Čokoládový dort

Poslední příspěvek téměř před měsícem, asi se propadnu studem! No, poměrně dramatický úvod, ale co naplat, takhle dlouho vás příště čekat nenechám a jsem fakt ráda, že návštěvnost byla i přesto poměrně vysoká. Nicméně státnice holt tentokrát dostaly přednost, takže se u nás peklo jen velmi sporadicky. (rozuměj, jen jednou za týden) a navíc obvykle samé klasiky, protože na studování nových receptů už jsem  neměla mozkovou kapacitu, kterou jsem věnovala Freudovi a Piagetovi.

Vy už se jistě těšíte na lednovou výzvu. Daring Bakers, kterou jsem tentokrát neodflákla tak, jak tu minulou, ale na tu si musíte počkat až do 27. ledna.

The Daring Bakers' Challenge - Pannettone (not exactly the real version)

Cupcake pannettone 

Tak jsem se přidala k Daring bakers, neboli Odvážným pekařům.  Pokud vám tenhle drsňácký název nic neříká, tak vězte, že jde o komunitu podobně šílených lidí, jako jsem já (a Catalina a Chez Lucie, atd.). Jde o to že, první den v každém měsíci je vyhlášena Daring Bakers Challenge, neboli výzva, kterou vymýšlí vždy jiný člen, nebo spíš členka, téhle skupiny. Téma výzvy je střeženo jako vládní tajemství USA a dostanou s k ní jen vyvolení, tedy registrovaní členové. Většinou se jedná o poměrně složité věci, jak už výraz challenge napovídá, v minulosti to třeba byly labutě z odpalovaného těsta, croissianty, řezy mille-feuille, a podobné šílenosti. Vždy 27. Odvážní pekaři, kteří jsou v drtivé většině foodbloggery, zveřejní na svých blozích článek o aktuální výzvě. Proces registrace je poměrně zdlouhavý -trvá asi měsíc a mou první výzvou tak byla až ta prosincová - italská vánoční dobrota Pannettone. OK, challenge accepted.

Superperník

Perník

Perník? Ona nám tady na foodblogu bude cpát recept na obyčejnej perník?
Ač si právě tohle teď možná mnozí z vás říkají, nevěště hlavu a nemažte si tuto stránku z oblíbených! (- vůbec na vás netlačím, abyste si ji tam dali, chi chi). Tohle totiž není jen tak nějakej perník!
Jak už jsem párkrát říkala, ať upeču sebesložitější věc, doma největší úspěch sklízejí ty nejjednodušší buchty. Perník - hotový se vším všudy za 40 minut chutná snad úplně všem. Dělám ho už tak dlouho a tak často, že ani nevím, kde jsem na něj vzala recept a dost možná to byla úplně první věc, kterou jsem kdy pekla. Je krásně vysoký, hutný, ale zároveň nadýchaný a ještě jsem nepotkala nikoho, komu by nechutnal. Peču ho vždy pokud nestíhám, ale nutně něco potřebuji přichystat, na party, kde bude hodně alkoholu, ale málo jídla, na dlouhé cesty autem jako velice zdravou svačinku a nejčastěji na přání mé rodinky, když už mají dost cizojazyčných specialit.

Babiččina vánočka

Babiččina vánočka

Je na čase si dát trošku pauzu od panna cott, cheesecaků, cupcaků a podobných cizokrajných záležitostí a upéct si pořádnou českou vánočku!

U nás doma máme rádi klasiku, ač to tak možná podle mých receptů mnohdy nevypadá. Vedou hlavně buchty z kynutého těsta, které mi ségra vždycky ujídá ještě syrové. (A neříkej, že to není pravda, Teri!).  Na Velikonoce nikdy nechybí mazanec, na Vánoce zase vánočka. A kdo dělá ty nejlepší vánočky? Samozřejmě, že babička. Ona totiž umí upéct i uvařit úplně všechno a vedle Stephanie Jaworski z Joy of baking je mým kulinářským vzorem. Horší ale je, že už má všechno v oku tolik, že recepty obsahují až příliš slov jako je podle potřeby, přibližně, přiměřeně a podobné výrazy, které nad konečným výsledkem vytváří značný otazník. (A pěkně vás naštvou.)

Kokosová panna cotta s mangovým želé

Kokosová panna cotta s mangovým želé

Původně jsem recept na panna cottu ani nechtěla psát, protože mi připadal strašně jednoduchý. Ne, že bych byla taková dezertová drsňačka, co za dobré považuje jen recepty o dvaceti ingrediencích, z nichž má polovina cizí název, ale říkala jsem si, že recept na panna cottu se dá najít prostě všude. No a tím pádem vlastně není důvod, proč bych ho sem nedala taky, aneb logika vysokoškolské úrovně je tu!

Italský dezert panna cotta je velice efektní záležitost, vypadá totiž poměrně složitě a luxusně, ale připravit si ji doma je skutečně otázka pár minut.  Jde vlastně o ztuženou svařenou smetanu, která se potom různě dochucuje, a zdobí a existuje tak v množství variací. Nejčastější je asi vanilková panna cotta, do které se přidává můj oblíbený vanilkový extrakt a podává se obvykle s teplou ovocnou omáčkou.

Red velvet cupcakes

Protože se čokoládové cupcaky staly blesku rychle nejčtenějším článkem na blogu, a to s velkým náskokem

, nebudu vás dlouho napínat a ukážu vám další typ těchto super party dortíků. Originální název jsem se tentokrát ani nesnažila překládat, protože "Cupcaky Červený samet" mi spíš evokují nějakou erotickou pomůcku, než malý dortík. Základním rysem red velvet cupcaků je, že mají sytě červenou barvu. Kdo by to byl tušil. Říká se, že ta vznikne pouhou reakcí kakaového prášku a jedlé sody, ale nikdo tomu moc nevěří.

Té pravé červené můžete docílit buď přírodní cestou, tedy třeba červenou řepou, a nebo éčkovou cestou – díky potravinářským barvivům.  Ač by se mohlo zdát, že barevný rozdíl je to jediné, co red velvet od čokoládových cupcaků odlišuje, opak je pravdou. Tento typ má úplně jiný postup a vyžaduje především rychlost v závěrečné fázi, kdy se aktivuje soda, která nám cupcaky pěkně zvětší.

Fake cheesecake (Dvoubarevný tvarohový „cheesecake“ z bílé a hořké čokolády)

Jak jste se mohli dočíst v minulém článku, pravý cheesecake se dělá ze smetanového sýru. Pokud je vám ale

Fake cheesecake / Dvoubarevný tvarohový „cheesecake“ z bílé a hořké čokolády

gastronomické názvosloví ukradené, tak si ho můžete udělat klidně i z tvarohu. Nápad na tento efektní dort přišel, když jsem vymýšlela dezert pro svoje kamarády, které jsem zvala na večeři. Nikdo z nich nemá příliš v oblibě sladké, všichni mají rádi hořkou čokoládu, všichni jsou remcalové (to s tím nesouvisí) a všichni zkrátka mají rádi cheesecaky. Ale! Protože ode mě neustále ochutnávají kdeco, chtěla jsem, aby to bylo něco nového. Několikrát jsem dělala čistě čokoládový cheesecake, (inspirace kdysi v Ona Dnes), který je sice výborný, ale příliš hutný a těžký.