Sushi sushi sushi!

Asi bude málo lidí, kteří nejen, že nemají nic ani vzdáleně společného s ekonomií, natož s VŠE a navíc ani nejsou z Prahy a přesto jsou členy Foodies Clubu VŠE. No, tak já jsem jedním z nich, těší mě.
O tomto skvělém spolku jsem vám říkala už jednou, když jsem se vetřela pro změnu na Cupcake Cup (ano, stále plánuji brněnskou verzi!), kde jsem sice z nepochopitelných důvodů nevyhrála, ale ani přesto jsem na Foodies Club nezanevřela. Tentokrát mi opět skvěle vyšel timing - v úterý byla ona slavná Blogerka roku a na pondělí připadal sushi kurz s moji nejoblíbenější královnou sushi, tedy Sushiqueen Bárou, se kterou si můžete přečíst můj rozhovor, který vyšel v Instinktu. To byla jasná zpráva shůry, že se musím zúčastnit, protože jinak si takovou koincidenci, navíc už podruhé, nedovedu vysvětlit.

Můj vztah k sushi by se dal označit jako láska na druhý pohled. Přestože jsem jistou dobu chodila celkem často do naší brněnské chlouby Koishi, nikdy jsem si tam sushi nedala. Dát kolem tří stovek za kus syrové ryby zabalené ve slizké rýži mi přišlo trochu moc, takže poprvé jsem jedla homemade sushi u kamaráda Martina, které bylo ale vytažené z ledničky a taky mě moc nenadchlo. Nicméně, o něco později ho udělal na našem soukromém Prostřeno večeru, kde už bylo čerstvé a výborné a postupně jsem si začala sushi dávat, kde se dalo, a zkusila jsem si ho připravit i doma. Většinu stěžejních informací o sushi jsem se ale dozvěděla stejně až když jsem dělala rozhovor s Bárou. K mému překvapení jsem však dělala spoustu věcí dobře - nikdy by mě třeba nenapadlo míchat wasabi a sójovou omáčku - vždycky si dám jen trochu wasabi na jednu stranu sushi a druhou asi do třetiny namočím do sojové omáčky, což je vlastně docela ukázkový způsob konzumace, takže si teď připadám hodně drsně. Taky jsem sushi nikdy nejedla hůlkami, přestože jinak s nimi zvládnu manipulovat jako rodilý Asiat a to se prý taky nemá, což se dozvíte v Bářině článku o tom, jak jíst správně sushi.
Jsem teda asi a priori sushi labužník, ale myslím, že té sebechvály bylo na jeden článek až dost. Abychom snad přešli ke kurzu. Sešlo se nás kolem dvaceti v jedné z učeben Vysoké školy ekonomické, kde však místo grafů poptávky a nabídky byla Bára a její kolega Yuki, doprovázeni obřím lososem. Kolem toho jsme stáli v zástěrách my a rozdělili se do dvojic, kde každý tým měl svůj pracovní prostor.

Napřed nám Bára povyprávěla obecně něco o sushi, vyvrátila pár mýtů a postěžovala si, že s nákupem ryb v Česku je to pěkně na nic. A pak už se Yuki vrhl na lososa. Vzal nůž, udělal pár řezů a najednou bylo hotovo. Teď jsem vám celý proces popsala v reálném čase, protože když lososa porcoval Yuki, vypadalo to asi tak složitě, jako když krájíte chleba. Spíš ještě snáz.

Pinzetou se vytahují drobnější kosti, a když to dělá Yuki, vypadá jako živý šicí stroj. (#metaphoroftheday)

Pak si to ale vyzkoušela Janča a u stahování kůže skučela jako u řecko-římského zápasu, takže věc se má podstatně složitěji a nic není tak lehké, jak se zdá. Yuki je holt expert a léta praxe udělají svoje. A taky je to Japonec a podle mě na to mají speciální gen, který jim ulehčuje práci s nožem. Jinak to nevidím.

Každopádně po chvilce jsem měli všichni připravené v papírových lodičkách svoje kousky lososa a mohli jsme se taky pustit do práce a ukázat, jestli aspoň někdo z našich předků nemohl být Japonec.

Napřed jsme si zkusili vytvořit vlastní sashimi ve tvaru růže. Sashimi je zkrátka syrová ryba. Takže něco jako sushi. Akorát bez rýže. A bez řasy. No, zůstaňme u té syrové ryby. Zprvu jsem úplně jako sashimi expert nevypadala, ale nakonec se mi růžička povedla docela obstojně a když jsme pak s Jančou daly svoje lososové květiny k sobě a Yukimu jsme v nestřežené chvíli vzaly wasabi list, tak to vypadalo celkem dobře.

Nařezat plátky na sashimi tak, abyste nakonec neměli lososvý tatarák není nic snadného, takže jsem se musela pekelně soustředit.

Moje teammate Janča na mě dohlížela odborným okem. Soudě podle jejího výrazu se jí to moc nezamlouvalo a možná se mi i trošku směje pod vousy! (Ne, fakt doopravdy nemá vousy.)

Sashimi jsme tedy nakonec všichni zvládli na jedničku, za odměnu jsme ho ihned snědli a dali se na hlavní star večera- sushi. Vše začalo Bářinou expertní demonstrací správného "rolování". Existuje několik zásad - když pracujete s řasou tak musíte mít ruce úplně suché, když s rýží, tak naopak mokré, jinak by se na vás nalepila. To, že s řasou pracujeme se suchýma rukama platí ve všech případech, takže rozhodně nenamáčíme kraj řasy s tím, že se nám pak lépe přichytí ke konci.

Rýže dáváme tak akorát, ani málo ani moc, což je rada nad zlato, já vím. Ale chce to spíše asi cvik a odhadnout to správné množství. Sushi nerolujeme, ale spíše pomalu překlápime a v závěru se ani pekařky nenechají zlákat tím, že by s hotovým válečkem nakládali tak, jako když válí těsto na perníky.

Hotovou ruličku už pak jen rozdělíme na dva stejné díly, přiložíme je k sobě a rozdělíme každý na další tři, aby bylo ve finále všech šest kousků stejně velkých.

Pokud dáme rýže moc, dá se to zachránit snadno tím, že nedokončíme ruličku do kulata, nebo hranata, ale spíše jen lehce přimmáčkneme do tvaru slzy. Je to nakonec možná i estesticky povedenější, každopádně jak říká Bára, u sushi je důležitá chuť, nikoliv tvar, takže až vám někdo bude cpát sushi ve tvaru kytičky, tak mu to nacpěte zpět.

Já jsem to sice teoreticky zvládala skvěle a fakt jsem se snažila, ale nakonec moje sushi patřilo vzhledově spíše mezi losery. No co, chuť je přece na prvním místě, takže no worries.

Celá akce byla skvělá, všichni jsme si to užili a nacpali se sushi tak, že mi bylo blbě po zbytek dne. Moc děkuji Janče aka Foodies Clubu, že svůj harmonogram rádoby nenápadně plánují podle mého výskytu v  Praze a pak samozřejmě Báře a Yukimu alias Sushiqueen a v neposlední řadě tomu lososovi, že nám tak dobře posloužil.

Tato superskvělá fotka je od nej foodfotografky Hanky (stejně jako ta, kde se pekelně soustředím). Mrkněte určitě na její blog Biting Hannah.

Sushi zdar! A neváhejte mi dát vědět, jestli sushi milujete nebo nesnášíte, jestli za sebou máte už nějaký kurz, nebo jestli si sushi rolujete s úspěchem doma, zkrátka povídejte, přehánějte!