pondělí 9. července 2012

Jak se žije novinářům


Je tomu už sice pár týdnů, co jsem po téměř čtyřech měsících strávených na povinné žurnalistické praxi zavřela diktafon zase na chvíli do šuplíku a přestalo se mi zdát o neznámých pachatelech, co ukradli železo, ale protože se množily dotazy na to, jak se těm novinářům vlastně žije, tak tady pro vás mám stručné, převážně obrázkové shrnutí. (Které můžete vesele přeposílat svým kamarádům se slovy: "A já znám (slavnou) novinářku, heč!")
Jak tedy vypadá takový běžný den v novinách? Vstáváte pěkně na devátou, cpete se chlebíčkama a koláčkama na tiskovkách, seznamujete se s politikama, kteří vám vykládají, co všechno už dokázali, dostáváte luxusní pera a 8gigové flashky, no prostě taková běžná kancelářská práce. Taky ale občas pracujete celý víkend a když se náhodou vybourá chorvatský autobus, tak spát prostě nejdete do té doby, než to dopíšete a než je po všem. To se tedy naštěstí netýkalo mě, protože jakožto pouhá studentka jsem měla jistá privilegia. Takže, co vás tedy čeká při práci v médiích...

Dostanete se na zajímavá místa, jako je třeba vila Tugendhat, kde se snažíte proplést k bílovlasé babičce, která by vás normálně vůbec nezajímala.


A připadáte si like a boss.


 Nebo si jdete pochutnat na smažených švábech v hořčičném těstíčku ...



A procepte nenápadně do novin i sami sebe
 Na všelijakých akcích se s vámi snaží konverzovat chlápci 50+ : 
„Takže slečna je novinářka? No já bych vás taky někam pozval, na nějakou tu akcičku...  víte, já nejsem jen tak někdo, dělám do evropských fondů, jak že se jmenujete?“
Nebo se přihlouple usmíváte nad  vtípky kolegů novinářů, když na tiskovce nemáte tužku:
„No já bych vám klidně svoje péro půjčil, muhahahaha!“
Od mluvčího policejního prezidenta se za pár minut dozvíte, že dává přednost vínu před pivem, konkrétně pak sladkému Muškátu a že jeho žena pochází kousek od Brna zatímco on jen z východních Čech a v mžiku vám představuje policejního prezidenta, náměstka, kapitána,...
Zjistíte, že úspěšnost tiskovky, tedy počet novinářů, který se na akci dostaví, je přímo úměrný diverzitě nabízeného občerstvení. Za chvíli si tak oblíbíte zejména návštěvy veletrhů, kde vás čeká finger food  a někdy dokonce i s obsluhou.

Kamarádi vám závidí vaši práci


 A konkurenti by vás pro dobrou fotku klidně shodili z balkónu



Nakonec zjistíte, že největší zájem je jako vždycky o zvířátka.




Potkáte se třeba s Martinou Sáblíkovou, která působí jako holka od vedle a je to spíš ona, kdo se stydí před vámi.

Chodíte na různé akce s těmito vstupenkami a samozřejmě náležitě machrujete, když postáváte u vstupu "pro média".

A zjistíte, že už nikdy nebudete číst diskuze pod svými články, nebo se o to aspoň pokusíte.

Sečteno a podtrženo, určitě to ve všech novinách není stejné, ale kdybych mohla někdy znovu pracovat tam, kde jsem strávila na praxi svůj doposud nejlepší semestr, neváhala bych ani minutu. Jako v každé práci je to ale především o kolektivu a na ten já jsem si nemohla stěžovat ani v nejmenším. Takto dlouhá povinná praxe je opravdu tím nejlepším způsobem, jak zjistit, jestli vám to studium k něčemu vůbec bude a co můžete očekávat. Musím tady i vyzdvihnout výuku na brněnské FSS, protože jsem nabyla dojmu, že nás na práci v terénu připravují skvěle, ač se nám to ve škole mnohdy nelíbí. Pokud by vás zajímaly ještě nějaké konkrétní záležitosti, pište do komentářů, tohle byl opravdu spíš takový vzpomínkový článek pochybné žurnalistické kvality, člověk z toho kolotoče holt vypadne překvapivě rychle :)

6 komentářů:

  1. Kontrola, jestli si to tu teda přečteš :-P
    PS. Já znám (slavnou) novinářku, heč!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jasne, ze si to prectu, co si o me myslis :D ?

      Vymazat
  2. Jee, to bylo pěkné shrnutí novinářské práce. Já ji po pěti letech už ze srdce nenávidím, zároveň se jí ale nedokážu vzdát, je to prostě návykovka:) Když mě doma občas vidí stresovat, tak říkají: "A nechceš si už najít nějakou normální práci?":))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, normalni praci, to je dobre :) No, ja jsem byla jen na praxi, takze mozna, ze po par letech by me to taky prestalo bavit :) A kde jsi pracovala?

      Vymazat
  3. Hezký článek, a přesně o mé vysněné práci :) Už od malička ( teda od té doby, co jsem přestala toužit po tom být princeznou, popelářkou a archeoložkou ) jsem si přála být novinářka, ale bohužel na FSS bych se nedostala, a tak jsem jen na FF, ale třeba budu mít štěstí a na magistra už budu studovat jinde:)
    jinak za jakýkoliv další článek z téhle oblasti bych byla moc ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, já myslím, že na FSS se dostat není tak těžké, záleží na jakou kombinaci, protože žurnalistika je vždy jako dvojobor. Některé jsou samozřejmě dost populární, ale některé ani ne a jsou tam i kombinace s FF právě.
      Já právě nevím, co bych tak o tom mohla psát, co třeba by tě zajímalo?
      U bakalářky budu dělat dost rozhovorů, tak mě třeba něco napadne :)

      Vymazat

Díky moc za každý komentář, odpovím vám jak jen budu moct. Přibližně rychlostí světla.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...