Cupcakes, Instinkt a FOOD

Nedávno mi někdo do komentářů na Facebooku napsal, že jsem byla ještě nedávno nonamová, ale že teď má pocit, jako kdyby sledoval nějakou celebritu. Celkem mě to pobavilo, i když nevím, která část věty víc.

Tak mě napadlo, že by mohlo být fajn shrnout mé aktivity posledních dní a týdnů a přiblížit vám trochu ten život celebrity. Trochu mě mrzí, že mě nepozvali třeba na Slavíky...

Tento komentář se vztahoval k tomu, že v Brně otevřeli nové Sklizeno, ve kterém jsou k dostání moje cupcakes. Jsem za to samozřejmě moc ráda, protože i když ráda trávím hodiny u trouby a se zdobičkou v ruce, jíst to potom příliš nechci, protože už tak je moje BMI k pláči, a to dost usedavému. Navíc - kdo z blogerů a foodies by nechtěl prodávat ve Sklizenu, že? Pro ty, kteří již z ghetta cupcakes zkusili - vím, že to není vždy úplně ideální, protože ta vitrína strašně moc chladí, proto radím koupit a sníst až doma, ať trochu povolí, zkusím ale domluvit, trochu mírnější podmínky pro choulostivý cupcake. A kdo jste ještě žádný neměli, nedejbože jste ho ani na Facebooku či Instagramu neviděli, tak vám je aspoň ukážu.

Dáte si Dvě Deci?

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím, promiňte, vážení, mám veliké zpoždění... Zhruba takto teď vypadá můj život. Kromě toho, že teda jenom nestíhám, protože snídani a svačinu (a oběd a druhou svačinu, atd, atd.) bych samozřejmě nevynechala, to je snad jasné. Vím, že má aktuální neaktivita jak na blogu, tak na Facebooku, je tristní, nicméně toho mám teď nějak moc a pokud zrovna nepeču ve Sklizenu, nebo nepíšu články pro Instinkt, tak sedím v kabinetu diagnostických metod a testuju se na copingové strategie, nebo učím angličtinu, nebo dělám milion dalších věcí. Nicméně téměř dva týdny bez článku už mi přišly skutečně extrémní. Určitě totiž bez nich špatně fungujete, váš život je rázem chudší a říkáte si, kdy už ta Veronika něco napíše! Tak jsem tedy tyto telepatické prosby vyslyšela a jsem tu v celé své kráse! Uf, nějak jsem se po té době rozvášnila.

Moje království III.

S krátkou odmlkou vyplněnou nějakým tím celebrity bussinesem a syrovým lososem je tu poslední díl miniseriálu o pekařských nezbytnostech. Poslední proto, že další věci už asi nemá smysl představovat, forma na bábovku zase takové terno není a taky proto, že mi dochází moje úvodní přirozené fotky mezi zdobičkami a spol. Tentokrát to bude taková všehochuť toho, co se mi nevešlo do předchozích dvou článků a u některých věcí si asi budete říkat, jestli jsem se nezbláznila a že vám tady můžu rovnou vyfotit lžící. Ale věřte mi, vše má svůj hluboký význam!

Sushi sushi sushi!

Asi bude málo lidí, kteří nejen, že nemají nic ani vzdáleně společného s ekonomií, natož s VŠE a navíc ani nejsou z Prahy a přesto jsou členy Foodies Clubu VŠE. No, tak já jsem jedním z nich, těší mě.
O tomto skvělém spolku jsem vám říkala už jednou, když jsem se vetřela pro změnu na Cupcake Cup (ano, stále plánuji brněnskou verzi!), kde jsem sice z nepochopitelných důvodů nevyhrála, ale ani přesto jsem na Foodies Club nezanevřela. Tentokrát mi opět skvěle vyšel timing - v úterý byla ona slavná Blogerka roku a na pondělí připadal sushi kurz s moji nejoblíbenější královnou sushi, tedy Sushiqueen Bárou, se kterou si můžete přečíst můj rozhovor, který vyšel v Instinktu. To byla jasná zpráva shůry, že se musím zúčastnit, protože jinak si takovou koincidenci, navíc už podruhé, nedovedu vysvětlit.

Blogerská party

Pokud náhodou nesledujete jenom mě, což by bylo sice fajn, ale s touto variantou moc nepočítám, tak vám asi v následujících dnech spadne Blogger pod náporem večírkových článků. Konečně se totiž završilo několikatýdenní klání o Blogerku roku v pěti kategoriích, kde jsem se v top ten díky odevzdání vašich emailů do spárů pořadatelů ocitla taky. Musím říct, že jsem se dost těšila, protože mám ráda jakoukoliv záminku na návštěvu Prahy, užívám si fun and relax a připadám si důležitě s notebookem v autobusové zásuvce. Jakože musím pořád pracovat a jsem hrozně busy, přitom tak akorát žhavím Facebook a mail. Vždycky si vyberu restaurace a kavárny, které si chci odškrtnout ze svého pražského gastroseznamu a naplánuju si setkání s kamarády minimálně na každé hlavní jídlo. Rozbiju prasátko, sbalím kufřík a jede se.

Moje království II

Sotva jste stačili vstřebat podstatné informace o tloušťce silikonových stěn na cupcake formách, je tu druhý díl věnující se mému pekařskému vybavení. Nějaké intro o tom kde, co a proč kupuji si můžete přečíst v prvním dílu tohoto miniseriálu. Tam mimo jiné v komentářích zaznělo, že toho vlastně mám nějak málo, tak chci jen veřejně prohlásit, že to samozřejmě není všechno, abyste si nemysleli, že jsem nějaký pekařský loser. Obyčejné věcí, jako je forma na bábovku, na biskupský chlebíček, na beránka, všelijaké pekáče a plechy, popřípadě primárně vařící - nikoliv pečící vybavení jsem představovat nechtěla. A na svoji reprezentativní fotku, kterou si asi dám do CVčka jsem chtěla být uvnitř kolečka barevného a pravidelného, nerušena poškrábanými plechy a stoletými pekáčky.

Moje království I.

Asi nemusím moc dlouho vysvětlovat, že fakt ráda peču. Peču vlastně pořád, i když není důvod a pak spamuju sociální sítě s oznámením , že mám cupcaky navíc a kdo by nějaké chtěl, tak ať se přihlásí. Nebo nosím sušenky do školy a přednášky ozvláštňuji rytmickým šustěním sáčku. A nebo nosím Lence snídaně. S tím souvisí i to, že mám opravdu hodě všelijakých formiček, pekařských vychytávek, nástavců na zdobení, atakdále. Něco je super, něco je horší a něco je úplně na nic a stejně si pořád dál kupuju každou blbost, která na mě někde vyskočí a ukládám ji pak do své přihrádky pokladů jako další kořist. A protože mi často chodí dotazy, kde jsem co koupila a jak jsem s tím spokojená, tak není nic jednoduššího, než o tom něco napsat. Tak jdeme na to!