Chleba!

Takže na začátek by se hodilo říct, že rozhodně nejsem žádný chlebový expert, od toho jsou tu jiní, třeba
Maškrtnica, Cuketka, nebo spousta dalších ve skupině Pečem Pecen. Ale protože po článku z kváskové akce přicházely dotazy na můj (*fanfáry*) vítězný chleba, tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o mně vyhovující recept. (Přinesla jsem pár výtisků, sepsaných těsně před odchodem, i na akci a právě jsem zjistila, že jsem jaksi zapomněla na sůl a kmín. Tududumtum....)
S chlebem je to ale poměrně těžké. Každá mouka jinak saje, v každé kuchyni žijou jiné minipotvory, každý hněte jinou rychlostí, atd., atd. Není tedy nutné se držet receptu úplně přesně, ale spíše si ho postupně přizpůsobovat k obrazu svému. Jestli s chlebem začínáte, tak to možná napřed půjde ztuha a pár chlebů s notnou dávkou sprostých slov vyhodíte, ale jednou to určitě vyjde! A pak si budete připadat jako králové světa. No, fakt!

Kvásek všude, kam se podíváš

Kromě toho, že pořád peču cupcaky, cheesecaky a další kejky, tak občas z trouby vytáhnu i něco ryze českého - náš typický a nenahraditelný chleba. Chtěla jsem ho péct už dlouho, studovala moudra o kvásku, ale pořád jsem to celé nebyla schopná převést do praxe. To se změnilo po tom, co jsem dělala onen osudový rozhovor s Julianou. Dostala jsem od ní předmět doličný, tedy kvásek a dala se do toho. Prvních pár chlebů připomínalo spíše vrhací disk, než tradiční pečivo a celé mě to začínalo trošku štvát. Vytrvala jsem však a teď peču takové chleby,že vyhrávají prestižní soutěže! No vážně. Dobrá, zas tak prestižní možná nebyla, ale výhra jako výhra.

The Daring Bakers' Challenge 2013: Eenie Meenie Miney Moe

Mille feuille

Červencová výzva byla velmi netradiční, protože žádná nebyla. Tedy ne tak úplně, ale protože hostitelka první prázdninové challenge onemocněla, vymyslel se alternativní plán - splnit některou z výzev předchozích, které jsme nestihli, nebo se na ně prostě vykašlali. Nápad organizátorů na tento úkol uklidňuje moje pekařské já, že nejsem jediná, kdo neplní výzvy zrovna svědomitě. S tímto zadáním jsem byla poměrně spokojená, protože za dobu fungování Daring Bakers je opravdu z čeho vybírat a byl i další důvod, proč se mi tohle řešení hodilo. Červenec je měsícem, kdy můj táta slaví narozeniny, a protože nejsme zrovna dortová rodinka, přemýšlela jsem, co mu upéct.

Rozhovor: Sushiqueen Bára Rektorová

Třetí červencový čtvrtek znamená třetí rozhovor v Instinktu made by Veronika. Bohužel taky poslední,
alespoň prozatím. Jednou ze mě totiž jistě bude slavná food novinářka a pak budou moje články na každým rohu. Nebo taky slavná cukrářka a pak budou moje fotky na každým rohu. A nebo taky něco úplně jiného a nebudu na vůbec žádným rohu. Uvidíme.
(Edit: V Instinktu mi nabídli stálou spolupráci, takže si články ode mě můžete číst pravidelně v rubrice Menu :)

Rozhovor s Bárou, sushi odbornicí na slovo vzatou, bylo poměrně těžké sepsat. Ne, že by snad nebylo o čem mluvit, ba právě naopak. Povídaly jsme si asi tři hodiny, kdy jsme rozebraly všechno možné, a já se pak probírala dlouhými minutami záznamu a snažila se, aby místo rozhovoru nevyšla celá kniha. Nakonec se ale, myslím, celkem povedl, takže vzhůru za sushi k Sushiquen!

My tasty England

Skupinka z Haileybury 2013 na výletě v Londýně

(-Double entender on purpose-)

Na Facebooku si někteří z vás asi všimli, že v letních měsících podezřele často přidávám příspěvky s britskou tématikou. Z každých prázdnin strávím obvykle měsíc v Anglii, v mé nejoblíbenější zemi, kde pracuji jako delegátka jazykových pobytů.
Zjednodušeně to znamená, že letím se skupinkou zhruba dvaceti českých dětí ve věku od 9 do 17 let na nějakou z britských summer schools. Děti chodí půl dne do školy a půl dne tráví na aktivitách všeho druhu a já řeším všechny vzniklé problémy, jako jsou italské studentky, které kradou boty, výslechy britské policie na letišti, když si děti zapomenou z batohu vyndat nějaký ten nůž, nebo návštěvy nemocnic. (Ač Anglii miluji, buďte všichni vděční za české zdravotnictví!)

Rozhovor: Viet food Friends

Čas letí jako bláznivý a na stáncích už je v prodeji další Instinkt s mým skromným příspěvkem. Okolnosti toho, jak se můj článek dostal k publikování v Instinktu už jsou vysvětleny tady , tak vás nebudu po druhé nudit tím, jak super byla má bakalářka.
Tentokrát se jedná o rozhovor s Mai a Thuy, neboli s Viet food friends, o kterých jste ode mě slyšeli asi tak dvě stě krát. Nebo minimálně jednou. Jsem příjemně překvapená, že reportáž z kurzu se probojovala do TOP 10 nejčtenějších článků. Já osobně tento rozhovor považuji za nejpovedenější ze všech. Je to jednak proto, že vietnamská kuchyně frčí a že toto téma skýtá mnoho zajímavých informací, ale hlavně proto, že holky jsou úplně skvělé. Chytré, úspěšné a skromné. A jak se můžete přesvědčit na fotkách, tak jsou to i dost kočky! (Zkrátka smrtelná kombinace, ale pánové si musí nechat zajít chuť, neb obě slečny jsou šťastně zadané).
Rozhovor v Instinktu je opět zkrácený a editoři mi zase změnili titulek. Já osobně bych do něj pho necpala, protože jsme o něm zas tolik nemluvily, ale znáte to, pho rules the world, takže co naděláme.

Rozhovor: Maškrtnica Juliana Fischerová

Jak již někteří z vás z Facebooku ví, slíbila jsem článek trochu netradiční a jiný, než obvykle. Letos jsem dokončila bakalářské studium žurnalistiky a psychologie a psala jsem dosti neobvyklou práci - na téma foodblogging. Kromě odborných (fakt!) řečiček o blogování byly součástí práce i rozhovory s různými českými foodbloggery. Bakalářka se líbila nejen pánům z komise, ale i pánům a dámám v Instinktu, kde si teď tři moje rozhovory budete moct přečíst. Snažila jsem se foodbloggery vybírat tak, aby rozhovory byly pestré a pokaždé o něčem jíném.  V aktuálním čísle Instinktu vás tedy čeká povídání o chlebu s expertkou na slovo vzatou, s Julkou, kterou asi většina zná pod přezdívkou Maškrtnica. Pro ty,  kteří Instinkt koupit nestihnou, nebo to mají daleko do trafiky, nebo jsou prostě líní, tak přikládám i rozhovor v původní nezkrácené verzi.