S Mikulášem v břichu: - část 7: Kolik stojí těhotenství a příprava na miminko

Na začátku těhotenství mě napadlo, že bych si mohla zkusit zapisovat veškeré výdaje v souvislosti s těhotenstvím a přípravou na příchod Mikuláše. Nutno říct, že každý k tomu přistupuje jinak a my ani jeden nejsme zrovna typy, co chtějí vyladěný dětský pokojíček ještě, než se dítě narodí (nebudeme ho mít asi ještě dlouho :D) a nejsme ani moc na různé mimi doplňky,co za vás houpou a vibrují a podobně. Rozdělila jsem výdaje do různých kategorií, tak si schválně teď na začátku můžete tipnout, zapsat na papírek a potom se nechat překvapit! Kategorie jsou:

S Mikulášem v břichu - část 6.: Porod

Začal mi 36. týden, tedy 9. měsíc a samotné finále celé cesty těhotenstvím. Na následující dva týdny mám ještě domluvené klienty ve své psychopraxi a naplánovali jsme si se Sirem poslední Před-Mikulášské párty s přáteli, než nás tu bude o jednoho víc. Ve středu se taky chystám jet na pět dní na psychoterapeutický výcvik kousek od Ždáru nad Sázavou. Jsem lehce nervózní z toho, jestli už to přece jen není pozdě, ale říkám si, že zas tak daleko od Vyškova to není a někdo by mě prostě odvezl. V pondělí jdu na předporodní cvičení, které vede naše porodní asistentka, tak ji poprosím, aby zkontrolovala Mikulášovo postavení. Niž se zatím neposunul, ale k velkému překvapení se přetočil na druhý bok, což se úplně často neděje.

S Mikulášem v břichu - část 5.: Strach z porodu : co s ním?

(Disclaimer: Pokud strach z porodu nemáte, zvažte ,zda ho chcete číst, nerada bych ve vás vyvolala myšlenky,co vás samy od sebe vůbec nenapadnou. Nicméně mám velmi pozitivní odezvu od mnoha žen - těhotných i netěhotných, které strach nemají - článek pro ně byl užitečný ve smyslu, jak se na porod připravit a žádné strachy v nich nevyvolal.)

Existují ženy, co porod vnímají jako něco, co prostě patří k narození dítěte, nečekají, že to bude nějaký skvělý zážitek, ale ani to příliš neřeší. Jsou ženy, které se na porod vyloženě těší, naprosto důvěřují sobě a svému tělu, že to zvládnou a ještě si to plánují užít. No a pak jsme tu my. Ženy, co mají opravdový strach. Takový, že po krátké radosti z pozitivního těhotenského testu přichází kolotoč úzkostí a obav.
Kromě toho, že ve společnosti, alespoň v té západní, je obraz porodu obecně vnímán jako něco extrémně náročného, bolestivého a krvavého (viz např. využití porodu jako metafory v běžné řečí - "no to byl teda porod!!"), nebo něco, o čem se radši moc nemluví.

Asi každá z nás, která se porodu bojí "víc, než je obvyklé", pro to má své konkrétní důvody. Mám je i já, souvisí s mou anamnézou/historií a nebudu se o nich rozepisovat, protože to nepokládám pro tento text za nutné.

Laos a Thajsko 2018 - díl 2: Elephant Conservation Centre

Když jsme plánovali program, chtěli jsme určitě nějaké aktivity se zvířaty, ale s dodržením všech eko bio etických záležitostí. Já jsem nejvíc ze všeho chtěla na Gibbon expirence, což je pozorování gibonů v korunách stromů, kde bydlíte v tree housech a přesunujete se v džungli zavěšení na kladce. No, když jsem ale na kontrole na gynekologii v 8. týdnu těhotenství tohle zmínila, tak sestřička jen vyděšeně zamrkala očima a doktorka, která je sama dost free a taky byla těhotná v Asii, uznala, že to už je fakt asi trošku moc. Giboni vlastně byli jeden z hlavních důvodů, proč jsem do Laosu chtěla jet, ale snad není všem dnům konec.

S Mikulášem v břichu- část 4. : Třetí trimestr

29 týdnů:

váha + 14 kilo

Máme za sebou další kontrolní ultrazvuk, mozkové komory zůstávají pořád stejné, ale nějak už to neřeším. Jasně, že bych byla radši a skutečně bych si oddechla, až by se úplně zmenšily, ale hlavně, že se nezvětšují. Začali jsme s Honzou chodit na předporodní kurz k naší porodní asistentce, u které jsem byla taky na kontrole. Je zajímavé, že gynekolog mi za celé těhotenství vlastně vůbec nesáhl na břicho, kde se to celé odehrává, přičemž u porodní asistentky je právě tohle to nejhlavnější. Pomocí toho zjistila, že Mikuláš už je níž, než by měl být. Už týden je přetočený hlavou dolů, což je dobře, ale cpe se moc nízko do pánve, což může být způsobeno tím, že mám trochu rozestoupené břišní svaly(diastázu), což se taky zjistí pouze pohmatem. To mě pěkně štve, protože mám za to, že hluboký stabilizační systém nemám úplně marný, pořád chodím hodně pěšky,na józe si typy pozic, kde se zapojuje, docela dávám, a zkrátka se úplně neflákám. Ale pak zjistím, že to s tím vlastně nemusí vůbec souviset.

S Mikulášem v břichu - část 3. : Druhý trimestr

14 týdnů

Setkáváme se s porodní asistentko , kterou jsme si na doporučení několika žen vybrali, a domlouváme se na spolupráci. Máme z toho dobrý pocit. Jedeme na výlet do západních Čech a stavujeme se v Karlových Varech na hnusnou oplatku. Beru si nové, opět netěhotenské kalhoty, co budu moct nosit i potom - ty pruhované na fotce. Mají gumu v pase a jsou z Orsay. Konečně ustává potřeba neustálého čůrání, ačkoliv je mi jasné, že ne na dlouho.

16 týdnů:

Na začátek druhého trimestru jedu se školou na adapťák šestých tříd, kde mám vždycky jako psycholog na starosti blok s každou třídou a jejím třídním učitelem. Kromě toho jezdím na paddleboardu, tancuju na diskotéce a hraju beach volejbal. (Hrála jsem volejbal závodně, takže jsem neměla strach, že si nějak ublížím.) Adapťáky jsou jedna z věcí, co mám na práci školní psycholožky snad nejraději. Stále se cítím velmi dobře, jen jeden den si jdu odpoledne na chvíli lehnout. Břicho už mi začíná být konečně trochu vidět, ale pořád vypadám spíš jen nafoukle, což mě trošku štve. Dostávám těhotenský polštář, který se postupně jeví jako naprostý must-have na spaní a používám ho až do konce těhotenství.

S Mikulášem v břichu - část 2. : První trimestr

4 týdny:

Středa před svatbou. Nemenstruuju už fakt dost dlouho, ale protože to u mě není nic neobvyklého, moc to neřeším. Nicméně si říkám, že jistota je jistota a na svatbě plánuju partoškovat, tak by to asi chtělo přece jen zkontrolovat. Ráno ve spěchu chvíli před odchodem si udělám test a těsně než odcházím se na něj koukám. Čárky jsou tam dvě. Ani na chvíli mě nenapadne, že bych mohla být těhotná, takže si říkám, že test je vadnej, nebo, jak se později na internetu dozvídám, můžu mít močovou infekci, která taky způsobuje zvýšení hormonu HCG, na což reagují těhotenské testy. Já mám přece nenormální cyklus, nemůžu otěhotnět takhle rychle! Udělám si ve čtvrtek ráno další test, opět vyjde pozitivní. Říkám si , že je to divný. Moje gynekoložka ordinuje jen úterky a já bych to fakt chtěla vědět, protože svatba je za dveřmi a další pátek jedu na měsíc do Anglie. Jdu na polikliniku kousek od domu zeptat se na tamní gynekologii, jestli mi to nemůžou nějak zjistit, ačkoliv k nim normálně nechodím. Z krve, z ultrazvuku, jakkoliv.

Opožděné narozeniny: Blog má 6 let!

Tak to snad není možné! Já letos regulérně zapomněla na blogové narozeniny a vzpomněla si o půl roku později. Well done, Veroniko. Ne, že by se tedy hroutil svět, ale vždy jsem si intuitivně vzpomněla pár dní před, abych přímo na narozeniny měla článek hotový. Takže pojďme teď všichni předstírat, že je 28. února a jdeme na to! Čas bilancování je tu. Šest let. To už je sakra dlouhá doba na psaní blogu. Během té doby se moje aktivita různě proměňuje, ale zrovna ten pátý rok jsem toho zvládla napsat zase docela dost, tedy 19 článků, což je více, než jeden za měsíc.

Projekt Svatba - 9.díl: Jak vznikaly moje svatební šaty

Jako malá jsem nikdy moc nepřemýšlela nad tím, jaké budu mít jednou svatební šaty. A když jsem začala být ve věku, kdy už mi svatba nepřišla jako něco na míle vzdáleného, tak jsem asi vždycky počítala s tím, že budu mít klasické princeznovské šaty z půjčovny s kruhovou spodničkou a dlouhou vlečkou. Až před několika lety se mi začal mnohem víc líbit trochu střídmější styl svatebních šatů a na Facebooku se mi nějak zjevila stránka Marie Mukařovská Dress. Zalíbila se mi představa mít šaty na míru, navržené jen pro mě, co se nikdy nebudou opakovat. Přišlo mi, že Maruščiny šaty jejím nevěstám vždy skvěle sedí a hodí se k nim, byť třeba ne úplně všechny byly takové, že bych si je já sama vybrala. S přicházejícím trendem vílích nevěst a venkovních svateb s obřadem na louce mi vlastně vzdušnější šaty začaly připadat jako jediná možnost, a když už jsem měla na ruce zásnubní prsten, tak jsem byla téměř rozhodnutá. Pořád ale ve mně hlodala trocha pochybnosti, jestli mi náhodou nebude chybět zážitek obrovských nevěstovských šatů s třímetrovou vlečkou, tak jsem se rozhodla, že napřed přece jen zkusím nějaký svatební salón. Vybrala jsem si Salon El v Brně a vyzkoušela téměř vše, co měli v mé velikosti - v tu dobu cca 38/40.

Projekt Svatba - 8.díl: Dodavatelé, tipy a triky

Tak jdeme na to, obří článek o všech dodavatelích a různých zákulisních tipech je tu! Ještě před
čtením je dobré vědět pár základních informací - na svatbě bylo 100 lidí, z toho jen 4 děti a většinu tvořili kamarádi v plus minus našem věku. Svatbu jsme měli kousek od Brna, takže s tím souvisí i spousta dodavatelů. Mnoho z nich ale není nijak navázáno jen na jednu lokalitu. Co se týče celkové ceny svatby, nechám si to z mnoha důvodů pro sebe, ale ano, naše svatba určitě nepatřila k nejlevnějším. Pokud by vás však zajímala cena jednotlivých dodavatelů, zkuste mi napsat na e-mail. Pro rychlý přehled toho, o čem a o kom přesně tento článek bude, se můžete kouknout na přehledný seznam s odkazy. Pokud vás zajímají podrobnosti, tak pokračujte dále.

Projekt Svatba - díl 7. : SVATBA!!

Byla to nádhera. Taková, že jsme si  ji ani v těch nejoptimističtějších snech nemohli představit.

Projekt Svatba - díl 6. Rozlučky

Dneska vám povím příběh o tom, jak v krásném světe žiju. Ve světe, kde mám kolem sebe tolik
skvělých lidí, až se mi tomu nechce věřit. Nemyslela jsem si, že před svatbou budu psát ještě další články, ale nemůžu jinak. Moje loučení se svobodou bylo totiž velmi intenzivní a chci si to všechno sepsat hlavně sama pros sebe jako připomínku toho, jaké mám štěstí. Co si budu moct číst, až mi třeba nebude úplně do skoku. Rozlučky jsem měla rovnou dvě, protože zorganizovat akci pro všechny najednou by bylo příliš náročné.

Projekt Svatba - 5.díl : Předsvatební focení

Předsvatební focení rozhodně není nějaký must-have, ale pokud ho máte, určitě nebudete litovat. NášNěco modrého má předsvatební focení prakticky "povinné". Vzájemně si tak zvyknete na sebe, na foťák, na to, jakým stylem váš fotograf pracuje a co tedy zhruba čekat ve svatební den. Navíc je pak můžete použít i jako výzdobu na svatbě, obdarovat rodiče a babičky a pěkných fotek zkrátka není  nikdy dost. Chtěli jsme, aby nás fotky vystihovaly a zároveň zejména Honza moc neholduje nějakému pózování se zamilovanými pohledy, tak jsme se rozhodli, že prostě budeme vařit. Léto, grilování, popíjení vína, pohodička. Tím pádem tomu předcházely trošku náročnější přípravy, než mejkap a vlasy (který tak přišly dost zkrátka :D) , ale myslím, že to stojí za to. Nakoupili jsme pražmy a zeleninu, já napekla cupcaky, namočili jsme dopředu dřevěné hobliny, aby se z nich na grilu kouřilo, protože kouř na fotkách - #tochceš.  Od našich jsme si půjčili nějaké nádobí a další propriety, a pak už jsme jen vařili. Fotili jsme na zahradě u mých rodičů a Olda z toho vytvořil krásnou fotostory.
fotograf Olda

Projekt Svatba - díl 4. : Prsteny, oznámení, video a extra položky

Já vím, trochu jsem se odmlčela, ale máme tady další část svatebního plánování.

Minule jsme probrali vizáž, hudbu a částečně obřad, teď už doplním poslední věci,  které zbývají.

Prsteny

Asi vás nepřekvapí, že jsme se Sirem chtěli prsteny spíše z menšího zlatnictví, od někoho, u koho víme, komu ty peníze přesně jdou a ne z velkých klenotnictví jako je Rýdl, nebo Bisaku. Jako obvykle mi byly velkou inspirací reakce a doporučení na instagramu. Z výběru spousty šperkařů jsme se nakonec rozhodli zajít za dvěma zlatníky v Praze a okolí, a to k Davidu Lomosovi (daloo.cz) a k Lucii Houdkové (Lucie Houdková jewellery), a k jednomu zlatníkovi v Brně - k Luboši Korbičkovi .

Krom toho jsme hodně zvažovali taky Michala Chovance, který dělá velmi netradiční prsteny z meteoritu, ale cenově už bychom se nevešli a Gravelli , kteří dělají originální betonové prsteny. Tam jsem ale nakonec zjistila, že se mi moc nelíbí barevně.

Projekt Svatba - díl 3. : Hudba, oddávající, garderoba

Ještě, než se vrhneme na garderobu, jako jsem slibovala na konci minulého dílu, tak pojďme zařídit pár dalších záležitostí, které je nutné mít na paměti poměrně dlouho dopředu.

Hudba: 

Zde je potřeba zvolit mezi kapelou a DJem, popřípadě kombinace obojího. My jsme se rozhodli pro DJe z důvodů úspory peněz, toho, že nepotřebuje pauzy a že zahraje cokoliv, co budeme chtít. Navíc jsme nabyli dojmu, že najít kvalitní kapelu opravdu není jen tak a stojí dvakrát až třikrát tolik. Zažila jsem jako host svatby s DJem i kapelou a kvalita párty je stejně hlavně o lidech, takže rozbalit se to nakonec dá tak jako tak. Variantou, která je za zlomek ceny je potom šikovný kamarád, co vám bude pouštět váš připravený Spotify playlist, nebo to vybírat sám. U DJe je výhoda, že to máte bez práce, nemůže říct, že už se mu nechce, neopije se tolik, že by si nalil pivo do počítače (snad!) a má k tomu profesionální osvětlení a ozvučení. My jsme vybírali na Wedding DJs a budeme mít DJ Wonku.

Co se týče hudby na obřad, chtěla bych, aby mi zpíval můj kamarád Aleš , bratr svědkyně Moniky, a byl doprovázen na klavír. Na ten měl původně hrát další kamarád, ale je tak dobrý, že ho zrovna budou obdivovat na nějakém hudebním festivalu a přijde až později odpoledne. Povedlo se mi ale snad sehnat jiného šikovného klavíristu. Naše písničky během obřadu nebudou úplně tradiční, protože půjde třeba o Grace Vanderwaal , Queeny, nebo Ain´t no mountain high enough.

Moje budoucí kuchyně

Už jsem se bohužel přehoupla do té dospělácké fáze, kdy řeším občas i něco jiného, než kam půjdu zítra na drink a jaký si koupím šaty. Je tomu tak, že se Sirem brzy budeme (snad!) řešit nové vlastní bydlení, kde si budeme moct zařídit všechno zcela podle sebe. No, zcela. Chtěli bychom degustační místnost, ohřívací lampy, parket s disco koulí a milión dalších věcí, ale to asi nevyjde. Teda pokud to nevyměníme třeba za okna, nebo dveře. No, každopádně, jedním z ústředních témat bude dozajista kuchyně. Takže když mě oslovilo Favi.cz, jestli bych neudělala článek, kde bych vybrala nějaké z produktů, které nabízí, tak jsem si řekla, proč ne. Aspoň se kouknu, jaké jsou vůbec možnosti a trochu se zorientuju v tom, co teď frčí. Jako asi spousta lidí mé generace, jsem si zamilovala jednoduchý skandinávský styl, kombinace bílé, dřeva a dalších přírodních materiálů. Favi je vyhledávač nábytku napříč e-shopy i kamennými obchody a dá se tam vyhledávat právě i podle stylu, koukat na inspirativní fotky a videa celých pokojů, nebo bytů což je dost super.

Tipy na dárky nejen na Vánoce

Na začátek bych chtěla zdůraznit, že tento článek není nikým sponzorovaný a jsou to mé osobní tipy na dárky, které by potěšily mě a myslím, že i spoustu lidí v mém okolí. Poslední dobou se čím dál víc snažím věci kupovat od skutečných lidí. Od lidí, které znám, nebo je vídám na místě, kde svoje zboží prodávají a ne z anonymních řetězců. A když jde o dárek, tak mi to přijde o to hezčí :)

Na začátek bych Brňákům ráda doporučila dva konkrétní obchody, které nabízejí všechno možné od kosmetiky přes oblečení až po nábytek od českých a slovenských šikovných tvůrců. Prvním je krásný obchod Place Store vedle Scaly a druhým Restart Brno na Veveří. V Place Storu jsem každou chvíli a Restart jsem sice ještě nenavštívila, ale sleduju je na Facebooku a hrozně se mi to líbí. V Praze určitě bude takových obchodů spousta, v Olomoucí vím třeba o Flop shopu ve Ztracené ulici.

Projekt Svatba - díl 2. : Výzdoba a catering

Tak jo, místo, termín, jídlo a fotografa bychom měli. Co zařizovat dál? Buď si můžete dát nohy nahoru a zbytek nechat až na později, nebo prostě většinu vyřešit hned poté. Já jsem pro variantu číslo dvě, protože je to v klidu, většinu stejně řešíte od počítače, ale tím, že začnete včas, tak je to o dost víc v na pohodu. Je mi jasné, že si spousta lidí řekne, že jsme blázni a že to moc hrotíme. Samozřejmě, svatba se dá naplánovat do měsíce, nemusíte řešit každou blbost, dá se udělat relativně levně, ale ... svatba pro nás není formalita a kus papíru. Je to oslava společného života, lásky a něco, na co budeme vzpomínat do konce života. Takže tak k tomu přistupujeme i v plánování. Každý má jiné priority, jiné aspekty svatby jsou pro něj důležité a tak je to v pořádku! :) Pojďme tedy na to, co vše je na svatbu možné, případně až nutné zvažovat - to znamená zařizovat a hlavně zaplatit:

Dárek vhodný pro každého!

Hrozně ráda dávám dárky. Ráda je vymýšlím, kupuju a balím. Moje ségra Terka to má podobně, a tak většinou dárky pro rodinu vymýšlíme společně. Terka má taky  "out of the box" způsob myšlení, takže často vymyslíme něco, co není třeba úplně běžné. Tentokrát se nám k tátovým narozkám podařil vymyslet dárek, který mi přišel natolik super, že jsem se o to chtěla podělit a dát to třeba někomu jako tip. Můžete ho totiž darovat komukoliv a pokaždé bude úplně jiný aneb... Víkend nových dovedností!

Projekt Svatba - díl 1.: Zasnoubení! Co teď?

Jupííí, jsme zasnoubení! Bude svatba! Chceme ve sweet baru ecláires? Na dortu nechci kytky! Chci, aby se opíkalo jehně! Na přípitek cavu? Prsteny z meteoritu! Jupííí!

Aneb...vítejte ve svatebním speciálu na Z ghetta blogu! Úvodním slovem jsem vás nechala trochu nahlédnout do našich zasnoubených myslí pár minut po navlečení prstenu. Já i Sir máme rádi plánování párty. Záleží nám na detailech. Máme hodně kamarádů. Máme rádi kvalitní věci. To zní dobře, ne? Zdálo by se, že ano, ale pozor, zdání klame! Pokud s touto vizí plánujete svatbu, tak už včera bylo pozdě. A je úplně jedno, kdy máte termín.

Dobře, maličko přeháním. Ale opravdu jen maličko.