Rozhovor: Sergio Bellini

Sergio je podle mnohých foodie bláznů (včetně mě) majitelem těch nejlepších brněnských italských restaurací - bistra Castellana a Castellany Trattorie. Rozhovor v Instinktu s ním vyšel už o prázdninách, ale protože jsem v té době chrlila anglické a vzápětí asijské články, zveřejňuji ho až teď. Ale nebojte, nic se od té doby nezměnilo a jídlo je tam stále stejně skvělé. Takže rozhovor konečně i na blogu, jako vždy v  nezkrácené verzi.

Ital, který si zamiloval Brno. Takový je Sergio Bellini, majitel dvou italských restaurací a lektor kurzů italské kuchyně. Po dvaceti letech práce v jiném oboru se rozhodl splnit si svůj sen a začal otevírat restaurace s autentickou kuchyní jeho domoviny.

Asia trip: 6 týdnů na cestách - rady od nezkušené trubky

Už pár týdnů zpět jsem slibovala, že napíšu nějaké to resumé mé asijské cesty a vy jste právě teď svědky toho, jak se sliby mění v činy! Tak tedy trocha dramatu na úvod a můžeme jít na to. Proč, kdy a jak jsem se rozhodla, že pro jednou opustím prázdniny trávené v hotelových resortech s all inclusive a vyměním je za studenou vodu ve sprše a nothing inclusive, jste se mohli dočíst tady, tenhle článek bych proto koncipovala spíše jako tipy a triky pro nezkušené cestovatele a zajímavosti, co se nikam nevešly. Předesílám, že tohle nemá suplovat žádnou hedvábnou stezku ani lonely planet, (které se ale určitě vyplatí pročíst!), jsou to jen a pouze zkušenosti cupcake princess v divočině.

Jak se sbalit?

Záležitost, kterou jsem řešila skutečně velmi intenzivně, protože nejsem zrovna mistrem v balení věcí na cesty. Mám nacvičených několik různých triků, jak se dostat do letadla bez placení poplatku za příliš těžké zavazadlo (prvním z nich je dobře zvolit pohlaví pracovníka na přepážce) a řeším, zda si na týden vzít pět nebo šest párů bot. Nějakým zázrakem se mi ale povedlo nakonec sbalit krosnu pod 10 kilo. Na 6 týdnů. Jak tedy na to?

Asia trip: Thajsko

Pokud jste si mysleli, že jsem v Asii již nadobro zůstala, protože mě sežral medvěd, nebo tak něco, není tomu tak. Jsem již živa a zdráva zpět v českých luzích a hájích, akorát nějakou dobu po návratu na kvalitní sepisování zážitků nebyl čas. O závěr celého Asia tripu vás ale samozřejmě nemůžu ochudit a vracím se proto zpátky do Thajska! Přechod přes kambodžskou hranici byl trošku dobrodružný a ne úplně dobře organizovaný. Snímání otisků ze všech prstů na kambodžské straně barikády celou agendu skutečně moc neurychlovalo a vyptávání thajské policie na to, kde že teda budeme bydlet taky moc ne. Odpověď, že asi jedem na nějakej ostrov a kde budem nevíme, je moc neuspokojila, tak jsme radši řekli, že někde v Bangkoku. Když jsme úspěšně přešli i thajské hranice, doufali jsme, že už vše půjde jako po másle, ale přijel pro nás podivný vůz s korbou, do kterého nás ne úplně sympatičtí pánové narvali se skupinou japonských turistů a my jen doufali, že nejdeme nikam nedobrovolně darovat orgány. Naštěstí nás popovezli jen pár desítek metrů do zřejmě spřátelené restaurace někoho z nich, kde jsme měli víc než půl  hodiny sedět a hodovat, což jsme demonstrativně odmítli a vytáhli si svoje buchtičky z pekařství v Siem Reapu. Naším cílovým místem bylo party město Pattaya, ze kterého jsme se měli dostat do přístavu Bán Phe a odjet chillovat na thajský ostrov Koh Samet.

Asia trip: Kambodža

Po víc než třech týdnech ve Vietnamu už bylo potřeba se poohlédnout zase někde jinde. Vietnam jsme projeli celkem poctivě, takže jsme mohli s klidem zamířit do sousední Kambodži. Na speed boatu jsme se dostali z hraničního města Chau Doc rovnou do hlavního města Phnom Penh asi za pět hodin. Navíc jsme dostali na cestu minibanán, což bylo dost potěšující, přestože by bylo potřeba jich sníst tak dvacet, aby se člověk cítil banánově nasycen. Maličké banány jsou ale chuťově výborné, je to takový banánový koncentrát a trošku mě štve, že ty velké, co prodávají u nás, jsou oproti nim dost bez chuti.No, dost banánových příběhů. I když jsme se plavili na lodi, hranicím jsme se samozřejmě nevyhli. Do Kambodži se platí za víza 24 USD, ale když platíte padesátidolarovkou za dva, nečekejte, že vám někdo něco vrátí. Za to je asi ten minibanán.

Asia trip: Vzhůru na jih!

Na začátek mám pro vás příjemnou zpravu, ačkoliv ne tolik příijemnou jako pro mě, a to jest, že už mi není špatně! A zřejmě jsem i přišla na příčinu. Nebyly to ani vepřový uši, ani slepičí pařáty, ani kachní embryo, ale kafe! Jsem na kávu poměrně hákliva i doma, a když není úplně supr trupr, tak mi z ní není moc dobře. A vietnamská káva se praží úplně dočerna a navíc se v létě pije v ice coffee podobě, což znamená se sladkým kondenzovaným mlékem a spoustou ledu. Potom, co jsem si přesatala tuhle dobrotu dávat, je mi podstaně lépe, takže svět je zase v pořádku! (I když mě to teda mrzí, protože je to jako ledová čokoláda!) No a taky jsem se asi konečně trošku adaptovala na zdejší podmínky. Naposledy jsem se s vámi loučila z krásného Hoianu a chystala se na jih do Da Latu, města věčného jara, což znamená, že je tam pěkná kosa, takže ten název moc nevychytali. Luxus leteckého přesunu jsme si užili již z Hanoje do Hue, takže tentokrát jsme zvolili levnější vairantu nočního autobusu za 400 korun.

Asia trip: Cooking class

Spoiler v minulém díle mého asijského putování vám napověděl, že se tu casem objeví samostatný článek s Veronikou v
zástěře included. Jak pozorní čtenáři ví, město Hoi An ve středním Vietnamu je centrum gastronomie, kde se soutřeďují haute cuisine restaurace, které představují vietnamský street food v sexy kabatě. Tedy, pokud kachní embryo může mít sexy kabát. Na každém rohu Hoi Anu tedy natrefíte na nabídky cooking classes, tedy jednodenních kurzů vaření. Je jich tam tolik, že na místě nevíte kterou dřív vybrat, tak se vyplatí zapátrat předem na internetu a přečíst si reakce předešlých vařících cestovatelů. Já jsem to měla snazší, protože mi můj Sir předem doporučil restauraci Morning Glory, kterou jsem si navíc pamatovala i z Gordona na cestách, jakožto highlight jeho vietnamské tour. A jak už jsem psala na Facebooku, co je dobrý pro Gordona, je dobrý i pro mě a s tímto mottem jsem se vydala zaplatit kurz za 675 korun. Když přijdete do restaurace, hned vidíte, že nejste jediní s tímto nápadem. Pobíhá tam několik servírek s rezervačními knihami, je tam příjemný organizovaný chaos a už teď tušíte, že kurz by mohl opravdu stát za to. Podobné, zhruba pětihodinové kurzy v Česku stojí kolem 3 až 4 tisíc, takže ač se 675 korun může na vietnamské poměry zdát moc, není tomu tak.

Asia trip: Ze severu do středu

Žiju! Po Sapě a Halong Bay nás už čekalo více cestování na vlastní pěst, protože prvními dvěma výlety jsme vyčerpali zájezdy organizované místními cestovkami. Já jsem si s hrůzou uvědomila, že jsem již po týdnu utratila polovinu svého plánovaného rozpočtu na pět týdnů, šla brečet do polštáře a opít se na párty s Longiho bratranci před opuštěním severu Vietnamu. Párty s Vietnamci jsou trošku hardcore. Není to takové popíjení, prokládáné sdělováním zážítků uplynulých dnů či týdnu, ale nezřízené chlastání až do odpadnutí nejsilnějších členů skupiny.