cupcake princess v divočině.

Jak se sbalit?

Záležitost, kterou jsem řešila skutečně velmi intenzivně, protože nejsem zrovna mistrem v balení věcí na cesty. Mám nacvičených několik různých triků, jak se dostat do letadla bez placení poplatku za příliš těžké zavazadlo (prvním z nich je dobře zvolit pohlaví pracovníka na přepážce) a řeším, zda si na týden vzít pět nebo šest párů bot. Nějakým zázrakem se mi ale povedlo nakonec sbalit krosnu pod 10 kilo. Na 6 týdnů. Jak tedy na to?

Asia trip: Thajsko

Pokud jste si mysleli, že jsem v Asii již nadobro zůstala, protože mě sežral medvěd, nebo tak něco, není tomu tak. Jsem již živa a zdráva zpět v českých luzích a hájích, akorát nějakou dobu po návratu na kvalitní sepisování zážitků nebyl čas. O závěr celého Asia tripu vás ale samozřejmě nemůžu ochudit a vracím se proto zpátky do Thajska! Přechod přes kambodžskou hranici byl trošku dobrodružný a ne úplně dobře organizovaný. Snímání otisků ze všech prstů na kambodžské straně barikády celou agendu skutečně moc neurychlovalo a vyptávání thajské policie na to, kde že teda budeme bydlet taky moc ne. Odpověď, že asi jedem na nějakej ostrov a kde budem nevíme, je moc neuspokojila, tak jsme radši řekli, že někde v Bangkoku. Když jsme úspěšně přešli i thajské hranice, doufali jsme, že už vše půjde jako po másle, ale přijel pro nás podivný vůz s korbou, do kterého nás ne úplně sympatičtí pánové narvali se skupinou japonských turistů a my jen doufali, že nejdeme nikam nedobrovolně darovat orgány. Naštěstí nás popovezli jen pár desítek metrů do zřejmě spřátelené restaurace někoho z nich, kde jsme měli víc než půl  hodiny sedět a hodovat, což jsme demonstrativně odmítli a vytáhli si svoje buchtičky z pekařství v Siem Reapu. Naším cílovým místem bylo party město Pattaya, ze kterého jsme se měli dostat do přístavu Bán Phe a odjet chillovat na thajský ostrov Koh Samet.