My tasty England II.

Protože minulý článek o Anglii byl k mému překvapení velmi úspěšný a někteří si dokonce stěžovali na jeho

nedostatečnou délku, rozhodla jsem se vás oblažit dalším dílem! *Jupí*

Okolnosti toho, jak, proč a kdy se dostávám do Spojeného království jsem vám již osvětlila minule, takže můžeme přejít rovnou k věcí. Čekejte opět spoustu nezaostřených fotek, anglická slova v českém textu a informace zdatně konkurující průvodcům Lonely Planet. Nadšené uživatele sociálních sítí upozorňuju, že místy možná budou trochu zívat, protože některé fotky už se objevily na Facebooku.

Když se řekne Anglie, většina lidí i představí déšť a Londýn, ale jsou místa, kde to vypadá třeba takhle.

Anglická riviéra je trochu jinou tváří Anglie, než ta, kterou známe z většiny médií. Takže tyto obrázky jsou asi to poslední, co byste si vybavili, když se řekne England. Přitom právě tady dostanete nejlepší fish and chips, protože jste přímo u zdroje. Každá restaurace, nebo stánek nabízí mořské plody všeho druhu a samozřejmě i onu smaženou rybu s hranolkama, nejčastěji cod - tresku.

Další dobrota, která je typická zejména pro oblasti Devon a Cornwall je cream tea.

Tyto poutače uvidíte opravdu na každém rohu.

Tohle jsem vyfotila na úseku přibližně sto metrů. Ano, až tak jsou cream tea v Devonu populární. A teď tedy k tomu, co že to je. Když jsem viděla nápis cream tea porpvé, myslela jsem si, že to je vzdálený příbuzný bubble tea, nebo zkrátka něco na ten způsob - krémový čaj. Cream tea je však výraz pro celé jídlo, které se skládá ze scones - což je pečivo ve tvaru koblížku, které se ale připravuje bez droždí s poměrně velkým obsahem tuku. Scones se dělají i v různých příchutích, s rozinkami nebo se sušeným ovocem. Na cream tea se ale používají plain scones, tedy ty obyčejné. Ke každému scone dostanete clotted cream a jahodový džem. Clotted cream je něco jako velmi hustá smetana, která se konzistencí blíží skoro máslu. Kalorie kam se podíváš. K tomu všemu ještě dostanete černý čaj a mléko. Scone si podélně rozříznete, dáte na každou půlku obrovitánskou vrstvu clotted cream a na něj ještě přidáte džem. Každé kousnutí zapíjíte čajem s mlékem a připadáte si velice british. Celá tahle sranda stojí kolem 4 liber.

Já nejsem největší fanoušek clotted creamu, takže moje vrstva bývá velice tenká. Správně by to mělo vypadat nějak takhle.

To, jestli se napřed dává krém, nebo džem je otázka podobně palčivá, jako jestli napřed vznikla slepice nebo vejce. Jsou tedy jisté regionální odlišnosti, ale častěji se zřejmě objevuje právě varianta, která je na fotkách. Clotted cream je ale zkrátka něco, co k jihu Anglie neodmyslitelně patří. Přidává se k většině dezertů a často se objevuje jako příchuť zmrzliny.

Pokud se někdo někdy objevíte na anglické riviéře, hledejte zmrzlinu značky Marshfield farm.

Stala jsem se na ní závislá a za 14 dní jsem utratila jen za zmrzlinu snad třicet liber. Jako nejlepší příchuť jsem vyhodnotila Mango Madness a Mint Choc Chip. Po celou dobu jsem odmítala akceptovat jakoukoliv jinou zmrzlinu a všude jsem se vydávala hledat okřídlenou rozesmátou krávu, alias logo Marshfield farm.

A to i přesto, že se na mě každý den smál i tento podnik.

Na Anglickou riviéru často jezdí na dovolenou Britové ze všech koutů země, protože nemusí nijak daleko a když jim vyjde počasí tak jako letos, tak to pak na plážích vypadá nějak takhle:

Takže zlaté Chorvatsko. Angličani se ale koupou i když je 20 stupňů a obloha vypadá jako před apokalypsou.

Ano, tohle je venkovní akvapark a na naši návštěvu to vypadalo přesně takto. Hned u vchodu vám ale půjčí neopren, takže si můžete užívat vodních radovánek jak je libo, aniž byste zmrzli. Takhle to vypadalo v roce 2010 skoro každý den, ale poslední dobou je i v Anglii čím dál tepleji, aneb Něco na tom globálním oteplování asi bude.

Většinou tedy vznikaly spíše fotky jako jsou tyto.

Tohle není London Eye z podivného nerozpoznatelného úhlu, ale jedna z mnoha podobných variant, tahle je zrovna z Plymouthu, ale stejné je i v Torquay a dalších městech.

Plymouth

Plymouth, hlavní město Devonu

Dover Castle

Dover Castle

A tohle všechno a mnohem víc je Anglie. *Konec reklamní znělky.*

Co se týče bydlení, je tomu pokaždé jinak, někdy býváme s dětmi ubytovaní v rezidencích, což jsou zpravidla univerzitní kampusy, které jsou přes léto prázdné, nebo střední internátní školy, neboli boarding schools. Ty často vypadají jako z Harryho Pottera, včetně společenských místností, ve kterých je však kromě krbu spíše kulečník. Jsou tam však názvy jednotlivých kolejí a jejich erby a na stěnách fotografie všech absolventů. Vím tedy, jak bydlí studenti univerzity v Cambrdige, studentí londýnských univerzit, nebo naopak britská pubertální smetánka na prestižní internátní škole v Haileybury, kde jsou roční náklady kolem dvou a půl milionu korun.

Queens college, budova pro ubytovávání kluků na střední škole v Tauntonu, oblast Sommerset.

Rozdělení ubytování v rezidenčních školách na kluky a holky se bere fakt hodně seriously.

Crazy English people

Takhle vypadají koleje studentů z proslulé Cambridge

Kaple v nádherném areálu prestižní internátní školy v Hailebury. Samotné školné stoji kolem 1 milionu korun ročně, s náklady na uniformy, učební materiály, atd. se to vyšplhá až na pěkných 2 a půl milionu. Učitelé mají vlastní historickou jídelnu s obsluhou, součástí campusu je velké sportoviště, vnitřní bazén a spousta dalších bezva věcí.

Dům mé hostitelské rodiny ve městě Paignton

V minulém článku jste se už dozvěděli, že Anglii postihla cupcake mánie, tentokrát jsem skvělý obchod objevila na jihu ve městech Newton Abbot a Tinmouth. Na výběr měli opravdu hodně košíčků....tolik, že jsem si ani nebyla schopna žádný vybrat.

Postavičky Minimonů z filmu Já, padouch jsou skoro stejně populární jako cupcakes.

Moje future lednička.

Red velvet - tomuto jsem neodolala a dobře jsem udělala.

 Kromě cupcakes a minimoních dortů se v Anglii hodně jí i bread pudding - je to buchta, která se opravdu dělá ze starého chleba, který se smíchá s vajíčky, mlékem, moukou a vším možným, což zní, pravda, trošku nechutně. Nicméně je to i přesto překvapivě dobré a podobné naší žemlovce, kterou někteří milují a jiní nesnáší.

Na každém rohu vás taky pozdraví Mr.Donut. Máte hned, chuť, co?

Pokud se ocitnete někdy v Cornwallu, zaručeně narazíte na Cornish pasties. Narazíte na ně tolikrát, že už je nebudete chtít nikdy vidět.

Jedná se o těsto ve tvaru půlměsíce s vlnkovaným okrajem, které se tradičně plní mletým hovězím masem, bramborami a zeleninou. Abyste si mohli otevřít pekárnu s cornish pasties, tak musíte přesně dodržet tradiční verzi receptu a tuhle taštičku pak prodáváte pod názvem traditional cornish pasty. (je tam i nějaká podivná povinná ingredience, tuším, že tuřín.) Mně ale tahle verze moc nechutná, takže si dávám spíše fancy příchutě, jako je chicken tikka, nebo brokolice se sýrem. Traditional pasty však musí být v menu vždy a všude. Původně se cornish pasties využívaly jako jídlo pro horníky - ti měli špinavé ruce a proto taštičku drželi za vlnkovaný okraj, který potom vyhodili. V jedné porci tak do sebe dostali vlastně celé jídlo i s přílohou. Zpravidla k tomu od svých superžen měli i druhou taštičku, která měla sladkou náplň a sloužila tak jako dezert. Dnes koupite jednu cornish pasty asi za tři libry a pokud budete někdy v Cornwallu, tak si ji rozhodně dejte, protože je to tradiotonal jak bič!

A protože už se sama ztrácím v tom, co jsem vlastně všechno napsala a jsem si vědoma značné absence vnitřní konzistence textu, tak to takhle pěkně za cornish pasty utnu.

Třeba jste se zase dozvěděli něco nového a pokud ne...tak máte holt smůlu.