Rozhovor: Future Sailors

Jak jsem slíbila, tak i činím a pro ty, kteří nejsou pravidelným ani nárazovými odběrateli Instinktu , tu mám můj rozhovor se sesterským pekařským duem Future Sailors. Brňáci možná už á jejich dobroty ochutnali a ani o tom nevěděli. Holky jsou mladé, krásné a samozřejmě hlavně pekařsky i podnikatelsky velmi nadané. Vy, co rádi pečete, možná taky sníte o tom, že budete svoje dobroty někde prodávat. Tak tady vidíte, že to skutečně jde.

Ani jsme se nenadály a najednou podnikáme

Jedna dokončuje bakalářské studium a druhá se teprve chystá na maturitu. Věk však pro mladé sestry Terezu a Katřeinu Pachtovou není překážkou. Před čtyřmi lety spíše náhodou založily společnou firmu Future sailors na občasný přivýdělek. Dnes však dodávají dezerty včetně bezlepkových variant do několika brněnských podniků, mají za sebou prodej v zahraničí a mohli jste je potkat třeba na brněnském Majálesu.

Co vlastně znamená váš název Future Sailors?

Tereza: Oficiálně říkáme, že se na vlnách pečení chceme dostat co nejdál (future – budoucnost, sail – plavit se), pravda je ale mnohem jednodušší. Potřebovaly jsme rychle vymyslet nějaký název a zrovna hrála písnička s názvem Future Sailors, takže jsme se moc nerozmýšlely a napsaly to jako jméno. Tehdy jsme vůbec netušily, že se nakonec dostaneme tam, kde jsme teď. Někteří nám dokonce říkají sailorky, takže název už změnit nemůžeme. Teď už jsme se s ním ale celkem sžily.

Jak vás, u Terezy ve 14 a Kateřiny v 18 letech, napadlo založit si vlastní byznys? To dívky mívají jiné starosti.

Kateřina: Iniciativa vzešla spíše od Terezy, která odmala milovala pečení. Jako většina středoškoláků jsme přemýšlely, kde si trochu přivydělat a zkusily jsme to prostřednictvím něčeho, co nás obě baví. Na rychlo jsme vymyslely název, v té době provizorní, něco jako logo, pořídily fotky k propagaci a už to bylo.

Čekaly jste, že přijde takový úspěch?

Tereza: Naopak, vůbec jsme to neplánovaly.  Spíš mi vyhovuje, že to jen tak samo nenásilně a příjemně plyne a my si postupně budujeme svoji klientelu. Začalo to trochu netradičně na bleším trhu, kde si lidé obvykle vyměňují oblečení, ale my jsme se rozhodly, že to zkusíme s jídlem. Lidem se to zalíbilo, postupně začali cíleně chodit za námi a najednou jsme během hodiny měly vyprodáno. Tam si nás pak všimli lidé, kteří organizují swingové party v jedné brněnské kavárně, na které nás pozvaly. Jak se to celé začalo rozjíždět, založily jsme i facebookové stránky a postupně nás začaly oslovovat další podniky.

Co říkají na to, když zjistí kolik je vám let?

Kateřina:  Nikdo se nás na věk moc neptá. Naopak pro nás je zvláštní, když si na našem dortíku pochutnává paní ve věku naší babičky, od které máme i několik receptů.

Tereza: Někteří nám dokonce nevěří, že zákusky skutečně pečeme skutečně my a ptají se, ve které cukrárně jsme je koupily.

Foto: Z archivu Future Sailors

Čím jste si získaly takový zájem? Určitě nejste jediné pekařky v Brně.

Kateřina: Podle mě je to tím, že nás to skutečně baví a lidé to poznají. Užíváme si všechnu organizaci od lepení krabiček, přes nadepisování cedulek až po osobní kontakt se zákazníky.

Tereza:  Může to být i kvůli bezlepkovému pečení, u kterého zatím není moc dalších dodavatelů a je těžké upéct takové zákusky, aby byly skutečně dobré.

Bezlepkové varianty nabízíte cíleně, abyste se nějak odlišovaly?

Tereza: Vůbec ne, já sama mám asi dva roky bezlepkovou dietu, takže jsem se musela pro sebe naučit péct většinu původních receptů i v bezlepkové verzi. Protože jsem ale pro zbytek rodiny stále pekla s lepkem, tak vznikaly recepty obojího druhu. Nabízíme rády právě to, co samy běžně pečeme doma, takže to vyplynulo ze situace. Problém je, že třeba bezlepkové mouky jsou hodně drahé. Proto nejradši vytvářím recepty se surovinami, které jsou bezlepkové přirozeně a nemusí se tak nic nahrazovat.

O co je z nabídky největší zájem?

Tereza: Největší zájem je určitě o cupcakes a o sušenky. Je ale zajímavé, že když jsme byly prodávat ve Vídni, cupcakes se prodaly až jako úplně poslední. Největším hitem byl citronový koláč. Je to možná tím, že v Česku jsou na rozdíl od ostatních zemí cupcakes stále poměrně novinka. Bylo ale zajímavé zjistit, že jenom pár hodin za hranicemi mají lidi úplně jiné chutě. Poslední dobou je ale stále populárnější právě bezlepkové pečení.

Kateřina: Často se na nás taky lidé obracejí i s projekty na míru, jako je pečení na svatbu nebo narozeninové dorty. Jsme za to rády, pokud bychom se měly omezovat jen na dobroty, o které je největší zájmem, přestalo by nás to bavit.

Jak probíhá převedení receptu do bezlepkové varianty?

Tereza: Je to běh na dlouhou trať. Pokud se snažím o nějaký klasický recept, postupně nahrazuji suroviny tak dlouho, než jsem s ním spokojená. Mnohdy ale něco musím upéct třeba desetkrát, než jsem spokojena s výsledkem. Chuť je většinou dobrá vždycky, problém bývá spíše v konzistenci. Buď se těsto rozpadá, nebo je naopak moc mazlavé, nebo zase tvrdé. Proto tak dlouho trvá vymýšlení receptů. Vytvořit  muffin bez lepku, který bude držet po hromadě, není jen tak.

Máte pocit, že bezlepková dieta člověka omezuje ve výběru?

Tereza: Ano, ale spíše než doma to člověka omezuje při jídle venku, v kavárnách a restauracích. Tam si mnohdy nemůžu objednat skoro nic. Na druhou stranu se to poslední dobou hodně zlepšuje a s tím, jak to bylo třeba jen před dvěma roky, se to nedá srovnat. Mám ale pocit, že když už někde mají bezlepkovou nabídku, tak se na ní snaží vydělat opravdu dost a varianta bez lepku je třeba dvakrát dražší. Ten cenový rozdíl ale přitom není zas tak zásadní. Když je ale člověk celiak a do takové restaurace zajde, tak mu nezbývá nic jiného, než to stejně zaplatit.

Foto: Z archivu Future Sailors

Co na váš úspěch říká rodina?

Tereza: Rodiče si napřed mysleli, že je to jen chvilková záležitost a měli strach, abychom nezanedbávaly školu. Snažila jsem se vysvětlit, že jsem do pečení opravdu zapálená a dovedu si představit, že bych se tím živila celý život. S tím, jak máme postupně větší úspěch, tak už tomu začali věřit taky a podporují nás. Máma nám třeba dělá rozvoz a naše třetí sestra občas pomůže v kuchyni.  Ze začátku se nám spíše smála a potom dokonce zastoupila na celý rok Katku, když byla studijně v zahraničí.

Takže vlastně rodinná firma?

Tereza: Skoro ano, jen táta pouze ochutnává. A nejstarší sestra se smíchem říká, že se k nám oficiálně připojí, až když budeme mít gigantickou firmu a budeme vydělávat velké peníze.

A chtěly byste něco takového?

Kateřina: Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, jednoho dne třeba opravdu budeme mít velkou firmu. Rozhodně ale nechceme jít do extrémů, velké pekárenské firmy s vakuovanými výrobky jsou přesně to, proti čemu se vymezujeme. Na každém zákusku musí být vidět, že nám prošel rukama.

Obě studujete, jedna na střední a druhá zároveň na vyšší odborné a vysoké škole, jak to stíháte?

Kateřina:  Poslední dobou skoro vůbec. Letos budu odevzdávat bakalářskou práci, takže pečení je teď hodně na Tereze.  Víc než teď bychom toho v současné době nezvládaly, musíme i hodně zakázek odmítat.

Tereza: Ale právě tím, že jsme na to dvě, tak se to dá zvládat, můžeme vždy zastoupit jedna druhou

Jak spolužáci reagují na to, že podnikáte?

Tereza: Když slyším, že podnikáme, tak mě to vždy pobaví, protože se sama za podnikatelku vůbec nepovažuju. Většina kamarádů to ale neví, nijak se tím nechlubíme. Všichni samozřejmě ví, že ráda peču, ale netuší, že je to ve velkém množství pro různé kavárny.

Kateřina:  Moji spolužáci jsou většinou překvapení tím, jak to stíháme. Ale jinak jsou nadšení, často se mě ptají na recepty, a nebo si rovnou něco objednají.

Zatím obě bydlíte u rodičů, uživilo by vás ale pečení už teď?

Tereza: Nedávno jsme počítaly, kolik peněz si vlastně vyděláme, protože jsme to ani nevěděly. Kdybychom se tomu začaly věnovat úplně naplno a neodmítaly většinu nabídek, tak asi ano. Obě ale musíme napřed dostudovat.

Kateřina:  S pečením se dá uživit, jako s každým jiným poctivým řemeslem. Ze začátku to sice stojí spoustu času a námahy, ale myslím, že do budoucna se nám to určitě vyplatí.

Dělíte si zisky přesně napůl?

Tereza: Tím, že máme výborný vztah a jsme spíše kamarádky, tak peníze tolik neřešíme. Navzájem se pořád na něco zveme, z vydělaných peněz třeba nakupujeme suroviny a moc to neřešíme.

Kateřina:  Snažíme se trochu hlídat, jak moc a kolik času jsme firmě obětovaly a tomu pak odpovídá honorář.

Nebojíte se, že by to postupně mohl být ve společném podnikání problém?

Kateřina:  Ne, věříme si a máme výborný vztah i mimo naše společné podnikání.

Tereza: Naše případné spory se týkají spíše tvaru sušenek, takže si myslím, že nám to skutečně nehrozí.

Foto: Z archivu Future Sailors

A tady máte od holek jeden recept:

Foto: Z archivu Future Sailors

Medové bezlepkové mandlenky  

140g rýžové mouky

100g cukru krystal

130g másla

25g medu

1/2 přášku do pečiva bez lepku

3 vejce

1 vanilkový cukr

Postup:

Ve vodní lázni rozpustíme med s máslem. V misce smícháme mouku společně s kypřícím práškem. Vejce vyšleháme s cukrem a vanilkovým cukrem do pěny. Poté lehce a opatrně vmícháme mouku s práškem do pečiva, asi na tři krát. Nakonec po stěně nádoby vlijeme vychladlé máslo s medem. Přikryjeme potravinářskou fólií a dáme asi na hodinu do lednice. Plníme do formiček vymazaných máslem a pečeme na 200°C asi 8-9 minut. Na konec pocukrujeme.