Slovinsko 2017: víno, jídlo, moře a jeskyně

Na ubytování uprostřed vinic s bazénem se mě Sir snažil navnadit pokaždé, když jsem nadávala na otlačená záda ve stanu a konečně to přišlo! Goriška Brda je oblast, kterou asi mnoho lidí nezná, pokud se nezajímají o slovinská vína. Protože jsem ale v samém epicentru této skupiny lidí, tak jsem o Gorišce Brdě slyšela už kdeco. Tahle část dovolené kousíček od hranic s Itálií tedy byla převážně o jídle a víně, což mi rozhodně nevadilo. Ubytovaní jsme byli u rodiny Štekarů, kteří dělají jak jinak než přírodní vína a nabízejí několik pokojů v apartmánech. Je to krásné, klidné místo s výhledem na vinice a bavilo mě se jen položit do houpací sítě a nasávat atmosféru. Na programu bylo několik věcí - skokanské můstky v kanálu ob Soči, návštěva vinařství Paraschos, oběd a degustace u Klinců a mini městečko Šmartno.

Slovinsko 2017: Kobarid, Soča a Hiša Franko

Jezer Bled a Bohinj jsme si užili do sytosti a přesunuli se do města Kobarid z několika důvodů. Jedním z nich byly krásy tamní řeky Soči, její pramen a výlet za ním, ale zásadnějším důvodem byla návštěva Hiša Franko! Kdo sledoval moje insta stories, tak už asi pochopil, že to pro nás byl fakt big deal. Rezervace snad tři měsíce dopředu a jeden z důvodů, proč jsme častěji stanovali, než bydleli v hotelech a apatmánech. Komu je to jméno povědomé, tak to bude zřejmě díky Netflixu a jeho sérii Chef´s Table o nej kuchařích světa. Konkrétně Ana Roš, šéfkuchařka Hiša Franko, je totiž pro rok 2017 podle World´s Top 50 považována za nejlepší šéfkuchařku světa. A to už stojí za výlet! Ale hezky postupně.

Slovinsko 2017: Bled, Triglavská jezera a Bohinj

Přestože by mě samotnou nikdy nenapadlo si jako dovolenkovou destinaci vybrat zrovna Slovinsko,
okolnosti způsobily, že jsem se tu ocitla! Ne, že bych si zrovna o Slovinsku myslela cokoliv špatného, ale já jsem spíše na exotiku, teplé moře, džungle a opice, než na hory, řeky a jezera. Nicméně, faktem je, že v poslední době je tato malá země hitem cestovatelů všeho druhu a dokonce se objevují i tak silná přirovnání jako je "evropský Nový Zéland". Celý trip opět naplánovala moje osobní cestovní kancelář Sir´s travels a tentokrát jsme se vydali na cestu autem. Protože jsme nakonec jeli jen sami dva, naplnili jsme auto vším možným od mlýnku na kafe až po kettlebell.. Bohužel jsme ho naplnili také spacáky a stanem. Mé povzdechnutí zajisté pochopí většina těch, kteří mě alespoň trochu znají, protože moje noci strávené ve stanu by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nicméně, Slovinsko k tomu jaksi vybízí, pokud ho chce člověk prozkoumat se vším všudy a pokud není milionář.

Věci, které mi dělají radost

Já vím, teď je moderní minimalismus a selflove, která vám přinese tolik radosti a štěstí, že žádné věci vlastně nepotřebujete, ideální je si vystačit s pár základními předměty a zbytek obřadně povyhazovat, ale nedá se nic dělat. Já mám prostě věci ráda. Neznamená to, že za ně utratím veškerou výplatu, ale ráda si dělám radost věcmi, které za to podle mě stojí. Tak jsem si říkala, že než odjedu na dovolenou a budu blog plnit zážitky z cest, tak vám ukážu, co dělá radost mně. Kdyby to někomu vrtalo hlavou, tak článek není nikým sponzorován a všechny věci jsem si poctivě koupila, nebo dostala.

My tasty England VIII.

Tento rok je to už sedmé léto, jehož valnou část trávím v Anglii. V letech 2010-2013 to bylo pod křídly Student Agency jako delegátka jazykových pobytů pro děti a mládež, v letech 2014-2017 jsem byla zaměstnaná přímo u letní jazykové školy v Anglii jako Activity Leader a letos jsem u stejné jazykové školy v managmentu a částečně pořád dělám i aktivity, když je potřeba. O tom, co přesně obsahuje práce delegátky na dětských jazykových pobytech v zahraničí se dozvíte  tady a o tom, co dělá takový Activity Leader si můžete přečíst zde. Být v managmentu zní sice hodně fancy, ale realita je o dost nudnější, protože většinu času trávímvyplňováním všelijakých tabulek, rozdělování směn učitelům a Activity Leaderům, objednáváním obědů na týden dopředu se všemi možnými náboženskými a dietními požadavky. No a pak, když není dost lidí, tak taky třeba učím Číňany tančit jive, nebo jedu s Brazilcema na výlet do Londýna.

Veronika švadlenka vol.4

Pokud by si někdo myslel, že mi ke spokojenosti budou stačit švadlenkovské základy, tak se dost spletl, protože mám za sebou i pokročilý kurz šití v Rebelionu! Honzu Smejkala za krejčovským metrem vyměnil Tomáš Dočkal a jeho cílem bylo naučit nás něco o konstrukci střihu a šití oblečení celkově. Nutno říct, že se už jednalo o náročnější záležitosti jak na pozornost, tak na pochopení, protože kreslení vlastního střihu už je fakt vyšší dívčí a upřímně řečeno si úplně nedělám naděje, že se o to budu sama pokoušet. V sedmi dvouhodinových lekcích jsme si mohli ušít kalhoty, šaty a mikinu, ale všechny tři kousky zvládnou asi jen ti nadanější, mezi které se úplně neřadím. Všechny jsme začínaly šitím kalhot, rozuměj tepláků. Látku v khaki barvě jsem si zase koupila přímo v Rebelionu, protože je mají super a za dobrou cenu. 

Veronika švadlenka vol.3

Tak a je to tady, kurz je u konce a já mám doma vlastnoručně ušitý potah na polštář, kosmetickou taštičku, batůžek a triko! A k tomu ještě další dobrou taštičku, pak jednu hnusotaštičku, kterou musím rozpárat, dva potahy na polštář, jednu plátěnou tašku a dvě sukně.  A pozor, vše reálně využívám! (Teda až na ty hnusověci) Kdyby mi tohle někdo řekl třeba před rokem, že já sama něco ušiju na stroji, tak bych mu asi moc nevěřila. A here I am! Včera jsem měla  v práci sukni, kterou jsem ušila a nikdo se nezmínil o tom, že bych vypadala nějak divně, naopak, slyšela jsem,třeba to, že jsem zase (!) stylově oblečená! Jakože je moje sukně jak z obchodu? Beru to jako poklonu!