pátek 22. března 2019

S Mikulášem v břichu- část 4. : Třetí trimestr

29 týdnů:

váha + 14 kilo

Máme za sebou další kontrolní ultrazvuk, mozkové komory zůstávají pořád stejné, ale nějak už to neřeším. Jasně, že bych byla radši a skutečně bych si oddechla, až by se úplně zmenšily, ale hlavně, že se nezvětšují. Začali jsme s Honzou chodit na předporodní kurz k naší porodní asistentce, u které jsem byla taky na kontrole. Je zajímavé, že gynekolog mi za celé těhotenství vlastně vůbec nesáhl na břicho, kde se to celé odehrává, přičemž u porodní asistentky je právě tohle to nejhlavnější. Pomocí toho zjistila, že Mikuláš už je níž, než by měl být. Už týden je přetočený hlavou dolů, což je dobře, ale cpe se moc nízko do pánve, což může být způsobeno tím, že mám trochu rozestoupené břišní svaly(diastázu), což se taky zjistí pouze pohmatem. To mě pěkně štve, protože mám za to, že hluboký stabilizační systém nemám úplně marný, pořád chodím hodně pěšky,na józe si typy pozic, kde se zapojuje, docela dávám, a zkrátka se úplně neflákám. Ale pak zjistím, že to s tím vlastně nemusí vůbec souviset.

Nicméně, důležité je, že řešení je poměrně snadné, byť se může na první pohled jevit trošku bizarně. Ve speciální pozici připomínající zlomenou květinku z jógy mi někdo (hlavně teda manžel :D) kolem stehen dá velký šátek a třepe se mnou ze strany na stranu. Mímo se tak posune za chvíli zpátky do vhodnější polohy a pak si nasadím podpůrný pás, kterým břicho, potažmo rozestoupené svaly, které to celé způsobují, zafixuju. Doma pak sama pohmatem kontroluju, jak to vypadá a případně setřepáváme. Taky jsem byla naposledy v práci, kde jsem dostala krásné dárky, až mě to dojalo, a těším se na Vánoce.



31 týdnů:

váha + 17 kilo

Máme tu Vánoce a konec roku a mně už se začíná fakt blbě hýbat. Honza mi říká tančík, což má být malý tank a má to znít roztomileji než tank sám o sobě, ale mně to moc roztomilý nepřipadá. Boty už si nezavážu, přetáčení v posteli začíná být fakt výzva a Mikuláš se hýbe ve velkým stylu. Bez mučení přiznávám, že když vidím svoje fotky z léta, tak se z proměny svého těla úplně neraduju a nijak ho nevzývám, ale netrápí mě to zase příliš a říkám si, že když budu chtít, tak to zase zhubnu.(Ačkoliv představa ještě 8 týdnů a dalšího přibírání je děsivá.)

Na Silvestra jsme jeli na 4 dny na chaloupku kamarádů do Beskyd a kupodivu jsem zvládla i nějaké sněhové procházky bez úhony a díky bohu nezačala rodit, protože podmínky na staré roubence v kopci a nesjízdnost silnice by tomu úplně nepomáhaly.

V 8. měsíci jsem se taky rozhodla zveřejnit fotku s oznámením na instagramu, což pro mě od  začátku bylo velký téma. Nechci totiž moje těhotenství ani dítě zneužívat pro svůj digitální narcismus, kvůli kterému sdílíme svoje fotky a život s dalšími lidmi především. Jasně, chceme to sdílet třeba i s nějakým záměrem pomoct ostatním, nebo je inspirovat, v konečném důsledku jde ale stejně o ten digitální narcismus a zvýšení dopaminu při upozornění na lajk nebo komentář, ať se nám to líbí, nebo ne :)  Kdyby ta odezva zvenčí nebyla, neděláme to. Oddalovala jsem to zřejmě i z nějaké pokory k početí, těhotenství, apod., abych náhodou něco nezakřikla.

Taky nechci, aby pak Mikuláš v 15 zjistil, že někde v prostoru internetu je několik gigabajtů jeho fotek. Těhotenství a dítě je prostě velmi snadná cesta ke slávě na sociálních sítích , nárůstu followerů a srdíček a já hodně bojuju s tím, že pro to svoje dítě využívat nechci. Nechci díky němu nějaké věci zadarmo za to, že ho pak budu fotit nastajlovaného vedle nějaké věci. Na druhou stranu už se mi díky Instagramu několikrát povedlo získat tipy z různých oblastí , ke kterým bych se jinak třeba nedostala, sdílet mě baví, ale prostě  bojuju hodně s tou mírou a způsobem, jak k tomu přistoupit.  Sama jsem zvědavá, jak to budu vnímat, až se Mikin narodí, třeba se to ještě celé nějak změní.


Možná se může zdát, že když teď čtete tento článek, tak si vlastně trošku odporuju, ale blogování , založené více méně na textových informacích,  a aktivitu na Instagramu vnímám jako dvě odlišné věci. Možná i proto, že blogy dneska už moc nefrčí a je velmi malá pravděpodobnost, že mi na základě toho budou růst followers a chodit nabídky na spolupráce, tak z toho mám jakoby lepší pocit/čistší svědomí, že to skutečně nedělám pro to. Že si to tady těch lidí přečte méně, musí pro to vyvinout větší aktivitu a ne jen slepě konzumovat na Instagramu. Já vím, trošku šílený  a těžko říct, zda jsem schopna to vysvětlit tak, aby to někdo pochopil.

Článek edituji po Mikulášově narození a pořád vlastně úplně nevím. Dospěla jsem zatím asi k závěru, že fotky s celým viditelným Mikulášovým obličejem budu sdílet jen výjimečně  a v textech se budu vyjadřovat spíše o mně a o tom, jak to zvládám já, než o něm. Nicméně, tu potřebu sdílení věcí okolo dítěte teď po porodu vnímám trochu jinak, více to chápu a nestavím se k tomu už tak odmítavě. Faktem je, že se toho prostě hodně změní - na nějakou dobu jste doma jen vy a dítě a zvlášť když kolem sebe nemáte mnoho kamarádek s dětmi, tak to k tomu hodně svádí. Často se navíc rozvine nějaká diskuze, získáte rychle různé tipy od zkušenějších, je to fajn. Taky vám to vaše díte samozřejmě přijde zázračné, nádherné a zajímavé a chcete se pochlubit. Prostě se stane hlavní náplní vašeho života a když jste byli zvyklí být aktivní na soc.sítích předtím, budete i nadále, jen ten obsah se logicky změní. Fotky si venitluju teda spíše na svém osobním Facebooku, kde mám pocit alespoň nějaké kontroly nad publikem, ale i tak se snažím držet celkem zpátky. Na Instagramu se snažím sdílet spíše to, co může být někomu k užitku. I tak je toho ale víc,než jsem plánovala.)





32 týdnů:

váha + 18 kilo

Máme za sebou víkendový kurz Hypnoporodu a další kontrolní ultrazvuk. Už jsem si radši přestala nechat říkat Mikulášův váhový odhad, protože mě to tak akorát stresuje a pořád je to jen odhad a realita může být dost jiná. Ale! Důležitá zpráva je, že mozkové komory se konečně zmenšily natolik, že jsou zcela mimo hraniční hodnoty, takže to chtělo prostě jen počkat. Aktuálně jsou obě kolem 5 milimetrů, takže jsem si konečně mohla pořádně oddychnout. (Což se projevilo i na mém velmi rozdílném tlaku. Když mi ho měřili před ultrazvukem, tak byl fakt dost vysokej a po vyšetření klesl o 10 čísel). Říkám si, jestli by to nešlo rovnou kontrolovat až v této fázi těhotenství, než být ve stresu několik týdnů až měsíců, než se zmenší. Jinak se jeví vše v pořádku a od příští kontroly už budu chodit na monitor na sledování srdeční aktivity a děložní činnosti. Dostala jsem recept na železo, protože mám nižší krevní obraz, ale žádné drama. Pobavil mě dotaz lékařky na moji váhu, jestli jsem jako přes Vánoce tolik jedla, že vážím tak moc. Sama cítím, že teď hlavně zadržuju vodu.

Poprvé  nastává období nějakého většího diskomfortu. Tím, že jsem měla opravdu pohodový první i druhý trimestr, tak je to pro mě docela rozdíl. Otékají mi nohy, občas i ruce, mám přesně 0 kotníků a jsem prostě celá nafouklá. Když jsem se doktorky ptala, co můžu dělat s těmi otoky, řekla mi, že nic, že se to prostě děje. Sir mi říká, že by chtěl, abych takhle kulaťoučká zůstala napořád, což je dost srandovní, ale nikdo by mě pak nechtěl, tak asi v tomhle pro něj dobrý :D
Jsem sice už oficiálně na mateřské, ale 3x týdně mám stále svoje klienty a celkově jsem dost aktivní a vlastně jsem ještě neměla úplně volný den. Zašla jsem si ke kadeřnici, protože pak už na to moc času nebude.



Co se týče kurzu Hypnoporodu, rozhodli jsme se na něj se Sirem jít jako takový doplněk k dlouhodobému předporodnímu kurzu , který vede naše porodní asistentka. Sama s klienty ráda pracuju s imaginacemi, takže je mi to sympatické, ale tak jako u všeho je třeba i zde používat kritické myšlení a nehltat vše automaticky. Na kurzu bylo dost lidí, odhadem tak 14 párů a spousta z nich mi přišla, že vlastně zatím o porodu nic moc neví, tak se to tam přišli dozvědět, než že by je zajímaly přímo hypnotechniky jako takové. Pro mě největší přínos byly asi nahrávky afirmací, které člověk pak může poslouchat třeba před spaním, videa s pěknými klidnými porody a časová osa porodu - co se kdy děje. Taky tištěné materiály domů byly moc fajn. Vůbec mám pocit, že třeba středoškolská biologie, která v sobě taky zahrnuje téma reprodukce a porodu mi v tomhle ohledu nepředala vůbec nic. No, ale to je jiné téma. Co bych kurzu vytkla je fakt, že je možné si z něj odnést černobílý pocit, že existují jen dvě varianty - krásný, zcela přirozený porod bez medikace a jakýchkoliv vnějších zásahů a pak vše ostatní,což povede k tomu, že dítě bude hned ze startu traumatizované. A že pokud si někdo nechá dát analgetika, třeba i ten zpropadený epidural, tak je slaboch. Přitom jsem přesvědčená o tom, že ani jedno není pravda. Že někdy holt okolnosti nedovolí , aby byl porod zcela přirozený, že někdy nemůže proběhnout z různých důvodů kompletní bonding, ale i tak se všechno dá dohnat. Bojím se, že citlivější ženy pak můžou být naopak traumatizované z toho, že si vyčítají, že neměly onen vysněný "dokonalý" porod. Já bych asi byla jednou z nich. Je ale možné, že jsem to tak vnímala jenom já a rozhodně to nebylo takto explicitně podáno a jedná se o čistě můj dojem. Celkově ale musím říct, že techniky jako takové - vizualizace, relaxace a afirmace  mi určitě pomohly. Sama bych si ale teď už zvolila spíše on-line kurz.






34 týdnů

váha + 18 kilo

Začala jsem k naší porodní asistentce chodit na předporodní cvičení, což je zajímavé, protože se tam dělají takové miniaturní cviky s velmi drobnými pohyby, které by měly mít pozitivní vliv na průběh porodu, a nikdy by mě to nenapadlo. Taky mi poradila, co můžu dělat s otoky - ukázala mi jednoduché cviky s nohama a poradila masáž borovicovým olejem. A vida, je to výrazně lepší. Toto mě fakt štve, když mi doktor řekne, že prostě tohle se v těhotenství děje a deal with it, nedej bože, když vás zajímá, proč se to děje. Prostě proto -hormony, jste těhotná, tak to chodí.

O víkendu jsem byla s naší holčičí skupinkou na pravidelném výročním Ladies Weekendu ve Valticích, kde se vždycky hodně jí, pije a probírají se holčičí záležitosti. Tentokrát se tam sešly hned čtyři  budoucí nevěsty, čerstvá maminka i s miminkem a já v osmém měsíci, tak je zajímavé sledovat, jak se to rok od roku mění. Zvládla jsem to dobře, ale doma jsem pak celkem dospávala.
No a konečně jsme pořídili kočárek! Byli jsme se kouknout v obchodě, co máme asi 5 minut od domu a nikdy jsme si ho nevšimli. Moc jsme to nehrotili. Zalíbil se nám typ Jané Crosswalk, přečetli jsme recenze, informovali se na zkušenosti a pak ho našli v Brně použitý za polovinu, tak jsme rádi, že tohle už si můžeme odškrtnout. Máma mi vyprala všechny mimi věci, tak je postupně přesunujeme od našich k nám a už to tu začíná aspoň trošku vypadat, že proběhne nějaká změna :)


Já už jsem skok radši vynechala :D




35 týdnů

váha +21 kilo

Tak jsem byla na prvním monitoru,  vše se zdá být v pořádku, tak mám radost. Odteď budu chodit každý týden, většinou se chodí do porodnice, k PA, nebo do nějakého většího gynekologického střediska, já chodím dál tam jak normálně, protože je to gynekologické centrum se vším vybavením. Příští týden se chystám na psychoterapeutický výcvik, který je cca 5x ročně, tentokrát zrovna na 5 dnů, tak se pak absence těžko nahrazuje. K tomu ještě vezu 4 lidi v autě, řízení mi naštěstí zatím problém nedělá. Je to od Vyškova asi hodinu a půl, tak doufám, že by mě když tak někdo z kolegů zavezl. Ale den předtím jdu na kontrolu, tak snad by se ukázalo, kdyby se čípek nějak otvíral a "hrozil" porod. Je mi pořád relativně dobře, otoky jsou po mazání borovicí a cvičeních mnohem lepší, ale nějaké pořád jsou. Venku bývá děsná zima, ráno kolem minus 8, což je na houby zejména na nohy, protože kalhoty jsou mi děsně nepohodlný a punčoch natáhnu omezené množství. 


Skončil nám předporodní kurz s naší PA, který byl 8x 3,5 hodiny, takže poměrně intenzivní záležitost, no, upřímně řečeno nevím, zda jsem si něco zapamatovala, protože třeba věci ohledně manipulace s dítětem v podobě látkové voodoo panenky plněné rýží šly dost mimo mě :D.


Každý den, max obden poslouchám před spaním afirmace z Hypnoporodu, což mám pocit, že na mě má dobrý vliv,  jak je člověk často opakuje, tak už to nabíhá mnohem snadněji a pro ženy, co mají hodně velký strach z porodu, bolesti a všeho kolem mi to přijde opravdu přínosné, ale reálný dopad samozřejmě budu moct zhodnotit až po akci. Taky jsem si doma různě vyvěsila afirmační kartičky, které jsme dostali, což působí možná trochu směšně a přiznám se, že když máme návštěvu, tak to sundávám, ale uškodit to nemůže.




Zvažovali jsme s Honzou variantu ambulantního porodu, ale námi vybraná pediatrička za tak čerstvými dětmi nechodí a zařizovat si následné vyšetření sami mi přijde natolik náročné, že holt asi v porodnici vydržím standardní dobu. No a konečně jsme taky sbalili tašku, respektive kufr do porodnice!

It´s the final countdown a od příštího týdne již poslední měsíc.



Taky jsme konečně Mikulášovi zařídili jeho koutek. Ušila jsem zavinovačku a mantinely do postýlky, vyrobila lapač snů a nainstalovali jsme kolotoč. No jo, jemu to bude stejně všecko jedno, ale hlavně, že já jsem spokojená! :D




36 týdnů


váha +22 kilo


 Tak oficiální začátek posledního měsíce těhotenství je tu! Je neuvěřitelné, jak to na jednu stranu strašně letí, na druhou si člověk rychle zvykne na velké břicho natolik, že má pocit, že to ani nebylo nikdy jinak. Každý den se teď cítím dost rozdílně, mám dny, kdy lítám po městě a nic není problém a potom ty, kdy se sotva šinu, mám pocit, že je břicho hrozně těžký a musím odpočívat. V pondělí a úterý mám ještě klienty ve své praxi a ve středu se chystám do neděle na zmiňovaný psychoterapeutický výcvik, který je kousek od Žďáru nad Sázavou. Zvažuji, jak reálné je, že bych začala rodit a co by to znamenalo, ale říkám si, že mám přece ještě tři týdny, v nejhorším to není zas tak daleko a někdo by mě prostě odvezl. U prvorodiček to prý stejně nejde ráz na ráz. Zvažujeme i to, že by se mnou jel Honza, kdyby něco, ale vzhledem k tomu, že jdu v pondělí na kontrolu k PA a v úterý na gynekologii, tak mi snad řeknou, zda se něco chystá. PA  říká, že miminko je pořád nad stydkou kostí, takže se neposunulo níž, ale překvapivě se překulilo na druhý bok, což je trochu neobvyklé. Na gynekologii mi natočí monitor, zkontrolují čípek a zhodnotí, že je ještě vysoko, krásně drží a neotvírá se a ať tedy klidně jedu. V úterý zrovna nachodím po městě přes deset tisíc kroků a od kamarádky Moniky si kupuju Anibal, abych mohla od příštího týdne začít trénovat. (Na návodu je psáno od ukončeného 36. , ale naše PA doporučuje ještě týden počkat, ať je na to hráz dostatečně připravená.)



No... Mikuláš se ale rozhodl, že na nějaký výcvik už kašle, v noci z úterý na středu navzdory všem kontrolám a předpovědím začaly kontrakce a ve středu večer vykoukl poprvé na svět. A o tom celém zase někdy příště!





5 komentářů:

  1. Jsi nádherná maminka a moc gratuluji je krásnému kloučkovi :-)

    The world of makeup

    OdpovědětVymazat
  2. Naprostý souhlas s těmi kontrolami! Já si pamatuju, jak jsem byla nervózní před NT vyšetřením i velkým ultrazvukem, protože "už vám maminko bylo 30".

    Digitální narcismus - ten pojem jsem ještě neslyšela... A myslím, že je fajn, že nad tím přemýšlíte. Já se znám, bylo by to pro mě moc velké pokušení, a tak nemám žádnou sociální síť :) Ale jak říkáte, o ty tipy člověk prostě přijde. Díkybohu za blogy a to, že si (nejen) mamky s nimi dají tu práci a popíší to. Je to opravdu někdy pomoc.

    Držím palce, ať to jde dobře.

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, jestli budu mit druhy dite, tak me to s tim vekem urcite ceka taky! :D
      Teda,to obdivuju, nemit v dnesni dobe jedinou socialni sit!

      Vymazat
  3. Aky borovicovy olej ste prosim pouzivala?
    Diky moc

    OdpovědětVymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...