Dobří lidé existují - shrnutí tipů na boj s akné

Tak jo, tohle jsem nečekala.Věděla jsem, že článek bude mít nějakou odezvu. Je osobní, šokující, s (téměř) happyendem. Ale že bude mít na Facebooku dosah za první den kolem 23 tisíc, že mi přibude za dva dny 500 fanoušků na Instagramu a hlavně, že na něj budu mít stovky reakcí v komentářích na blogu, na Facebooku, na Instagramu, v mailech, ve zprávách... to jsem skutečně nečekala. Svým způsobem je to úsměvné, člověk píše cestovatelské články z opačných koutů světa, tvoří recepty, dělá rozhovory a nakonec se největší zájem strhne o recenzi na 50 shades a akné!

Akné story

Celý život jsem trpěla akné. Velmi těžkým akné. Začalo to už v mých 11 letech a pokračuje to i dalších 15 let poté...nebo to možná konečně skončilo.První tři roky se to dařilo nějak držet pomocí všelijakých mastiček, antibiotik, atd., ve 14 mi už nasadili antikoncepci, protože prý jiné řešení nebylo. Ve 14 se s doktory nehádáte a prostě posloucháte. Mezitím jsem obešla několik dermatologů a dlouhou dobu byla v péči i české dermatologické špičky. V šestnácti jsem podstoupila Roaccutane kúru, jedná se o lék, který je poměrně drastický a dává se až jako jedna z posledních možností jen nejtěžším případům, protože je pro tělo extrémně zátěžový.
V kombinaci s ním musíte brát antikoncepci a nesmíte za žádnou cenu otěhotnět, protože lék by mohl nějak fatálně poškodit plod a způsobit velké komplikace. Během léčby jakoby totálně vysycháte, úplně všude, nemůžete dělat žádný sport kvůli vysychání kloubního maziva, nemůžete nosit čočky kvůli suchým očím, vaginální sekret prakticky zmizí a v Americe a některých evropských státech se vedou proti tomuto léku protesty kvůli údajné souvislosti s depresemi a sebevraždami.

Rozhovor: Nanuková královna Klára

Po delší době mám pro vás zase jeden rozhovor, který vyšel v Instinktu a na blogu ho dávám jako vždy v původní nezkrácené a needitované verzi. Byť mám štěstí na milé a schopné lidi skoro vždycky, s Klárou to bylo ještě o chlup lepší. Už se totiž nějakou dobu známe a rozumíme si, tak to třeba půjde z textu trochu poznat. Když si chci dát nanuk, tak jedině od Kláry, protože vymýšlí ty nejlepší kombinace. A dát si třeba tři za sebou místo večeře? Není problém! Možná i proto si tak rozumíme. 

(Poznámka: Vykání v textu je novinářsky standard :-) 

Jak se jako psycholog nezbláznit

Asi vás nepřekvapí, že tuhle otázku dostávám poměrně často. „Když pořád řešíš něčí problémy, jak to, že se z toho sama nezblázníš?“ Na začátek je potřeba říct, že se obávám, že něco jako duševně zcela vyrovnaný psycholog, který nemá žádné osobní problémy a se vším si hravě poradí, nejspíš neexistuje. Jsme lidé jako všichni ostatní a trápí nás problémy ve vztazích, v rodině, v osobním životě, nízké sebevědomí, tréma, atakdále.  Mnohdy umíme erudovaně radit ostatním a sami přitom prožíváme to stejné.

Malajsie: Langkawi a Tuba

Po tom, co jsme se dostatečně nasytili v Penangu nás čekala poslední část celého výletu - ostrov Tuba poblíž známého souostroví Langkawi. Na závěr dovolené jsme chtěli opravdovou válečku na pláži, kde už se nebudeme muset někam honit a klidně budeme celé dny stavět hrady z písku. Aby to zase ale nebylo tak úplně standardní, tak Sir vybral opuštěný ostrov Tuba, na kterém je jen jedno ubytování a žádná pořádná vesnice. Když se na Tubu chcete dostat, musíte si pro sebe objednat loď, nebo čekat na loď veřejnou, která ovšem odjíždí až tehdy, když se sejde dostatečný počet lidí, který ji zaplní. Na břehu nečekejte žádné molo, je potřeba sundat boty a skočit do moře.

10 důvodů, proč miluju svatby

V tomto roce jsem byla na čtyřech svatbách, všechny zrovna připadly na září, takže jsem každý pátek vymýšlela další sobotní outfit vhodný na svatbu. V loňském roce to byly taky čtyři svatby, takže ve svém, podle mě stále poměrně mladém věku, jsem už zkušenou svatební harcovnicí, ne-li profesionálním svatebčanem. Kamarádi už se mě začínají ptát, kolik beru za hodinu a počty lajků při desáté svatební fotce několikátý víkend po sobě postupně slábnou. Pro hodně lidí je chození na svatby otrava, já je ale miluju. Proč?

Malajsie: Cooking class

Když jsme vybírali, kam půjdeme v Penangu na kurz, Nazlina a její Spice Garden byla jasná volba.
Takto stylově bych začala článek o skvělém dnu plném dobrého jídla v srdci malajské gastronomie. Kurzy místních kuchyní se postupně začínají rozmáhat a je to skvělý nápad, jak si trošku ozvláštnit cestování, poznat nové lidi a něco se přiučit. Sešlo se nás tam asi osm a kromě nás to byli cestovatelé z Francie,Itálie a Německa. Jedna z nich byla gluten a lactose free a nebyl nejmenší problém se kurzu zúčastnit, v jejich porci proběhlo jen pár malých úprav.  Podobně jako na kurzu ve vietnamském Hoianu, i tady se začínalo tour na místním trhu.