Dobří lidé existují - shrnutí tipů na boj s akné

Tak jo, tohle jsem nečekala.Věděla jsem, že článek bude mít nějakou odezvu. Je osobní, šokující, s (téměř) happyendem. Ale že bude mít na Facebooku dosah za první den kolem 23 tisíc, že mi přibude za dva dny 500 fanoušků na Instagramu a hlavně, že na něj budu mít stovky reakcí v komentářích na blogu, na Facebooku, na Instagramu, v mailech, ve zprávách... to jsem skutečně nečekala. Svým způsobem je to úsměvné, člověk píše cestovatelské články z opačných koutů světa, tvoří recepty, dělá rozhovory a nakonec se největší zájem strhne o recenzi na 50 shades a akné!

Akné story

Celý život jsem trpěla akné. Velmi těžkým akné. Začalo to už v mých 11 letech a pokračuje to i dalších 15 let poté...nebo to možná konečně skončilo.První tři roky se to dařilo nějak držet pomocí všelijakých mastiček, antibiotik, atd., ve 14 mi už nasadili antikoncepci, protože prý jiné řešení nebylo. Ve 14 se s doktory nehádáte a prostě posloucháte. Mezitím jsem obešla několik dermatologů a dlouhou dobu byla v péči i české dermatologické špičky. V šestnácti jsem podstoupila Roaccutane kúru, jedná se o lék, který je poměrně drastický a dává se až jako jedna z posledních možností jen nejtěžším případům, protože je pro tělo extrémně zátěžový.
V kombinaci s ním musíte brát antikoncepci a nesmíte za žádnou cenu otěhotnět, protože lék by mohl nějak fatálně poškodit plod a způsobit velké komplikace. Během léčby jakoby totálně vysycháte, úplně všude, nemůžete dělat žádný sport kvůli vysychání kloubního maziva, nemůžete nosit čočky kvůli suchým očím, vaginální sekret prakticky zmizí a v Americe a některých evropských státech se vedou proti tomuto léku protesty kvůli údajné souvislosti s depresemi a sebevraždami.

Laserová operace očí od začátku do konce

Protože už mě nebavilo si neustále objednávat nové čočky a roztoky a protože bez nich jsem stěží rozeznala kluka od holky, rozhodla jsem se podstoupit laserovou operaci krátkozrakosti.Nad operací už jsem přemýšlela dlouho, ale je nutné počkat na ustálení vašich dioptrií, což znamená, že se zhruba tři roky nezmění. Když jsem byla na kontrole zhruba v osmnácti, tak jsem byla stále větším a větším slepejšem, takže operace pořád nepřipadala v úvahu. Navíc ji obestíraly takové legendy, jako že když vám oči odoperují před porodem, tak vám pak při tlačení vypadnou a podobné roztomilosti.

Na nějakou dobu jsem tedy nad zákrokem přestala přemýšlet a dál na pláži hledala svoje lehátko a následně si nasazovala zasolenýma rukama čočky zpět do očí.
Nedávno se táta, který je na tom podobně jako já, rozhodl, že si zajde na vyšetření, jestli by měl vhodné oči na laserový zákrok, protože toho pro změnu jakožto nesnášenlivce vkládání divné hmoty do oka, otravují brýle. Tak jsem se objednala taky a 4. 1. se dozvěděla, že mám stejné dioptrie jako před třemi lety (tedy krásných -5,5 na pravém oku a -4,25 na levém) a že moje oči jsou jinak zdravé jako řípy a jsem tak ideálním kandidátem na zákrok. Proč to tedy oddalovat, objednala jsem se hned za 12 dnů, tedy na 16. 1. na 12:00.