Vy, co mě sledujete na Insta asi víte, že Sir vaří pořád nějaký cool jídla. Já tomu spíš tak přicmrndávám, protože mě nic moc udělat nenechá, maximálně tak oloupat cibuli a oškrábat mrkev, tak jako to všichni známe od maminek či babiček, když jsme byly malý a ony nám slíbily, že jim můžeme pomáhat s vařením. Pravdou ale je, že většina těch věcí, co vytváří, je nakonec fakt veliká dobrota, takže zase do příště zapomenu na ten bordel v kuchyni, 5+ hodin vaření a nadávání a vyřvávání "Serviiiis", což má asi dodat našemu jídlu onen ráz restaurant quality dish, jak by řekl Gordon. No a minulý týden u jeho rodičů uvařil tak strašně moc dobré jídlo, že jsem si řekla, že tady nemusím pořád cpát obměny cupcaků a dalších sugar rush receptů, ale občas přidat i nějaké "normální" jídlo pro nenormální lidi, kterým nevadí v kuchyni strávit víc, než hodinu denně. Asi před měsícem jsme byli v Praze v restauraci vychvalované všemi foodie blázny - ve Story, kde jsme byli teda úplně nadšení a měli tam srnku s foie gras, žlutou řepou a bramborovými noky.neděle 21. února 2016
Fancy muflon s bramborovými noky a karamelizovanými jablky
Vy, co mě sledujete na Insta asi víte, že Sir vaří pořád nějaký cool jídla. Já tomu spíš tak přicmrndávám, protože mě nic moc udělat nenechá, maximálně tak oloupat cibuli a oškrábat mrkev, tak jako to všichni známe od maminek či babiček, když jsme byly malý a ony nám slíbily, že jim můžeme pomáhat s vařením. Pravdou ale je, že většina těch věcí, co vytváří, je nakonec fakt veliká dobrota, takže zase do příště zapomenu na ten bordel v kuchyni, 5+ hodin vaření a nadávání a vyřvávání "Serviiiis", což má asi dodat našemu jídlu onen ráz restaurant quality dish, jak by řekl Gordon. No a minulý týden u jeho rodičů uvařil tak strašně moc dobré jídlo, že jsem si řekla, že tady nemusím pořád cpát obměny cupcaků a dalších sugar rush receptů, ale občas přidat i nějaké "normální" jídlo pro nenormální lidi, kterým nevadí v kuchyni strávit víc, než hodinu denně. Asi před měsícem jsme byli v Praze v restauraci vychvalované všemi foodie blázny - ve Story, kde jsme byli teda úplně nadšení a měli tam srnku s foie gras, žlutou řepou a bramborovými noky.neděle 14. února 2016
Oříškové nanuky
pondělí 1. února 2016
Jak jsem najednou dospělá
Nenechte se zmást šokujícím titulkem, protože dle subjektivních měřítek mám k dospělosti pořád velmi daleko. Objektivně se tam sice nacházím už sedm let, čistě teoreticky ale spíše pár týdnů až měsíců. Být dospělá podle data narození v občance, volebního práva, nebo podle toho, že si hospody můžu vybírat podle toho, kde se mi to i celkem líbí a ne jen podle toho, kde mi na nesmělé "beton prosím, hodně citrónu" bez řečí nalijou, to je jedna věc (Jo, fakt jsem dřív pila v hospodách beton. A kecám, nesmělá jsem nebyla vůbec). Formálně dospělá jsem byla, to jo, to bylo ale tak všecko. Pak totiž nastalo to královské období studia na vysoké, kde, pokud máte podporující rodiče jako jsem měla já, a pokud nejste superwoman, té dospělosti taky zas tolik nepoznáte.úterý 19. ledna 2016
Rozhovor: Pekelně ostrá dvojice aneb chilli ženy z World of Chilli
No jo, já vím, zeje to tu prázdnotou. Ale ten přechod do dospělého života s každodenní prací mě zmáhá nějak víc, než jsem myslela, tak na blog nemám tolik času, kolik bych chtěla. (Nebo si ho nedovedu udělat.) Ale věřím, že až se trošku zaběhnu, tak tady zase bude přecupcakováno. Jako bolestné zatím pouštím do světa alespoň Instinktový rozhovor s Alenou a Hanou z brněnského World of Chilli. Za fotky moc díky Lence Pavlica!
Na silvestrovském večírku před
třemi lety si kamarádky Alena Doležalová a Hana Polanská chtěly
na zahradu pořídit pár chilli papriček. Místo dvaceti semínek
jich však omylem objednaly dva tisíce. Nadbytečná semínka nejen
že nevyhodily, ale rozjely s nimi obchod a dnes už kromě sazenic a
plodů prodávají také hotové produkty z chilli a v letních
měsících provozují bistro v centru Brna.
neděle 22. listopadu 2015
Čokoládové šílenství u Zottera
Pozn: Text zřejmě není tak rozjuchaný jak jste zvyklí, ale když píšu do tištěných médií, tak se musím držet trošku zkrátka :D
středa 21. října 2015
Sicílie křížem krážem: Etna, Taormina a Levanzo
středa 23. září 2015
Sicílie křížem krážem: Lipari
slezinami, teď už to bude o něco méně dobrodružné. Pokud tedy nepočítáme další příběhy s autem. Pokud jste pozorně četli naše peripetie se zařizováním auta, tak se asi nebudete divit, že to mělo další pokračování. Dle jejich instrukcí jsme poslali e-mail s tím, že chceme auto v 12 hodin před naším ubytováním. To, že na mail neodpověděli už nás nikterak nerozhodilo. Poslední večer v Palermu jsme se váleli na gauči znavení památkami,chystali se ke spánku a ve 22.30 volají z půjčovny, kam tedy chceme to auto a v kolik. Sir vysvětluje, že již poslal e-mail, tak jak po něm chtěli, paní ale anglicky příliš nerozumí, tak radši znovu řekneme adresu a čas změníme raději na 11:00.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)