Čtvrté narozeniny

Dneska ráno jsem se vzbudila a říkala jsem si, že někdy koncem února mívá blog narozeniny a že bych se teda měla kouknout, kdy to je. Můj šestý smysl mě nezklamal, protože jsem vzápětí zjistila, že je to zrovna dneska. Tentokrát už čtvrté! Navykla jsem si v předchozích třech narozeninových článcích na takové shrnutí za poslední rok, takže u toho i zůstanu. Většinou je to tak, že podle prostoru, který blogu věnuju, se také odráží všelijaké menší a větší úspěchy s ním spojené. Asi jste si všimli, že za poslední rok tady zas taková aktivita, jako v letech předchozích nebyla, takže ty moje "úspěchy" se tentokrát přesunuly trošku mimo oblast blogování. Vždycky jsem si myslela, že blog se má psát tak nějak pro radost, pro sebe, samozřejmě i pro ostatní, ale ne nutně proto, že se člověk chce umístit v nějaké soutěži, nebo se zásobovat produkty zadarmo a blog jimi úplně zaplavit. Jednou se mě kdosi ptal, jaký mám recept na blogerský úspěch, což mi přišlo dost úsměvné, protože nemám pocit, že bych k tomu měla co říct, každopádně jsem řekla, že si myslím, že by o ten úspěch primárně vůbec jít nemělo.



Jak v poslední době začalo blogovat víc a víc lidí a celkově se ta naše malá česká scéna trošku proměnila, tak mě to místy trošku přestávalo bavit. Ty plytké texty o ničem pochybné stylistické kvality, rádoby motivační články s fotkami tulipánů a latteartu a předvádění toho, jak má někdo super život a že když budete dostatečně chtít, budete ho mít taky, mě začalo trošku štvát. Začalo mi připadat, že pro hodně holek se blogování stalo opravdovým smyslem života a že všechny ty věci dělají proto, aby mohly blogovat, nebo postovat fotky na Instagram. Neblogují proto, že cestují, vaří, mají specifický koníček, apod.,  ale dělají to proto, aby mohly blogovat. Úspěch v soutěži Blogerka roku se pro ně stane životním cílem a občas to vypadá, že kvůli němu nespí. Tak jsem měla na chvíli menší blok a chtělo se mi od toho trošku distancovat. Naštěstí se tohle všechno týká ve většině případů spíše blogů mimo oblast food a stále je toho ke čtení víc, než dost. No nic, to jsem si jen tak trošku posteskla. A pořád je tady pořád spousta super blogů, které zůstávají nohama na zemi, a já si tak můžu přečíst další novinky u crossfitové Markéty, nebo cestovatelské tipy u Káji, co je pořád jednou nohou v letadle. Můžu fandit trenérce Anetě s jejím super novým projektem, jít se trošku gastronomicky vzdělat k panu Cuketkovi, nebo se zasmát nad často psychedelickými texty moji milé Hladové.

No, ale zpět k tématu! Vždycky na začátku zmiňuju čísla. Na Faceboku je aktuálně 4588 fanoušků,  a na Instagramu 2502 followerů. Přes Blogger vás to tu sleduje 572 a  přes Bloglovin 353. Upřímně řečeno nechápu, kde se za poslední rok vzalo dva tisíce lajků na Facebooku a tisícovka na Insta, ale je to tak! Díky moc, že mě sledujete, lajkujete a komentujete.

Co se tedy od minula událo? Zase jsem trochu cestovala. Se Sirem jsme se vydali ochutnat pirožky a zapiekanki v Krakově, projeli Sicílii křížem krážem a přejedli se tam zmrzlinou. S Hladovou Terkou jsme zase strávily značnou část léta v Londýně a utratily těžce vydělané libry za dortíčky. Sepsala jsem hojně komentovanou recenzi na KitchenAid (mimochodem stále platnou, některé problémy přibyly) a zkazila tak mnohým cukrářkám jejich robotové sny a touhy.

Uspořádala jsem druhý ročník brněnského Cupcake Cupu, který se zase povedl o něco více, než ten první, soutěžící upekly úplně úžasné výtvory, sponzoři dali ještě větší ceny, já se z toho málem zbláznila, ale nakonec to byla úplně skvělá akce. (Jak to bude s akcí letos ještě nevím, ale vzhledem k tomu, že už nemám bohužel tolik času, tak to vidím trošku černě.)

Zase jsem psala do Instinktu a dala vám sem k přečtení odpověď na otázku jaký je rozdíl mezi cupcakem a muffinem, reportáž z čokoládové exkurze v Rakousku a rozhovor s brněnskými chilli ženami. Kromě toho mi vyšla ještě cestovatelská food reportáž ze Sicílie a z Londýna. Pár receptů taky přibylo, byla jsem na pralinkovém kurzu v Chefparade a zaměřila se na zmapování brněnské zmrzlinové scény.

 To hlavní se ale odehrávalo trošku mimo jídlo, pití a další životní slasti. Napsala jsem diplomku, málem vypustila duši u státnic, před jméno si píšu Mgr. a zvykám si na oslovení paní psycholožko. Sehnala jsem práci v oboru, která mě strašně baví, po letech jím ve školní jídelně a několikarát denně poslouchám zvonění. Začala jsem spolupracovat se sdružením Práh, které pomáhá lidem s duševním onemocněním, jsem zavalena v knihách, jezdím na kurzy všeho možného a budu poprvé přednášet na konferenci (v sekci odborníci, haha). Nechystám se ale zanevřít ani na svůj druhý obor a doufám, že se mi stále občas poštěstí napsat něco zajímavého do Instinktu, nebo nově také pro Ambiente, kde mi zatím vyšel tento rozhovor.

Takže tak! Byl to strastiplný, ale úspěšný rok plný změn a sama jsem zvědavá, o čem budu psát na pátých narozeninách. Mějte se fanfárově a díky, že mě čtete.