pátek 20. března 2015

Letem světem Krakovem


Někteří jste si možná na Facebooku nebo Instagramu všimli, že jsem na chvíli zase opustila mé milované Brno a vydala se vstříc novým cestovatelským zážitkům. Tentokrát tedy jen na chvíli a vlastně skoro za roh. V Krakově jsem sice už před nějakou dobou byla, ale to jsem ještě nebyla tak moc foodie, blogerka a z ghetta, takže se to vlastně ani nepočítá. Nečekejte, že to bude nějaký podrobný report s mapkou všech super míst, protože to tentokrát bylo opravdu jen na skok.
Jeli jsme se Sirem a jeho rodinou a pronajali jsme si apartmán přes stránku Yourplace, která nabízí spoustu různě velkých, různě drahých a různě situovaných ubytování. My bydleli jen asi deset minut pěšky od hlavního náměstí, takže ideálka. A jakápak to byla náhoda, že náš apartmán byl hned vedle Cupcake Corner!




Upřímně řečeno, trochu se divím, že se u nás ještě někdo do většího cupcakového byznysu nepustil, protože v sousedním Polsku se kapkejkovému rožku, zdá se, daří dobře. (Napřed jsme si mysleli, že fakt jsou všechny na rohu, ale nakonec ne. Zklamání :( ) Je to podnik fast-foodového typu, ale se sladkým. Prodává se tam několik druhů cupcaků, kafe, různá sladká pitíčka a limonády. Je tedy jasné, že o mé snídani první den bylo rozhodnuto. Kapkejk s burákovým máslem si sama většinou moc často neudělám, navíc byl zvěčněn i na propagačních plakátech, takže jsem měla jasno. Byl moc dobrý, kakaový korpus byl strašně jemný a vláčný, skoro ani nešel jíst rukou! Pan prodavač měl skvělou zástěru s velkým cupcakem, ale bohužel mi ji nechtěl prodat, tak jsem si vzala alespoň nálepku.



Potom jsem ve městě narazila ještě na další prodejnu, tak jsem zkusila pistáciový s bílou čokoládou. Ten byl tak strašně moc sladký, že jsem ho ani já (!!!) téměř nezvládla sníst. Nakonec jsem se ale samozřejmě hecla. Na pití jsem si dala domácí citrónovou limonádu,  která ovšem taky byla brutálně sladká a to tak, že jsem si ji musela naředit vodou asi 1:4, chutnala fakt jak sirup, takže buď je to součástí konceptu a nebo jim ten den ujela ruka. Na ostatní cupcaky jsem už bohužel neměla čas, ale dobře vypadaly všechny. Každý byl trochu jinak nazdobený a dobrá vychytávka byla, že měli napsány konkrétní dny v týdnu, kdy se který cupcake peče, abyste si ho mohli jít uzmout přímo fresh from the oven. Lidé fakt chodili dost často, skupinky teenage kámošek, maminky s kočáry, páry vzájemně si nabízející svoje kapkejky k ochutnání a pánové následně otírající rozmazanou rtěnku svým slečnám. Nebo třeba byznysmeni v obleku, co si během telefonování rychle objednají celou krabici s sebou. Ráda takhle pozoruju lidi a říkám si, co asi dělají, kolikáté rande už mají, jestli ten kluk fakt má rád kapkejky, nebo tam je jen kvůli té holce, jestli teď lituje, že si dala červenou rtěnku, když ji má celou rozmazanou. Jestli pan byznysmen cupcaky nese na obchodní jednání, protože to chce udělat trošku víc neformální a přemýšlí, jestli to nepřehnal. Nebo jestli je na poslední chvíli nese na dětskou párty své dcery, protože to byl jediný úkol, co mu manželka dala a on na to samozřejmě zapomněl. Věřte mi, nechcete mě potkat v kavárně, protože během okamžiku o vás budu vědět úplně všechno! :D Nebo si to aspoň budu myslet.


To bychom tedy měli cupcaky a moji nezlomnou fantazii. Co bylo ale na celé návštěvě Krakova nejlepší, byla food tour. V Krakově, jakožto i ve spoustě dalších známých měst, se pořádají free walking tours, tedy tours s průvodcem na určité téma, za které dopředu nic neplatíte a na konci zaplatíte kolik uznáte za vhodné. Nutno říct, že to nejsou žádní amatéři, kteří by si ráno rychle přečetli něco na Wikipedii, ale akreditovaní průvodci, co studovali dva až tři roky veškeré možné reálie, psali na ně testy a dělali zkušební prohlídky před komisí. Nebo tak to alespoň prý je u Free Walking Tours  v Krakově. Já jsem si jejich oranžový letáček vzala spíše tak ze zvyku, protože si beru letáky vždy a od všech, když v tom jsem si všimla blikajícího a fosforeskujícího nápisu Food Tour! Tam musím jít! (OK, ten nápis vůbec nebyl blikající, ani fosforeskující, byl stejný jako všechny ostatní, ale pro mě jako by byl :D). Sraz na všechny tours je na hlavním náměstí před hlavním kostelem, zkrátka na místě, které nemůže nikdo minout a průvodci drží nepřehlédnutelné cedule.


Na food tour se samozřejmě ochutnává jídlo, takže nějaké peníze potřebujete ale i když si dáte všechno, tak utratíte kolem sto korun. Naše skupinka byla velmi malá, nebylo nás více, než deset, takže to bylo pěkně komorní, navíc jsme se sešli i v pěkné multikulturní sestavě, což je pro mě vždycky super zážitek. Trochu mě zaskočil náš průvodce Maciek, když mi hned na úvod sdělil, že miluje český porno a všichni jeho kamarádi taky, protože je prý dobrý a vtipný. Souvisí to s překladem polského slovíčka hledat, díky kterému pak pro Poláky vzniká spousta vtipných dialogů jako "Hledej mě, prosím!" a další podobné variace. No, radši jsem debatu dále nerozvíjela a doufala, že už začneme něco jíst.


A taky, že jo! Samozřejmě jsme začali klasickým krakovským preclíkem. Podobně laděné jste mohli vidět i v článku z Istanbulu, ale tyhle jsou trochu jiné. Krakovské preclíky jsou chráněné EU, mají předepsaný tvar, rozměr a barvu a mohou se prodávat a péct pouze na území Krakova, kde se jich prý prodá až 180 tisíc denně. Přezdívá se jim student dinner, nebo tourist guide breakfast, ale oficiální název je obwarzanek. Připravuje se podobně jako bagel, kdy se kynuté těsto napřed uvaří ve vodě a až potom upeče. Já kynuté pečivo a preclíky obecně miluju, takže jsem byla nadšená a koupila si hned i jeden vlastní.

Další na řadě byly pirožky, jídlo, které se při slově Polsko asi vybaví každému. Část mojí rodiny pochází z východního Slovenska, takže babička občas pirohy dělá, plněné bryndzou a polévané máslem. Dlouho jsem jim nemohla přijít na chuť , ale nakonec jsem taky podlehla. Protože je ale příprava celkem opruz, míváme je pravidelně jen na Nový rok. V Krakově se pirohy prodávají na každém rohu a chlubí se jimi téměř všechny restaurace. Nicméně tyhle pirožky byly asi ty nejlepší, co jsem kdy ochutnala. Pokud je tedy budete chtít taky, hledejte Pierogarnia Przystanek. Je to maličká restaurace, spíše takové okénko s jedním stolem, kde manželé prý každý den vstávají v 5 ráno, aby udělali čerstvé pirohy, které si pak místní nosí domů. Pirohy jsou prý totiž v Polsku opravdu populární jídlo, ale málokdo je dělá pravidelně doma. Udělat pořádné těsto chce totiž skill , tak si Poláci navykli je kupovat už hotové. V Polsku je asi 100 druhů pirohů, existují speciální pirožky k narození dítěte, na svatbu, na křest, na biřmování, na pohřeb, prostě na všechno. Na Vánoce se vaří 12 různých chodů a 2 z nich jsou právě pirohy. K pirožkům se také váže legenda, že žil jistý Saint Pirogy, který zachránil zemi od hladomoru, protože měl nikdy nekončící pytel plný pirohů, kterými všechny nakrmil. Zkrátka pirohy jsou v Polsku velké téma a takovou perličkou je, že pokud chcete vegetariánské, dostanete je stejně polité vepřovým sádlem.


Další na řadě byla návštěva místního Zelňáku. Ochutnávali jsme zejména různou nakládanou zeleninu, jako jsou okurky, zelí, mrkev, všechno možné. Pro mě to moc velká novinka nebyla, ale ostatní cestovatelé ze vzdálenějších koutů Evropy či Asie z toho byli celkem na větvi.

Po zeleninové náloži přišla pro mě opět dobře známá věc, a to chleba s různými typy párků. Párek je prý nejčastější forma úpravy masa v Polsku a večer se objevují modré dodávky, které prodávají smažené párky a oranžádu pro společensky unavené zbloudilce. Párek se prý říká i tomu, co na fotce vypadá jako šunka, je to dlouze uzený krakovian dry.


Protože jsou pro Poláky velmi důležité polévky, kterých je kolem 200 druhů, nesměla chybět ani ta nejtradičnější - žurek. Podobá se trochu krkonošskému kyselu a přidává se do něj natvrdo vařené vejce. Samozřejmě existují regionální úpravy, ale základ je pořád stejný. Poláci jí žurek často na snídani a dá se koupit už hotový v každém supermarketu v láhvi, což mi teda přijde pěkně divný. 

                                     (Toto je velmi hnusná fotka, focená v přítmí na mobil.)

Další polskou klasikou je tzv. bigos. Mně to připomínalo trochu segedinský guláš, základem je totiž zelí, které je velmi dlouho dušené, podle našeho milého průvodce klidně i po několik dní. Původní královský bigos byl zvěřinový, ale to je samozřejmě drahá sranda, takže vznikla spousta lokálních a dalších variant, končících bigosem studentským, který obsahuje zelí a cokoliv dalšího, co člověk najde v lednici, ve spížce a kdovíkde ještě. Takto dlouho dušený bigos prý v lednici vydrží klidně i měsíc, ale jestli bych ho pak fakt chtěla ochutnat, to nevím. Každopádně doufám, že ten, co jsme ochutnali my, byl o něco čerstvější.

                                     (I toto je velmi hnusná fotka, focená v přítmí na mobil.)

O čem ale každý určitě alespoň slyšel - to jsou zapiekanki! Prasárnička největšího kalibru, dlouhá bageta zapečená se vším možným, politá kečupem. Tradičně obsahovaly zapiekanki pouze sýr a houby, dnes už se ale na ně může dát úplně všechno. Ten sýr a houby by ale měly obsahovat všechny typy, takže odpůrci hub toho musí obejít docela dost, aby si taky něco vybrali. Ty nejlepší se prodávají na náměstí Plac Nowy v židovské části města a stojí se na ně dlouhé fronty. Já osobně jsem ze zapieknaky kdovíjak uchvácená nebyla, ale dovedu si představit, že v brzkých ranních hodinách mohou přijít vhod.



Co ale pro mě byla velká podivnost následovalo za chvíli. Vodka a slaneček. Wtf? Po obědě si prostě zajdete na panáka vodky, zajíte to slanečkem a jdete zase dál. Poláci jedí hodně málo ryb a slaneček je vlastně jedinou poměrně tradiční. Býval naložený v soli a tím vydržel až čtyři měsíce a nezkazil se při transportu. 




Z pití vodky kolem druhé hodiny odpoledne byl trochu mimo můj nový čínsko-kanadský kamarád Henry. Říkala jsem mu, že tvrdej alkohol takto brzo je podle mě taky celkem zvláštní, ale že pivo k obědu je i v Česku poměrně normální, na což mi řekl, že to je v Americe bráno jako sign of alcoholism. No co, jiný kraj, jiný mrav.

Každopádně, pokud se v Krakově objevíte, určitě se na food tour vydejte! Nebojte, neprozradila jsem úplně všechno, takže nudit se rozhodně nebudete. Zdá se totiž, že mají opravdu pečlivě vybraná místa a nejsou to jen lákadla na turisty. My se se Sirem později vydali i na židovskou tour a i ta stála za to. Takže thumbs up pro Free Walking Tours! Odteď budu něco takového hledat v každém městě. (Samozřejmě jsem Maciekovi nakonec do červené mošničky něco dala, ale ten pocit, že se můžu rozhodnout až na konci podle toho, jak se mi to líbilo, je mi velmi sympatický. Věřím, že nakonec mají i víc, než kdyby to měli klasicky zpoplatněné.)

Co byste asi neměli ještě z jídla vynechat jsou bagely, jedno z tradičních židovských jídel. V židovské části Kazimierz je podnik Bagel Mama, kde je výběr více než dostačující a ačkoliv Sira nadšení minulo, podle mě byly bagely výborné. Můžete si je sníst buď přímo tam, nebo si je vzít  na sváču jako take-away.

V Krakově taky docela žije street food a občas potkáte nějako dodávku, ve které se na ulici dělají burgery a lidi před ní sedí na dřevěných deskách. Nebo rovnou autobus, dokonce s opravdovými židlemi a stolky.


Co bych vám ale doporučila jako must-visit podnik, tak to je kavárna Coffee Cargo. Je to teda zejména pro opravdové coffee nazis, samozřejmě mají vlastní pražírnu a věnují se i alternativní přípravě kávy. Pokud znáte brněnskou Industru, tak se jedná o něco podobného, ale ještě silnějšího kalibru. Interiér z nákladních vagónů, stoly z palet, zkrátka docela hardcore. Není to tedy zrovna v centru, ale opravdu se tam vyplatí zajít. Ačkoliv jsme se chtěli přijít jen podívat a dát si jedno kafe, nakonec jsme tam strávili celý večer, protože jsme se trefili zrovna do výročí společnosti dovážející přírodní vína, takže o zábavu bylo postaráno. Taky jsem měla výborný polský serník, dezert podobný cheesecaku, ale hutnější a tvarohovější a nějaké vege mňamky.



No a poslední jídlo, kterým vás hodlám oblažit, je z tradiční židovské restaurace Dawno temu na Kazimierzu. Dala jsem si Yerusalem Mix, protože to je pokrm, který jsme se Sirem tehdy připravovali na prvním Street food festivalu. Je to kořeněná směs kuřecího masa, srdcí a jater na grilu a musím neskromně konstatovat...měli jsme to lepší! Tradiční židovské restaurace v Krakově navíc mají všechny (alespoň podle fotek) dost creepy interiér, podivné talíře a ještě podivnější designové vychytávky v podobě obrovských panenek, nebo různých starých nočních košil, takže jsem byla celkem ráda , že jsem dojedla a mohli jsme jít ven. Samotné jídlo bylo dobré, ale nijak uchvacující , takže se žádné velké nadšení nekonalo.


No a abych tady zase neměla jenom to jídlo, tak vám sem na závěr hodím pár dalších fotek. Aby se neřeklo.

Třeba krásné jarní počasí a výhled z mostu...


Nebo love bridge, který se asi za pár dalších let a svateb propadne...


Expozici z brček z muzea současného umění MOCAK. (Tam si zajděte, je tam spousta cool a úplně wtf věcí, které ale stojí za to vidět a ani to není drahé.)


Umění, které nechápu...


Tulipány z náměstí...


Umění, jež rozhodně není současné...




A Sira a Veroniku na závěr, muck!


 Takže takový byl náš Krakov na skok, je to krásné město, máme ho všichni blízko, takže až nebudete vědět, kam na výlet, vzhůru do Krakova!


Jo a kdybyste pro mě náhodou chtěli hlasovat tady, tak to bude bájo!

Přidat popisek

20 komentářů:

  1. Parádička! S Krakowem to mám stejný - byla jsem tam před pár lety, kdy mě k naplnění břicha stačil kebab a žádné foodie-gastro-typische specialitky mě nezajímaly...Vidím, že tam musím zavítat znova :D

    Jo a k těm free tours - já jsem byla minulej víkend v Tallinnu, kde se konalo něco obdobnýho a bylo to parádní! Tallinn můžu doporučit všema deseti, i po foodie i po klasický, "cestovatelský" stránce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja se teda uz tehdy nacpavala aspon tema preclikama a pirozky jsem nekde taky mela :D
      To verim, Talinn musi byt taky super... ostatne jako spousta dalsich mist, ach jo, chce to mit vic zivotu, aby to clovek vsecko stihnul :D

      Vymazat
  2. jee to je krásný všechno :) (až na tu vodku, já jak nepiju, tak bych všechny ty pirohy asi zase vrátila matičce polské zemi :D)
    my v Krakově byli minulé léto jen na přespání, když jsme si dělali výlet do Osvětimi (takovej lehkej letní výletíček :D) a navštívili jsme akorát nějakou vyhlášenou burgrárnu (která nakonec ani tak vyhlášení-hodná nebyla, ale víš jak, když je hlad ... :D)
    a o těch tours obecně jsem neměla ani ponětí, to musím vyzjistit, až zase někam pojedu !!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jako ja taky nejsem nejakej milovnik vodky, ale dala jsem to :D Nicmene, kazdej si dal jen to co chtel, takze by te nevyloucili :D My se do Osvetimi stavovali cestou tam, ja uz tam teda byla podruhe, ale nejak jsem mela dojem, ze se to sem asi nehodi :D Jo, my meli taky neco na burgery zaskrtly, ale bylo toho tolik, ze jsme stihli tak desetinu :D

      Vymazat
  3. Bože to je dobrot, z toho se až člověku točí hlava :D :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Do Krakova se chci podívat už dlouho, a po tomhle článku bych nejradši jedla hned!:D
    Vodka se slanečkem sice není něco, bez čeho bych nemohla žít, ale cupcakový růžek k životu asi nutně potřebuju! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako ta vodka byla velmi prekvapiva, nicmene to nakonec bylo lepsi nez jsem cekala a hlavne lepsi, nez samotna vodka :D

      Vymazat
  5. Mě jsou na všem nejvíc sympatický ty ceny. Za kilo si tady v Holandsku dám maximálně tak kafe a croissant a to jeste s odrenyma ušima:D a fakt bych si ted dala ten bagel!!!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No pockej, to zas jako nebyly regulerni porce, ale kazdej mel jen na ochutnani :D Ale jako vyrazne levnejsi to je, to zas jo a bagel byl supr :]

      Vymazat
  6. bezva článek, díky!

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělý článek! Část moji rodiny je z Polská a tohle bylo příjemné zavzpomínání. Zapiekanka je jídlo mého dětství, teď už z ní tak nadšená nejsem, ale jako dítě jsem si jí musela pokaždé dát. A bigos, hm dlouho jsem ho nevařila, děkuji za připomenutí. No o prázdninách se do Polska chystáme, tak pokud pojedem i přes Krakov,v což doufám, tak tuhle tour prostě vyzkoušet musím taky a když ne tour, tak aspoň cupcake :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovedu si predstavit, ze zapiekanka je pro deti velkej hit! :) Myslim, ze tam maji i spesl tours prave v posltine pro Polaky :)

      Vymazat
  8. Závidím, krásnej výlet :)

    OdpovědětVymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...